Yamaha XJ6 je typickým představitelem levné, lehké a začátečnické motorky. V roce 2009 to byla novinka a protože nás hodně zaujala, mrkneme se na ní trochu podrobně. A taky ji řádně srovnáme s největší konkurencí.

Asi první, co bude každého potenciálního zájemce interesovat, jsou jízdní vlastnosti. Je XJ6 v něčem jiná než Gladius či Kawa? Ano, už na první dojem v první zatáčce dojdete k tomu, že Yamaha se z téhle trojky nejlíp přehazuje ze zatáčky do zatáčky, je nejsnáze ovladatelná (Sůza jen chloupeček za ní, třetí Kawa). Není to ani tak rozvorem, podle kterého by číselně měla vyhrát Kawa, ale je to spíš zásluha opravdu dobrého těžiště a nepostřehnutelně správného rozložení vah. Nikde nic v zatáčce nepřemáháte, motorka jde kamkoli ochotně a sama.

Tohle je přesně parketa pro Gladia a XJ6 – promotávat se ve městě jak šipka anebo se batolit někde po horách v zatáčkách. Často až tak daleko za limitem přípustného, že si s vámi (a s naměkko nastaveným tlumením) pohraje nejednou i sebemenší hrbolek tolik, že pak budete kamarádům na parkovišti ukazovat takový pohyby rukama jako Rossi boxech, když se to i pod „panem mistrem“ rozkývá.

Co se týče jízdy na rovince, tady jde dopředu zas Kawa. Jezdec se do ní daleko líp schová, motorka drží směr a neplave – jako třeba Gladius, který ve 199 km/h po dálnici už maličko protestoval. XJ6 jsme naopak dotlačili k nejvyšší rychlosti ze všech tří jmenovaných, 209 km/h žádná z testovaných nedala (ale u takhle malých objemů může být rozdíl i v povětrnostních podmínkách).

Sedlo na XJ je celkem měkké, rozhodně lepší hledejte u Gladia, tam je podprdelník víc dotvrda a nám se na něm líbilo, že se tolik neproseděl. Naopak, super jsou u Yamahy řidítka – přesně do ruky, správná šířka. I to dělá z téhle potvůrky hračku na blbnutí, která nám učarovala.

Rychlost, odvaha
Pokud se ale má hledat skutečný rozdíl, pak samozřejmě v motoru. Ten je u Yamahy čtyřválcový a chová se opravdu úplně jinak než u dvouválcového řaďáku Kawasaki nebo V-2 Gladia. Zatímco u dvouhrníčků můžeme ještě jakžtakž mluvit o nějaké agresivitě, pak je XJ6 motor jak peřinka… Ale to vůbec není špatně! Je to mazlíček, který se postupně mění v dospěláka (nebo spíš dospělačku), ovšem až díky otáčkám.

Pro začátečníka tedy super na naučení, pro takového prznitele neviňátek (jako jsem já) super zážiteček. A věřte mi (i když se vám to možná bude zdát maličko divný), ale já, starej chlap, z ní právě slez – a jen jsem se smál. Cesta z Železnýho Brodu nahoru do kopců nebo i tady po Praze – jak učebnice pro Crutchlowa (to je pán, co si v supersportech usmyslel, že ze zbytku světa nadělá komparz). Žádný brzdění motorem, nic – dva tři kvalty dolů, ťuk na brzdu a pak zase plnej, tradááá. Tohle v normálním provozu na žádným litru nedáte, ani kdybyste… no nic, popojedeme dál.

Slast je ta motorka, je natolik plyšová, že dovolí i všelijaký zvěrstva. Na 3500 otáčkách jedete skoro bez koní, na trojku je to skoro předpisová padesátka. Uvolníte se, posedíte, projedete vesnicí. A za přeškrtnutou cedulí už je tam zas na 10 000 (klidně i zpátky od dvojáka), nástup jak bič, ťuk, ťuk řazení a v mžiku pelášíte sto padesát – je to vlastně svým způsobem romantika, když dostane napít, ožije – vy ji jen držíte nahoře nad devítkou na otáčkoměru a ona si s vámi povídá.

V tom je největší rozdíl. Sůzu, a hlavně Kawu nemusíte pořád prosit zakopáváním o řadičku, dvouválce si samy víc pomůžou, ale zas nejsou tak velejemňoučký. Yamaha se jinak rozmotává, ale to může být pro nováčka výhoda, protože ho nenakope… Ne, teď neohrnujte nos, ale přemýšlejte. A přidejte ABS, který bylo na námi testovaným kousku k dispozici, a dostanete výsledek.

Určeno
Určeno všem nováčkům jako absolutně nejvhodnější varianta. Ovladatelně excelentní, motorově přátelská. A taky určeno všem, kteří se chtějí na motorce jen bavit. Zadní guma stošedesátka při takovémhle výkonu vydrží dlouho, náklony však zvládají Bridgestony BT21 excelentně, takže budete vlastně hned na stupačkách (teda na dorazech a za frajera) – a jen tak mimo řeč musíme napsat, my jsme s Carlosem dali jednu společnou jízdu v Brně a z hlásičů nezbylo za 15 minut nic a ve finále jsme ještě ve Schwantzu nadzvedávali nohy, aby se motorka o stupačku nezapichovala (v tomhle směru je to spíš kandidátka na porovnání s genialitou Hornetů).

Spotřebu jsme během testu naměřili větší než na dvouválcích, ale to asi bude tím, že jsme motor vážně nešetřili. U zcela standardního použití předpokládám, že se bude jednat o něco nad 4,5 litru – pohodovka. Cena je taky příznivá, tak jakýpak rozhodování.

Oproti starší
Ještě si dovolíme porovnání se starým XJ600N, jehož 61koňového vzducháčka je možné na našich silnicích vidět taky docela často. Mají tedy majitelé téhle klasické motorky uvažovat o výměně? Je tato nová motorka opravdu o tolik dokonalejší?

Klasika je klasika, to je pravda – ale znáte to… Je nová doba a rozdíl je sakra znát hlavně v podvozku. Nová je na první posez větší, a hlavně se pod vámi nekroutí jako had (na staré je rám stvořený z trubek). Znovu chválíme řidítka a přehled nad chováním stroje, to se nedá s předchozím modelem vůbec porovnat. Podvozek nové XJ6 je sice oproti dnešní produkci spíš měkký – ale ve srovnání s předchůdkyní je to vlastně malý pružinářský zázrak.

Jiný je taky motor – je kapalinou chlazený. A není předělávkou XJ600, pochází z Fazera (oproti téhle pile má ale jinou hlavu a přepracované vačky – takže to není takový brus a aspoň něco dokazuje i ve středních otáčkách).

Sytič nebudete lechtat při každém studeném startu, tady už všechno řídí nová vstřikovací jednotka. A údaj o rychlosti nebudete číst  na kulatých chromovaných budíčkách – ale (a to nás už trochu nudí) na stále stejných „naked“ displejích Yamaha s ručkovým otáčkoměrem.
Zajímavou kauzou je cena. Protože například v roce 2002 stála nová XJ600N 199 558 Kč, čemuž se dnes můžeme jen smát.

Přečtěte si nás srovnávák Kawasaki ER-6n vs. Suzuki Gladius.

Foto: Jan „Somik“ Somerauer

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here