Dokážou drátěná kola na špalkách a několik doplňků přetransformovat Super Ténéré do opravdové adventure motorky, se kterou se nebudete muset bát vyrazit až na kraj světa
Není moc výrobců motorek, kteří mají tak velké zkušenosti s adventure motorkami, jako má právě Yamaha. První teréňák se jménem XT, který se nechal inspirovat legendárním závodem Paříž – Dakar, jsme poprvé viděli už před třiceti lety. XT si za tu dobu vybudovaly velmi slušnou pověst spolehlivých a pohodlných mašin, se kterými se nemusíte bát sjet ze silnice a zakusovat kilometry i v terénu.
Před třema lety nám Yamaha dala velkou Super Ténéré – motorku, která byla a stále je spíš velkým cestovním endurem než opravdovým dobrodruhem. Samozřejmě, její použití v terénu není úplně vyloučené, ale když na ní jedete, nemůžete se zbavit dojmu, že nejlíp jí je pořád na zpevněné silnici.
A my teď před sebou máme týden ježdění s evolucí XT v podobě World Crosseru. Původně to byl pouze koncept, který se ukázal na výstavě v Paříži. Už tam se nám líbil, ale zůstali jsme nohama na zemi: „Tohle vypadá fakt dobře, ale nevěřím tomu, že ji Yamaha bude vyrábět,“ prohlásil v té době Somik. Musel jsem s ním souhlasit, i když jsem v koutku duše doufal, že se na ní jednou budu moct projet. A ta chvíle právě přišla…
Co je na ní speciálního?
Při rychlém prolistování prospektu se může zdát, že toho moc nového není, ale vydržte. Tou hlavní vizuální změnou jsou hliníkové ráfky s drátěným výpletem, které jsou obuty do špalkových pneumatik – to ťukne do oka jako první a ty mají hlavní vliv na to, jak se World Crosser řídí. Potom si určitě všimneme řady karbonových dílů, které z Ténéré udělaly o hodně fešnější stroj. Některé detaily jsou nejen pěkné, ale i chytře vymyšlené.
Oceňujeme karbonový kryt rámu, který by se v těžším terénu lehce proškrábal a kterému by daly zabrat hlavně jezdcovi boty. Stejně chytré jsou kryty 43 mm tlustých trubek vidlic, které jsou taky docela na ráně, hlavně kvůli odlétávajícím kamínkům. Zadní kardan chrání díl z anodizovaného hliníku, takže hřídel a náboj kola bude v bezpečí i v kamenitém terénu.
Jako správné enduro tady nechybí ani masivní kryt motoru (díky bohu za něj, při přejezdu spadlého stromu jsem ho okamžitě pokřtil), které chrání motor a slouží i jako taková kluzná deska, když to někde zahrabete na nerovném terénu.
World Crosser dostal i sadu samolepek, aby bylo na první ťuk poznat, že tohle není jen tak obyčejná Super Ténéré. Naše motorka měla červené, ale jsou k dispozici i žluté v kombinaci s modrým lakem. Zapomenout nesmíme ani na přední mlhovky, které jsou ve výbavě Premium a taky na parádní výfuk Akrapovič. Díky němu teď Ténéré mnohem snadněji oddechuje.
Je jiná
Už při prvním usednutí za řídítka mám jiný pocit, než jsem měl předloni na Super Ténéré, na které jsem najezdil přes tři tisíce kilometrů. Posez i geometrie řidiče je stejná, ale když chytnu do rukou ty parádně široká řídítka, trochu mě zaskočí lehkost řízení. Je to znatelné už na místě a při pomalejší jízdě má World Crosser hodně živé řízení, možná až trochu moc. Projevuje se to tak, že motorka jakoby padá do zatáček a rychle reaguje i na sebemenší impuls od pilota. První kilometry s tím trochu bojuju, protože tohle je naprosto jinej svět, než na kterej jsem byl u Super Ténéré zvyklej.
Citlivost řízení se s vyšší cestovní rychlostí snižuje a od nějakých 80 km/h se Yamaha chová předvídatelně a jistě. Musíte si jenom dát majzla na gumy, které nemají zdaleka tak velkou přilnavost (rychlostní limit špalků je 170 km/h, kterej doporučuju dodržovat) jako standardní obutí a motorka na špalkách docela klouže (to vše za hučivého doprovodu, jak se gumy odvalují po asfaltu).
