Žijeme v době kompromisů. Toužíme po extrémních zážitcích, a přitom chceme komfort. Skuhráme na ztvrdlý předloktí a naklepanej zadek, ale nechceme se vzdát sportovních vlastností. Chceme všechno a nakonec někdy nedostaneme nic. Z těchto a mnoha dalších důvodů vznikla za poslední roky spousta kočkopsů, kteří jako by nepatřili nikam, což se ale o těchto dvou motorkách rozhodně říci nedá.

Značky KTM a Buell jsou si ve své podstatě tak vzdálené, jak to jen jde. A to nejen odkud pocházejí, ale taky svým celkovým přístupem. Nejhlubší kořeny Buella sahají až ke značce Harley-Davidson, naproti tomu u KTM vám na mysli vytane hlavně spousta bahna a rozlehlé pouště Afriky. V motocyklovém světě si asi není nic vzdálenější než terénní motorky a klidné loudání krajinou na chopperu.

Buell 1125 R

Nevadí mi extravagantní věci a rozhodně nepatřím k zarytým odpůrcům designového oddělení Buellu. Moc se mi líbil první Lightning s trubkovým rámem, obdivoval jsem jednoduchost a čistotu, s jakou byly postaveny poslední modely XB, ale vůbec nejradši mám Firebolta, kterej je podle mě fakt nádhernej.

Ale tahle věc stojí opravdu mimo moje chápání. U tohohle 1125 R mám pocit, jako kdyby byl za každou cenu poskládanej v křeči, a tak to ve výsledku prostě nevypadá dobře. Tvar polokapoty je v pohodě, ale ať mi někdo vysvětlí, proč je posazená tak vysoko a proč její spodní linka přirozeně nenavazuje na spodní linku rámu jako u Firebolta.

Jasně, asi to nejde kvůli obludným náfukům do sání, protože velikost by si nezadala s motorem ze stíhačky, ale i tak… Nevím, myslím si, že tady se s tou extravagancí zašlo moc daleko. Už toho ale nechejme, třeba to na silnici bude paráda.

 

Když Somik nahlásil, že ho budeme mít, začal jsem se fakt těšit. Byl jsem strašně zvědavý na úplně nový motor, ten konečně sliboval výkony, jaké si podvozky od Erica Buella zaslouží. Dvouválec Helicon, který pro Buell stvořila firma Rotax, má na papíře 146 koní, což je ještě o 14 víc, než čím se chlubí KTM.

Roztáčí se podobně líně jako dřívější vzduchem chlazené motory, ale hned, jak se rozezní jeho sound, můžete si být jistí, že tohle je jiný kafe. Žádný líný projev a mdlá reakce na plyn, ale pořádně vychlastanej chraplák a hodně sympatická odezva na plyn. A k tomu rozsah otáček až do deseti a půl tisíce.


Ovladače na řidítkách vypadají jak z osmdesátých let
a multifunkční budík je trochu zbytečně utopenej v kapotě. Zobrazuje sice snad úplně všechno, na co si vzpomenete, ale kvůli drobnému písmu se to dost blbě čte. Zrcátka se klepou, ale je v nich docela dobře vidět, i když na to zrovna nevypadají.

Docela mě potěšila převodovka, která je sice tvrdší, ale kdo je zvyklej na starý skříně, bude si mlaskat. Řekl bych, že je i lepší než u většiny BMW a Moto Guzzi. Potěšil mě i posaz, který je sice specifický, ale zdaleka ne tak nepříjemný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Hlavně řidítka jsou v poměrně příjemný pozici.

A motorový projev? Carlos tvrdil, že ty koně tam prostě nejsou a že motor nejede tak, jak by si představoval. Něco málo na tom asi bude, ale já to vidím jinak. Na motor a jeho projev jsem si nemohl stěžovat. Jasně, není tak hladový a ochotný se vytáčet jako SuperD uke, ale nemá tak nekompromisní tah jako Ducati, ovšem ta síla tam je, to mi nikdo nevymluví – jen se holt projevuje trochu jiným způsobem… Nepřipadá vám, že akceleruje tak snadno a lehce jako SuperDuke, ale rychlosti na tachometru nelžou a čísílka tam naskakujou fofrem, tak proč si zoufat. Je to o známém a neopakovatelném pocitu „z Ameriky“ – svezte se ve Fordu Mustang GT a s Buellem to máte podobný.

