Neznám člověka holdujícího cestovním endurům, který by v průběhu loňského roku nehledal jakékoliv informace týkající se nové Yamahy XT1200Z Super Ténéré.

Dokonce i nemalý počet zarytých „vrtulkářů“ (jezdců BMW RxxxxGS) se nechávala slyšet, že pokud bude nová Tenerka vypadat jako její menší sestra jen s větším motorem, prodají své ingoty (Baworáři, nic ve zlém) a půjdou do týhle rejže.

Láska na první pohled?

Když jsem se od Somika dozvěděl, že budu mít tu čest být jedním z prvních lidí v ČR, kdo okusí tuhle nadváhou trpící a moderní čidlama i senzorama prolezlou mašinu, měl jsem pochopitelně radost, nicméně nebyla zdaleka tak veliká, jak by tomu bylo v případě Tenere 660 s velikým „dvanáctkovým“ motorem.

V onen den D, tedy přijíždím ke Carlosovi domů, kde na mě už XT1200Z Super Tenere čeká v plné polní zaparkovaná u chodníku a musím uznat, že nevypadá vůbec zle. Na prospektech a plakátech mi připadala slušně řečeno korpulentní, ale na živo jí to skutečně sekne.

Její pyšně vztyčená hruď ukrývající paralelní dvouválec o objemu necelých 1200ccm s přesazenou klikovou hřídelí navozující charakteristiku klasického dvouválcovýho „véčka“ se v podvečerním slunci leskne jako psí kulky.

V zadní partii přitom taky nevypadá vůbec zle, vždyť  k relativně štíhlé prdelce jejíž siluetu jen lehounce narušuje větší koncovka výfuku skvěle pasuje dvojice originálních plastových kufrů s hliníkovou imitací.

Zklamané protáhnutí ksichtu nepřichází ani při zkoumání palubní desky s analogovým otáčkoměrem, který obklopuje barevná hudba kontrolek ze strany jedné a multifunkčním displej ze strany druhé. Ten pochopitelně zobrazuje údaj o aktuální rychlosti, nezbytné tripmastery, venkovní teplotu, nastavení palivové mapy (Touring / Sport) a zároveň nastavení kontroly trakce (TCS1/ TSC2 umožňující částečný prokluz kola/ Off tedy úplné vypnutí).

Široká řídítka působí na první pohled sice poněkud lacině (na místo nástřiku barvou bych dal raději přednost klasickému pochromování), nicméně jsou patřičně široká, díky čemuž slibují značnou jistotu z ovládání. Nastavitelné sedlo je už připraveno v nižší ze dvou poloh a nemůžu se zbavit dojmu, že mě jako celek nová Tenerka láká do sedla jako bájné Syrény.

Jedem na to!

Jelikož jsem připraven na trip, usedám do zmíněného stavitelného sedla (výška 83-860mm) a už na sucho se připravuju na pořádnou hmotnost. Technické parametry biku hovoří o 261kg živé váhy… Jaké je však moje překvapení, když při zvedání z bočáku mašinu málem přehodím na druhý bok, jak lehce působí.

Koukám, jako vyvoranej brambor na kufry, na kola, ale skutečně kola jsou na zemi, kufry drží taky na svým místě a skutečně s Yamahou stojíme připraveni k jízdě. Její těžiště se nějakým záhadným způsobem podařilo dostat tak nízko, že s manipulací na místě nemám ani při své výšce 173cm absolutně žádný problém. Dobrý pocit z manipulace na místě ještě umocňuje skutečnost, že na zem dosáhnu celými plochými chodidly (v nižší poloze sedla), takže nějaké polehnutí na bok vlivem krátké nohy téměř nehrozí.


Jak zní?

Na co jsem hodně zvědavej je zvuk paralelního dvouválce s přesazenou klikovou hřídelí o 270 stupňů (podobně jako TDM). Už během oživování vydává startér i motor tak nějak příjemný, sametový zvuk. Vlastní proces startu neprovázejí kovové zvuky jako když  Robocop upadne na požárním schodišti, naopak mám pocit, jako kdyby šlo všechno po másle a to doslova.