Není to nepříjemný, ani vás to nevystraší – mě osobně to hodně baví. Když jedete zatáčku a v jejím vrcholu trochu zatopíte, zadek se plynule a předvídatelně sklouzne bokem. Kvůli tomu si asi World Crossera nekoupíte, ale vyzkoušet jsem to musel, to je přece jasný. 🙂
To dobré, a tím mám na mysli motor, zůstalo, ale teď mi díky výfuku Akrapovič přijde o hodně potentnější a silnější. Nevadí mu se jen tak převalovat kolem dvou tisíc otáček a jet s ním absolutní kochačku. Tohle mám rád, protože vás to nenutí jet rychle i ve chvílích, kdy zrovna úplně nechcete. Nad pět tisíc ale umí řádně upalovat a to vše za brumlavého doprovodu mistra Akrapoviče. World Crosser je pořád pekelně rychlá a schopná motorka, tady se nic nezměnilo. Převodovka funguje přesně, brzdy mají výbornou citlivost a dávkování, tady není prostor pro kritiku.
Off-road
Vás ale stejně nejvíc zajímá, jestli je nové XT opravdovým endurem. Musím s radostí říct, že podle mě jo. Schválně jsem ji protáhnul v různých podmínkách a najel spoustu kilometrů, abych ji pořádně poznal. Když sjedete ze silnice třeba na louku nebo pole, lehké řízení, které mě osobně na silnici trochu štvalo, jako by zmizelo a do Ténérky vjedou všichni čerti. Špalkové gumy se zakousnou do země, kontrola trakce výstražně zabliká a motorka vyrazí dopředu se stejnou razancí jako na asfaltu.
TC má tři polohy – velký zásah, malý zásah a vypnuto. V terénu se to hodí, protože když si nejste úplně jistí, elektronika vás dokáže vytáhnout z průseru. Oceňuju, že jde trakce vypnout, a Yamaha vám tak chce nechat prostor pro blbnutí. O to víc mě mrzí, že ABS naopak vypnout nejde (alespoň ne oficiálně, pomoct si musíte buď trikem s hlavním stojánkem, nebo vytáhnutím pojistky), a to prostě hardcore adventure motorce odpustit nemůžu.
Chápu, že standardní Super Ténéré má jezdit především po silnici a tam je ABS ve většině situací opravdovým přínosem, ale v terénu je otravné kopání do páčky na ránu. Že nejde motorka na brzdu štorcovat, to by mi ani tak nevadilo (je to přece jenom 261 kg těžká mrcha, a tak ji jenom těžko budete točit kolem nohy), ale kvůli ABS motorku na strmějších sjezdech prostě nezastavíte.
Nedalo mi to a s XT jsem vyrazil i na opravdovou motokrosovou trať, protože mě zajímalo, jak si podvozek poradí se skoky. No, na tak těžkou motorku je to docela v pohodě a Tenerka si poradí i s občasným poskočením bez toho, aby šly tlumiče do dorazů. Počítejte jenom s tím, že po doskoku má mašina tendenci se znovu lehce nadzvednout a kvůli tomu se zadní kolo při agresivně přidaném plynu může dostat do smyku.
Na motokrosový trati mě to bavilo, i přes vyšší hmotnost. Jízda ve stupačkách je pohodlná a přirozená a díky široké nádrži můžete Tenerku pevně sevřít koleny a mít ji plně pod kontrolou. V terénu se hodí přepnutí palivové mapy ze sportovní na turistickou, kdy plyn nemá tak agresivní nástup a zadní kolo neposílá zbytečně do smyku. Na silnici jsem ale jezdil pořád na Sport, víc mi k Tenerce pasuje.
Pohodlíčko
World Crosser je ale hlavně neuvěřitelně pohodlnou motorkou. Plexi je nastavitelné, řídítka široká a sedlo je jedno z nejlepších, na kterém jsem kdy seděl. Možná dokonce to vůbec nejlepší! Stejně parádně je na tom i spolujezdec. Na delších trasách budete v absolutní pohodě, a to jak díky vychytané ergonomii, tak i pohodovému motoru. Motor má dlouhé kvalty, takže se ve vyšších rychlostech tolik netočí, a to snižuje vibrace i spotřebu paliva. Jo, tohle je vážně povedenej cestovatel.
Na původní otázku, jestli je nový World Crosser opravdovým hardcore endurem, nemám jednoznačnou odpověď. Už standardní Super Ténéré je schopna projet lehkým terénem, World Crosser tuhle schopnost hodně rozšiřuje, ale za cenu o fous horších jízdních vlastností na silnici. Bude hodně záležet na tom, jak ho budete chtít používat. Pokud se chcete pohybovat hlavně na silnici, kupte si standardní Super Ténéré. Jestli se ale hodláte vydat na zdolávání pouští a těžších terénů, je World Crosser určitě vhodnější a o moc schopnější motorka. Je pohodlný, rychlý, chytře vymyšlený a robustní.
Foto: Honza Karásek