 


KTM 990 Super Duke R

Oproti standardní verzi tu máme 12 koní a 2 Nm navrch, k tomu přičtěte ostřejší úhel hlavy řízení, kratší stopu a opravdu schopný tlumič řízení a nemáte důvod, proč byste se svými penězi chodili někam jinam. Ve výsledku vám totiž vyjde ta nejšílenější záležitost, motorka, která vyžaduje všechno, ale ze všeho nejvíc vaše naprosté soustředění.

Potvora bez normálního sedla! Co je tu místo něj? „Skorozávoďák„, což znamená sedačka z tvrdý protiskluzový gumy, která moji zadnici teda rozhodně nehodlá rozmazlovat. Uff… ale i tak se už nemůžu dočkat.

Řadím za jedna a vyrážím vstříc libereckýmu marastu. Ještě než opustím Prahu, stíhám několik dlouhých wheelie ze světel a pár situací, který by se našim bezpečnostním orgánům rozhodně moc nelíbily. Motor jde neuvěřitelně chtivě do každého tisíce otáček navíc. Miluju, jak snadno se vytáčí a jak každý milimetr plynu představuje přesnou odezvu projevující se na zadním kole.

Oproti Buellu je to diametrálně odlišnej pocit. Tady tu rychlost vnímáte neskrytou, opravdovou a děsivě skutečnou. Je to ničím nefiltrovaná účinnost notně okořeněná pořádnou dávkou chuligánství. Díky vyššímu sedlu jste víc navalený na širokých řidítkách, což dává perfektní kontrolu při manévrování mezi auty a při veškerých změnách směru. Tady KTM nad Buellem jasně vede.

Řízení je hodně živé, ale díky tlumiči mnohem klidnější než standardní verze Super Duka. Cesta po už lehce navlhlé dálnici je asi tak příjemná, jako poopiční ráno ve všední den. I když jste oproti jiným nekapotovaným motorkám docela navaleni na řidítkách, stejně to všechno schytáte v první vlně, takže krk a ruce po stovce kiláků svižnějším tempem začnou skuhrat. Vem to ale čert, tohle není bike pro ufňukánky.

Jakmile se silnice urovná a vy můžete opět začít opravdu tlačit na pilu, začne to celé konečně dávat smysl. Začnete si pochvalovat závodní sedačku, protože po ní dokážete krásně přesedat z jednoho hlubokého náklonu do druhého. Najednou je tvrdost celé motorky k vašemu užitku a poskytuje vám hustý koktejl podnětů.

K brzdám se není třeba sáhodlouze vyjadřovat, protože pokud je ve spojení KTM a Brembo, jedná se vždycky o to nejsilnější a hlavně nejlíp dávkovatelné zpomalení. Pokud vezmeme praktickou stránku, potěší příjemné ovladače na řidítkách, dobrá zrcátka a přehledná palubka (i když trochu chudá). Víc chtít ani nejde. Jo, a málem bych zapomněl, jet na vodě za SuperDukem je asi takový, jako se postavit přímo pod tlakovou hadici chrlící silniční dobroty. Kámoši vás budou milovat 😀


Verdikt

Jak jsem se už v úvodu snažil osvětlit, máme tady dva biky, kterým jsou kompromis a uživatelské vlastnosti blízké asi jako pankáčovi taška, plná Evy a Vaška. Buell podle mého názoru udělal konečně motorku, která jede. Ten motor má velkej potenciál, a i když má svý mouchy, potěšil mě. Trochu jsem bojoval se specifickým ovládáním, je potřeba si na něj hodně zvykat. Celkově je to pořád dost hrubá motorka s trochu humpoláckým zpracováním, ale fabrika s ní udělala velký krok dopředu.

V žádném případě do výsledného hodnocení nepromítáme její vzhled, i když je, velmi eufemisticky řečeno, poněkud diskutabilní. Asi není překvapením, že vítězem testu je na převážné většině front KTM. Musíte skousnout velkou dávku nepohodlí a musíte být hodně odhodlaný pilot, aby vám ukázala všechno, co v ní je. Ale pořád je to ta stará známá KTM, která všechno dělá tak precizním způsobem, že vás to odzbrojí. Bude z vás ždímat pot, peníze a duševní zdraví, ale nedejte jí to, když je s ní taková jízda 😉


text: Karlos Táborský Foto: Honza Karásek

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here