Daytona je klenot. Malá, hubená, nahrbená, závodnická, plná charakteru. Jo, jsem v tom zase až po uši… Ještě, než přijde nový model pro rok 2013, pojďme se projet na stávající verzi. Rozhodně to stojí za to
Teď už vím, že jsem sakra meškal. Prošlo mi rukama tolik testovacích motorek, že už to ani nedovedu spočítat – jedna však, jakoby mi pořád naschvál unikala. Daytona. Nádhernej maličkej závoďák s tříválcovým motorem, o kterým kolegové z Anglie v časákách básnili tak, jako by to byla nová supergeniální CBR.
Neměl jsem důvod jim nevěřit, ale znáte to – když nějaká motorka pochází z domácí produkce daného státu, máte tak trochu snahu přimhouřit oči, vždyť oni jsou tak pyšní na to, že vůbec existuje. V Německu to máte třeba podobný s BMW, který jakoby povinně rovněž vyhrává každej srovnávák. V Anglii pak taky Triumph, i když to není až tak markantní.
Po několika stovkách kilometrů strávených za maličkým plexi supersportu z Hinckley už ale vím, že ti pašáci z ostrovů postavili vážně boží motorku. Dokonce tak dobrou, že ji chci. Chci ji mít v garáži, chci si k ní přivonět, chci na ní jezdit. Chci ji napořád…
Kdo tohle vymyslel?
Nemůžu uvěřit tomu, že něco takovýho nepostavil jeden ze zavedených motocyklových gigantů, kterej při vývoji a následným testování utratil miliony japončíckejch jenů. Nechci přímo říct, že 675 postavil chlápek jménem Dave v nějaký oprejskaný garáži uprostřed Anglie, ale je jasný, že prostředky určený na vývoj nový motorky se nemůžou s těma japonskýma porovnávat. A právě proto je potřeba Triumphu pořádně nahlas zatleskat.
Natočte ji a pochopíte to taky. Běží sice jemně, ale je to živočišný a plný charakteru. Naše motorka je navíc opepřená koncovkou od Akrapoviče, kterou po prvním prohrábnutí plynu považuju za nutnost. Těžko to k něčemu přirovnat a důležitý je, že mám svrbění v zátylku. Možná i něco víc, ale to už se dostáváme trochu někam jinam 🙂
Posez na sucho je dobrej. Nahrbení přes přední kolo mám rád, stejně jako vysoko položenej zadek. Je to sice hodně sportovní, ale zdaleka ne tak nepohodlný při menších rychlostech jako třeba eRšestka.
Zpracování je bez připomínek, na menšího výrobce je to až zázračný. A ten smysl pro detail je úžasnej – Daytonu někdo udělal, protože chtěl, a ne proto, že to dostal befelem shora. Jedinou výtku mám k budíkům, který nejsou na přímým slunci dobře čitelný, a taky přepínání necitlivýma čudlíkama je protivný. Dost ale pindání, vás stejně nejvíc zajímá, jak 675 jezdí.
Brrrr…
Nemá cenu to nějak prodlužovat, protože by to bylo zbytečný. Je to paráda. Opouštím vrata firmy DK Racing v Modřanech a chechtám se, protože už po těch deseti metrech vím, že tohle budou dny plný radosti.
Tříválec se vrtí a já se nechávám tahat na vlně točivého momentu, o které si mohou šestkové čtyřválce nechat opravdu jenom zdát. Vím, je tady o něco větší objem, ale zase má o jeden válec méně, takže nemám pocit nějakého podvádění. Kdepak – takhle je to správně. Má to švih, rychlost a je to opravdická zábava.
A ten zvuk je naprosto návyková záležitost. Kolem osmi tisíc se chrčení promění v kňourání, jako byste ten motor mučili. Možná jsem tak trošku zvrhlík, ale líbí se mi to. A taky je to řádný trap. Modré diody nad otáčkoměrem zuřivě blikají a Daytona se žene dopředu s nevídanou rychlostí. Řidítka jdou najednou zlehka, to jak se přední kolo odlehčuje. Ale nemyslete si, 675 není motorka, která je přehnaně náchylná ke zvedání na zadní. Z pohledu řádění je to sice maličko škoda, ale tady jde o rychlost a tou by panáčkující mašina zrovna neoplývala.
A jak je přesná. Ani laserově naváděná střela by nedokázala zakrojit naši testovací zatáčku s takovou přesností. Racingový posez tomu hodně pomáhá. Sedíte vysoko, takže máte jistotu obrovské světlosti v náklonu a výborný pocit jde z předního kola. Tahle kombinace je fascinující. Pardon, opravím se. Dokonalá pro někoho, kdo hledá precizní a nesmírně schopnou mašinu. Nebudu tvrdit, že je tak univerzální jako šestka Cebro, protože prostě není. A my v Motohousu jsme zvyklí se zatvrdit – když je to zapotřebí 🙂
Daytona umí odměnit toho, kdo si o to řekne. Přikrčte se, posuňte hlavu k vnitřnímu řidítku a nebudete daleko od pocitu, který v rychle projížděných zatáčkách nabízí jedině Ducati. Těžko to slovy popsat, ale prostě cítíte, že si při dalším průjezdu můžete dovolit ještě víc. Dává vám důvěru, pomůže překonat pochybnosti – jako by z vás dělala lepšího pilota, než jakým skutečně jste.
Láska
Jo, jsem „chycenej“. Daytono, chci si tě vzít a mít s tebou děti. Pojedeme spolu do Brna a budeme tam spolu spokojeně žít, dokud nás Schwanzovka nerozdělí. V Anglii se povedlo postavit motorku, která je reálnou alternativou pro zavedený výrobce a v mnoha ohledech je daleko lepší. Má charisma, je nepopiratelně nádherná, má tříválcový motor, ze kterého stříká adrenalin a hlavně rychlost. A je za skvělou cenu. Kdyby to byly moje prachy, žádnou jinou bych nebral. To myslím mluví za všechno.
Na samotný závěr pak dovolte několik hodnot, které jsme stačili na Daytoně naměřit. Z nuly na dvě stě zrychlí za 9,5 vteřiny, což je v porovnání s konkurencí zhruba o půl vteřiny lepší. Markantnější je ovšem rozdíl v elasticitě – z 60 na 100 km/h za 3,9 s (CBR za 4,7; R6 za 5 vteřin) – ze 100 na 180 km/h se pak Triumph rozmotá za 8,6 s (CBR za 9,5; R6 dokonce až za 10,2 vteřiny). Takže ze všech supersportů největší pružnost – to je zajímavá zpráva…
O stupeň lepší – 675R
Novinka roku 2011 dostala na konec označení písmenko R. Oproti standardu je tady navíc podvozek od Öhlins, systém na rychlořa- zení a monoblokové radiální třmeny Brembo. Přední vidlice NIX30 má průměr 43 mm (standard má 41 mm), vzadu je klasické péro TTX36. Podle toho, co nám o ní říkali kolegové z Anglie, je to naprostá pecka. Chceme ji, hned!
Foto: Honza Karásek