V okamžiku kdy dvanáctka ožívá kultivovaným a mechanicky čistým barytonem mi padá zahradní skalka ze srdce, jelikož přesně takovýhle zvuk bych si u nový Tenerky přál. Na palivové mapě rovnou volím ultimativní režim Sport, řadím překvapivě neklapající jedničku a vyrážím. Hydraulicky ovládaná spojka jde lehce i její záběr v Japonsku nastavili perfektně progresivně, díky čemuž nebude ani v plné polní navíc ve dvou popojíždění v zácpě či v horách nepříjemnou událostí.

Než se vymotám z Carlosovi vesničky, cítím se v sedle Tenerky jako doma v gauči před televizí. Připomínám, že jsem od mašiny vzhledem vysoké váze a relativně slabému motoru nečekal žádná superlativa, ale ona mi z nějakého nepochopitelného důvodu všechny předsudky postupně vyvrací a nejen že se mi začala líbit, ono se mi na ní i velice dobře jede.

Full gas

Jen co se okolo mihne značka „konec obce“, pobízím Yamahu k cvalu a to tak, že plynová rukojeť navštěvuje „slečnu zarážku“.

Otáčky stoupají  jako moje sebevědomí po Viagře, aby v rozmezí 3-6tis motor zabral jako rozzuřenej bejk. V tom okamžiku si říkám, jak pekelná asi bude výkonová špička, když tady dole to tak jede, nicméně k mému překvapení se v v rozmezí 6-7,500ot neděje nic převratnýho. Nejprve mě to drtek zaráží, ale pak si uvědomuju, že Tenere přeci jen není závoďák. Tohle je cestovní stroj, jehož otáčky se po valnou většinu času budou pohybovat právě ve zmíněném silném středu.

Dalším pozitivem, kterým mě XTZeto dělá radost je excelentní odstupňování a zpřevodování šestistupňové převodovky. Nejen že po každým přeřazení klesnou otáčky motoru přesně do těch správných mezí, ale především koncový převod je tak zvaně hodně do rychla. Jak to myslím? Inu, na šestku při 3tis otáček pojedete 97km/h,  4tis. znamenají rychlost 126km/h a ve 160ti tam budete mít jen lehounce přes 5tis otáček. Pokud je Vám to stále málo, vězte že na 6tsi otáček poletíte nelegální 190tkou. :o)

Top speed

Když už jsem byl v téhle rychlosti a nedalo mi to vyzkoušet, kam až se mašina s těma haranatejma kuframa rozjede a věřte mi, že 210km/h udělá, ale od 200 už se poněkud nervózně vlní. Vinu na tom podle mého názoru nesou právě kufry, které Tenerce propůjčují aerodynamiku identickou s tou jakou disponuje letící tvárnice  a znovu podotýkám, že tyhle motorky skutečně nejsou určený k překonávání rychlostních rekordů na solném jezeře Boneville.

Po laboratorním zkouškách rychlosti se opět vracím do normálního tempa a pokračuju směrem ku Praze pohodovou 140tkou. Při ní na mě fouká jen minimálně a dokonce i  v otevřené přilbě se mi jede komfortně.  Otáčky motoru zůstávají na příjemně nízké úrovni a přitom mám stále více než dostatečnou výkonovou rezervu k předjížděcímu „ prásknutí bičem“.

Že by offroad?

Jelikož během Touratech Event přichází na přetřes něco „softofíků“ (lehký offroad) máme s Yamahou ideální možnost zjistit, jak se stroj i jezdec budou cítit mimo asfaltový povrch.

Pro terén volím umírněnější palivovou mapu Touring, jejíž nastavení  patří někam do úrovně Mirka Dušína z Rychlých šípů, avšak pro jízdu po mokru nebo terénem se ideálně hodí. První metry ve stupačkách napovídají, že nová XT1200Z není sice určena ke zdolávání těžšího terénu vinou nemožnosti deaktivace ABS, kterážto fuckt zamrzí, nicméně ergonomie jízdy ve stupačkách není vůbec zlá.

