Není moc motorek, který by tolik řvaly do světa, k čemu jsou primárně určený. Moto Cage je jiná. Chce dělat neplechu, a tak nemělo cenu jí v tom bránit

Fakt, že Yamahu MT-07 doslova zbožňujeme, pozorný čtenář Motohousu musel chtě nechtě zaregistrovat. Jen málo motorek v sobě kombinuje tak dobrou náladu, každodenní praktičnost, nenáročnou techniku a cenu, kterou je velice snadné nechat se zlákat. Je to perfektní trefa na komoru a my na ni nedáme dopustit.

Vždyť se taky v roce 2014 stala třetí nejprodávanější motorkou v Evropě. Nedivíme se. Jako většina lehkých nahatých motorek s řadovým dvouválcem je nulasedma ráda, že může jezdit. Když ji natočíte, zareaguje radostným poskočením, jako když vezmete do ruky vodítko a zavoláte na psa, že se jde na procházku.

 
Co je tady jinak

Stačí jeden pohled a musí vám být jasné, že Yamaha to hraje hlavně na mladý pošuky, kteří tráví celé noci u kompu a sjíždí ty nejdivočejší stunterský videa. Ochranný rám, kryty chladiče nebo blastery na řídítkách jasně ukazují, k čemu je Moto Cage stvořen. Je jako poďobaný pošuk, který chvilku neposedí a celou dobu přemýšlí, co by provedl za lotrovinu. A barevná kola vypadají, jak když máte každou ponožku jinou. Blázinec, ale krásnej! Jako celek to moc dobře funguje a máte pocit, že vás ta motorka prosí o projížďku. To mám rád. Jaká teda je?

Není možný si myslet, že pár doplňků udělá z nulasedmičky něco, s čím ti nejnadanější kaskadéři bojují o přízeň řvoucího publika při soutěžích. Je to stále ta výborná motorka, kterou byla už ze začátku. Triumfální radost v každé vteřině, kterou strávíte v jejím sedle. Motor je jednoduše velkolepý. Řadový dvouválec s přesazenými ojničními čepy má v sobě ohromnýho čerta, ale přesto dokáže potěšit, i když se zrovna seriózně nezabýváte myšlenkou na zgumování zadní pneumatiky před dívčím internátem.

 

Co mám rád na silnici

Pocit z jízdy je jednoduše skvělý. Má hezky nakřápnutej sound (skoro jak R1 v polovičním podání) a už po pár metrech budete vědět, že tady si dal někdo sakra záležet. 75 kobyl nezní jako nic extra vzrušujícího, ale sakra – tahle mašina je víc než hbitá. Taková hezká hračka, kterou můžete vymačkat jako citron.

Mám rád, když motorku ždímu až na samotný pokraj jejích schopností bez staženého zadku. A pak je tady samozřejmě i to, proč ji budeme blahořečit až do konce věků. Výkonu a točivého momentu je přesně taková porce, aby díky bezvadnému vyvážení uměla jezdit po zadním i poslepu.

Na vyhoupnutí do svíce není ani na dvojku potřeba spojka, a když budete šikovní, zvednout se dá i na trojku, což je přece dokonalý! Nejsou tady žádné záludnosti, motorka na slovo poslouchá a reakce na plyn je v otáčkách tak jemná, že kolo v oblacích můžete nechat viset podle chuti. Jízda na ní je zkrátka senzační, plná svěžesti a úsměvů. Navíc ty barevný doplňky a pár samolepek úplně stačí na to, aby vás to podvědomě hecovalo k dělání bordelu. Alespoň u mě to funguje na 100 %.

 

Není jen na kravení

Moto Cage i přes svůj víc než funky vzhled funguje jako normální motorka. Stavitelný štítek nad světlem vcelku účinně rozráží vzduch, pod sedlo se v klidu vejde lékárnička, telefon a balíček šprcek. Můžete ji v klidu používat každý den a nesežere vás přitom. Benzin srká velmi ohleduplně (jezdit za pět nedá žádnou velkou práci) a její digitální displej zobrazuje všechno a možná i to, co nechcete.

Chválím indikátor zařazeného kvaltu, zanadávat si musím na utopený digitální otáčkoměr, který je nešikovně umístěný. Na jeho neustálé hledání jsem rezignoval už po chvilce, ale to není taková katastrofa – Cage se dá dobře řídit „na ucho“. Jakkoliv jsou protektory motoru něco, co vám v budoucnu pravděpodobně zachrání dost peněz, tak jejich umístění není zrovna nejvhodnější. O ten na pravé straně jsem se praštil do holeně tolikrát, že to ani nedovedu spočítat.

 

Hustší olej do vidlic

Vzhledem k tomu, o jak lehkou motorku jde, je doslova radost si ji přehazovat v ruce. Přiletíte před zatáčku, podkopnete dva kvalty a už visíte na brzdách. Ty mají akorátní zákus, nic extra ostrého, ale ani rozplizlého. Předek se v tlumičích lehce potopí a stačí letmý pohled na vrchol zatáčky, aby se k němu MT vrhnula. Je pravda, že by předek mohl poskytovat lepší podporu a ze zkušenosti víme, že hodně pomůže hustější olej ve vidlicích.

Stejně tak i zadní péro je houpavější, což dopomáhá k jízdnímu komfortu, méně pak při opravdu ostré jízdě. Jakmile na ni zatlačíte až přes hranu, zadní péro vás jemně plácne přes ruku a naznačí, kde jsou limity slušnosti. Přitáhnout si ho ale můžete, takže prostor k experimentování vám Yamaha nebere.

Jak jsem z motoru a ovladatelnosti nadšenej, tak za tvar a šířku řídítek by v továrně zasloužili nakopat. Ty jsou totiž mimořádně úzký, což má za následek ne zrovna přirozenou pozici v sedle. Přitom sedlo je chytře vybraný a oproti standardní MT-07 má o maličko jiný tvar, takže bude vyhovovat různě velkým pozadím a přesouvání těla v klikatých vinglech jde bez většího úsilí.

 

VERDIKT o MT-07

Řadový dvouválec CP2 o objemu 689 kubíků je vyvinutý na základě přesazené klikové hřídele o 270°. Díky nepravidelnému intervalu zapalování máte intenzivní pocit zrychlení a dokonalou trakci. Chytré a nesmírně účinné řešení. Navíc přináší i božský zvuk.

Umí zkrátka poskytnout zážitky, kterým jde rozumět. Mimořádně povedený základ teď dostal další sex-appeal a kamkoliv přijedete, všichni na vás budou ukazovat. Naštěstí v dobrém, protože budou vědět, že máte dobrý vkus a nade všechno milujete radost z řízení doopravdy parádní motorky. Jo, malí kluci teď mají o čem snít.

Foto: Somik

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here