Chvilku potom, co se na Scramblera posadíte, si uvědomíte, jaké kouzlo musela mít vrcholná šedesátá léta v Anglii. Ženský, motorky, rock´n´roll a permanentní party. Tahle doba by se nám líbila

Co to je Scrambler? Název Scrambler vychází z anglického slovesa „scramble“. To má velmi mnoho významů. Jedním z nich je „drápat se (někam)“, což vystihuje první podstatu motorky tohoto označení – motorku schopnou všude vyjet a všude se vydrápat. Další význam slova „scramble“ je odvozený – znamená motokros, respektive terénní závody. No a tady už asi není třeba nic více vysvětlovat, je to motorka upravená na terénní závody, odlehčená, s lepším pérováním a drapáky.

Současný Triumph Scrambler vychází původně z modelu Bonneville, se kterým sdílí rám a motor. Rozdíly najdete ve výkonu (což v tomto případě zas tak podstatné není) a především v ergonomii, pérování a pneumatikách (což v tomto případě podstatné je). Asi největším poznávacím znamením Scramblera jsou ale překrásně kroucené svody a dvojice lesklých rovných koncovek, umístěných vysoko na pravé straně motorky. Nelze samozřejmě zapomenout ani na „povinné“ gumové prachovky na vidlicích. Tohle opravdu můžeme.

K čemu to přirovnat?

Jak už jsem psal v dřívějším testu Triumphu Bonneville, najít ekvivalent k projevu paralelního dvouválce Triumph jde dnes jen velmi těžko. Startuje měkce, jeho vibrace jsou jemné a na pohyb plynové rukojeti reaguje s takovou zvláštní sametovou odezvou. Nečekejte nějaké hrubé chování nebo břitký projev. Scrambler je příkladem typické klidné anglické povahy, které nechybí distingovanost, praktičnost a vychování.

Převodovka má sice trochu delší chod, ale opět je poměrně jemná. Sedlo je výš než na Bonnevillu a posez je tak uvolněný, jak si jen dokážete představit. Spojku, plyn i veškeré ovladače máte intuitivně po ruce a můžete se zabývat tak akorát tím, jak a kam zrovna pojedete. Sakra, teď mě štve, že tu nemám svoji prastarou ocvočkovanou koženou bundu a otřískanýho kokosa s anglickým křížem.

Kam všude s ním?

Nabídka na otestování tohohle krasavce přišla ze soukromé garáže, a to od Petra Kadaňky, a celá záležitost se samozřejmě musela nejdřív řádně dohodnout u pár skleniček švestkové ohňovice. Tímto zdravíme do Olomouce. Scramblera fasujeme v překrásné stříbrno-oranžové metalíze a ještě než se na něj škrábu, chvíli na něj jen tak koukám jak na svatej obrázek. No, dost sentimentu…

Zrovna moc se neostýchám a hned první kilometry mě vedou mimo pevné asfaltky, na prašnou cestu vedoucí někam do polí. Scrambler má pneumatiky s poměrně hrubým vzorkem, ale rozhodně to není nic, co by vás na nezpevněné cestě bůhvíjak podrželo.

V zatáčkách si hlavně hlídám přední kolo, rozhodně si tu nikde nehodlám ustlat. Na výjezdech se ale za to dá sem tam pořádně vzít a utrhnout motorku do kontrolovaného driftu, až se práší za kočárem. Pouštím se i do kratších rozbitějších pasáží a mírných výjezdů a nemůžu si na nic stěžovat. Pérování toho zvládá poměrně hodně a s motorem se dá velmi příjemně pracovat. Teď mě štve, že ho nesmím zamazat, hned bych s ním prolítnul pár okolních louží.

Je mi fajn – a jemu taky

Jinak je samozřejmě jasné, že to z dnešního úhlu pohledu není žádný velký teréňák, ale běžné přesuny po polních cestách, loukách nebo lesem zvládne naprosto s přehledem. Stejně neutrálně jsem se na něm cítil na silnici, kdy do vás celá motorka vnáší klid a pohodu. Až jsem si říkal, že by jí velmi slušely trochu otevřenější výfuky. Jinak motor je nejlepší držet okolo středu otáčkového pole, kde má nejvyšší hodnoty točivého momentu. Tady se krásně sbírá a jde za plynem.

Při předjíždění je ale taky potřeba výkon, takže se nevyhnete tomu, abyste ho občas pořádně podrželi pod krkem. Pokud nepojedete jako psychopati, tak podvozek vám žádný nepříjemný překvapení nenachystá. Na to, že se jedná o poměrně přežitou konstrukci, jsem nezaregistroval nějaké přehnané vlnění nebo nestabilitu. Brzdy? No, tady bych klidně přitvrdil, ale to je jen můj hodně subjektivní názor, protože jsem na brzdy docela vysazenej.

A kde je mu nejlíp?

No, skoro všude. Samozřejmě, že největší parádu s ním uděláte ve městě, v zapadlých uličkách, po kavárnách. Užijete si s ním zapadlé okresky, kopce i svižnější jízdu s větrem ve vlasech. Kromě toho se nezaleknete konce asfaltu, a pokud se budete chtít dostat na nějaké zapadlé místo pro piknik, tak se tam prostě dostanete. Jestli jste fanda tohohle stylu a chcete tu nejuniverzálnější záležitost, tak je to právě Triumph Scrambler.


 

Kde se Scrambler vzal?

Kořeny Scramblera sahají do Británie (přestože scramblery najdete i u jiných světových značek) a jejích divokých šedesátých let. Do éry rockers, café racerů a rock´n´rollu. A stejně jako se ze sériových Nortonů, Triumphů nebo BSA vytvářely café racery, tak se motorky upravovaly i pro použití v terénu. Stejně jako rychlé jízdy od kavárny ke kavárně totiž byly mezi rockery populární i nejrůznější terénní jízdy nebo závody na pláži. Jako při veškerých tehdejších úpravách motorek se především odlehčovalo. Dolů šly těžké blatníky, plechová maska, prostě všechno zbytečné. Měnilo se pérování nebo se alespoň zapracovalo na jeho výkonnosti. Zvedly se výfuky a především nazuly pneumatiky s hrubým vzorkem. Kromě Anglie byly Scramblery velmi oblíbené ve slunné Kalifornii, kde se z nekonečných písčitých pláží dostaly až do Hollywoodu.

Foto: Jan Somerauer, triumph

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here