Těžiště mašiny sídlí i díky suché skříni motoru skutečně nízko, řidítka jsou široká jako ramena Terminátora (jen bych je osobně víc pootočil nahoru v klemech) a v pase je dospělá Tenere snad ještě štíhlejší než její menší ségra 660. Dokonce i ten proklatý rozměr předního kola (19″) díky perfektní ergonomii tolik nevadí a je možné přenášet váhu hodně k nad přední kolo.

Vingl

Brouzdáme se sobotním odpolednem a já si tak říkám že nám vlastně nic nechybí, když tu se před námi zjevuje zatáčkovitý úsek s překvapivě dobrým povrchem. Řadový dvouvál užije nadšením a společně s bikem se vrháme do spleti zatáček, kterými se oněch 261Kg živé váhy proplétá snadno jako české modelky mediálními skandály.

Překlápění z náklonu do náklonu jde snadno jako na nějakém mopedu  za což může nejen zmíněné nízké těžiště společně s širokejma řidítkama, ale i použité pneumatiky Metzeler, které mají sice relativně malou šíři (jen 150mm na zadním kole), nicméně jejich průřez náramně připomíná ideální půlkruh.

Díky nim sklápění do zatáček probíhá snadno, hladce a ještě k tomu drží zvolenou stupu i náklon sebejistě, přičemž jí  z míry nevyvede ani příležitostné nerovnosti. Podvozek skvěle pohlcuje jak  příčné nerovnosti, tak si umí poradit s těmi podélnými, které snadno dokáží odhalit slabiny v podvozcích mašin.

Jdeme na brzdy!

Po úspěšném svezení ve vinglech následuje delší rovinka na jejíž konci přichází ke slovu druhá porce vinglů a především brzdy, jenž dobře známe z prvních modelů R1. Ani tady barevné „špunty“ neodvádí  špatnou práci a brzdí přímo skvěle. Náběh, progresivitu i dávkovatelnost  mají  „cestovní“  tedy právě k zaměření biku, perfektní, každopádně i ve srovnání s většinou konkurentů z branže brzdí jestli ne nejlíp, tak hodně dobře.

Za zmínku stojí, že chytrý brzdový systém pozná za kterou brzdu vezmete dřív a podle toho určuje rozdělení sil mezi přední a zadní kolo. V praxi nebyl problém přibrzdit jen zadním kolem až do zásahu ABS. To by samo o sobě byla skvělá zpráva, pokud by se tedy to proklatý ABS dalo vypnout.

Stvořena pro turisty!

Asi nejvíc do kolen v dobrém slova smyslu mě dostala relativní prkotina, kterou však podle mého soudu budou kvitovat všichni mototuristi, kteří se toulají světem a občas zabloudí. Takhle mašina má totiž nehorázně velikej a tím pádem i skvělej rejd. Není vůbec žádnej problém se s touhle potvorou otočit na jeden pokus i na silnici široké tak akorát na jedno auto. Skvělé, chce se mi tleskat!

Vždyť přesto že Tenere disponuje plně stavitelným podvozkem a především USD vidlicí, podařil se konstruktérům husarský kousek a přidali Yamaze do vínku tuhle skvělou vlastnost, jakou jí bude závidět nejeden z konkurentů.  Za v dnešní době zarážející avšak skvělé, považuju  zapojení obou dvou světlometů, díky čemuž není motorka „pidlovoká“ a svítí si na cestu pěkně symetricky oběma čočkama. Hurá!

Takže jak?

Možná si budete myslet, že jsem jenom nějaký nadšenec značky Yamaha, jenže ona mi vzhledem ke svému zaměření přijde jako skutečně hodně povedenej stroj. Snad za to může fakt, že jsem od ní čekal jen samé zklamání a ona mě více méně ve všem kladně překvapila, kdo ví?! Každopádně sedláte-li například starší Varadero a chtěli byste něco silnějšího, ovladatelnějšího a navíc s kardanem, bude pro vás XT1200Z Tenere nejen příjemným překvapení, ale odvažuju se tvrdit že doslova ideální motorkou.

 


Text: Karel Táborský, Foto: Honza Karásek

2 KOMENTÁŘE

  1. Delate si srandicky z druzstevnictvi, ale jestli i nas tady nakonec zaplavej muslimsky znasilnovaci, tak si na komouse jeste se slzou v oku zavzpominate 👍

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here