Mám stejný pocit jako minulý rok, když jsem poprvé vlezl na drzou novinku z Hinckley. Radost a touha jsou tady zas. Ta nádherná maličká motorka dostala v roce 2010 lepší podvozek a brzdy. A to by mělo na další šílenou jízdu bohatě stačit…
Není moc motorek, na který sednete a od chvíle, kdy cvrknete do startéru až po vyklopení bočního stojánku máte pocit, že nad nimi máte úplnou kontrolu. Ten pocit je dokonalý, a když ho jednou zažijete, budete ho už donekonečna hledat.
Recept je, zdá se, jednoduchý – správně výkonný motor, dobrá jezdecká pozice, nízká hmotnost a malé rozměry. Tohle všechno nový Street Triple R nabízí, a k tomu ještě přihazuje kousek tý skvělý anglický nálady. Není to drahý aristokrat s nafoukaným ksichtem, tohle je opravdovej kámoš, kterýmu můžete v každý chvíli důvěřovat.
Motor
Bože můj, ten motor. Zarámovat a pozlatit ruce toho šikovnýho pána, kterej tenhle řadovej tříválec namaloval. Na kterýkoliv kvalt a v kterýchkoliv otáčkách máte vždycky k dispozici tolik síly, že víc prostě není potřeba.
A pak je tady jeho zvuk. S tímhle prostě nejde jezdit pomalu. Už jenom kvůli tomu fantastickýmu soundtracku, který se nedá k ničemu přirovnat. Je to jako kdyby vám ve špajzu řvala zaseknutá motorová pila – prostě bomba! Zajímavý je, že když nechcete vyloženě blbnout, tříválec je vcelku civilizovanej. Jestli teda nějaký takový slovo ve spojení se Streetem R vůbec existuje.
Na opatrný otočení heftem reaguje přátelsky a nechce vás za každou cenu děsit. Otočte ale trochu víc a zažijete pravý peklo. Modrý diody u otáčkoměru se postupně rozsvítí jako startovací stromeček na dragsterech a motorka vypálí dopředu. Oproti Daytoně 675, ze který má půjčený motor, dostal díky jiným profilům vaček víc síly ve středních otáčkách, a je to fakticky znát.
Na jedničku je zvedání předního kola skoro povinností, a když to trefíte, eRko se může ustálit na zadním kole i na čtyřku. V nějakých 160 už je odpor větru tak silný, že prakticky nemusíte modulovat plyn a motorka jede po jednom kole naprosto stabilně. Jo, zní to možná trochu frajersky, ale „dával“ jsem si to moc…
Modelový rok 2010
Nejdůležitější změnou je výměna obyčejné přední vidlice za jednotku upside-down s možností kompletního nastavení. Nechybí nic – předpětí, komprese, odskok. Už obyčejný Street na tom byl s podvozkem v pohodě, ale při opravdové střelbě byl trochu měkčí, než by bylo zdrávo. eRko se ale s novou vidlicí chová přesně tak, jak byste to od něj očekávali.
Motorka je pevná, ale přesto není zbytečně tuhá, aby to zabilo dobrý pocit z předního kola. O. K., už jsme jeli na naháčích, který pouštějí do řidítek o fous víc informací, ale žádný z nich nebyl tak hravý.
Řidítka jsou dostatečně široký (i když by mohly být ještě o pár centimetrů širší) a sedíte jakoby nad nádrží. To dává skvělou kontrolu nad vším, co se pod váma děje. Stupačky jsou v akorátní výšce, ani moc sportovní, ani zbytečně cestovní.
Všechno ideální?
Na první pohled jsou tady všechny potřebný informace a i pár extra fičur (měřič časů kola, průměrná rychlost nebo spotřeba), ale dostat se k nim není vůbec jednoduchý. A pokud se naučíte všechno jakž takž používat, vyresetovat všechny hodnoty není možný bez toho, abyste si doma na záchodě prakticky nenastudovali manuál.
Máme ho rádi
Na Street Triplu R je znát, že ho někdo postavil proto, že chtěl. Ta motorka má duši a je radost na ní jezdit. V dnešní době, kdy se vyrábějí mašiny jenom proto, aby se zaplácla díra v trhu, je tohle opravdu fantastickej počin.
Foto: Jan Somik Somerauer
