Jsou momenty, kde nestíhám žasnout nad lidskou šikovností. Třeba když si někdo doma v dílně nakreslí a vyrobí kompletní motorku tak, jako to udělal Pavel Malaník z Luhačovic
Abyste rozuměli, ono to nebylo tak, že by si Pavel řekl: “Postavím si motorku a mohla by vypadat třeba takhle.”. Tento krásný historický kousek je totiž replikou kdysi existujícího motocyklu. Ten byl vyroben v jediném exempláři v letech 1908-1909 firmou Trojan & Nagl z Kolína. Spekuluje se, zda byl vůbec někdy představen veřejnosti, každopádně o jeho dalším osudu nejsou žádné zprávy. Dochovala se jediná fotografie. A z té právě vycházel Pavel Malaník při stavbě této repliky.
Somik: Řekni mi, Pavle, kde ses k něčemu takovému dostal?
Pavel: Tak v podstatě to vidíš tady kolem (pozn. autora: V garáži, kde jsme rozhovor dělali stálo krom Torpéda dalších 6 veteránů včetně dvou řemenáčů Laurin Klement), to je všechno můj vývoj. Začal jsem někdy v roce 83 s Baworákama. Potom jsem dostavoval dům, nebyly peníze ani čas, musel jsem to prodat. Pak jsem měl takové mezidobí, koupil jsem si Jawu OHC, ale ta mi oproti tomu Baworáku z třicátých let připadala strašná. Takže šla za chvilku pryč a za peníze z ní jsem si koupil dvě BMW, ale šroty na hromadě. To jsou támhle ti dva R5 a R6 z třicátého šestého a sedmého. Ale vůbec si to nepředstavuj jako motocykly, sotva by se z toho dal postavit základ. V té době naštěstí ještě nebylo tolik těch replik a daly se sehnat originální díly, takže obě tyhle motorky jsou téměř stoprocentně originální. Pak přišla ta R32, tam už to bylo s dílama složitější, musel jsem toho hodně vyrábět. Ale jsem za ni rád.
Somik: A cesta od klasických motorek k řemenáčům?
Pavel: To byla více méně náhoda. V té době jsem si myslel, že něco takového vůbec nejde koupit, ale natrefil jsem na inzerát na motor Laurin a Klement. Chtěl za to nekřesťanské peníze, ale podařilo se mi ho ukecat skoro na polovinu, což byl můj jediný obchodní úspěch. Jinak to vůbec neumím. Tím jsem vlastně začal. Koupil jsem ho někdy před deseti lety a zatím mi tady stojí na ponku. Už je tedy hotový a už dostavuju zbytek. U řemenáčů je to dneska tak, že seženeš motor a to jsi ještě rád, když je kompletní a zbytek si k tomu dostavuješ. Takové ty řeči, že někdo objevil na půdě po x letech něco takového, tak to je divadlo.
Somik: A jak se dostaneš k tomu, co máš na tu motorku vlastně dostavět? Existují třeba plány, nebo se to dělá jen podle fotek?
Pavel: To jsou dva extrémy. Ty dva čtyřválce jsou opravdu jen podle fotek, protože oba byli vyrobeny jen v prototypu. Od té Laurinky se dochovaly dvě docela kvalitní fotky, u Torpeda už to bylo horší, tam je jen jedna a hodně špatná. Kdybych nejdřív nedělal tu Laurinu, tak bych Torpedo určitě nezvládnul, byla to škola. U těch ostatních, běžnějších motorek, se dostaneš i k originálním dílům, které ti třeba někdo půjčí. Jezdil jsem třeba hodně do Technického musea do Prahy, dřív to šlo tam celý den fotit a měřit. Takových výprav jsem udělal hodně. To je nejjistější, když držíš ten originál díl v ruce. Výkresy sice občas k něčemu jsou, ale ne vždy to funguje. Ono se třeba něco nakreslilo a pak se to ale ještě vyvíjelo a ve finále je ten díl trochu jiný.
Somik: A jak to tedy bylo u Torpeda? Tam jsi měl jen jednu fotku a jinak si celou motorku kompletně zkonstruoval sám?
Pavel: No, ne tak úplně. Určitě jsem se nepodíval na fotku a neřekl si, že udělám něco na motivy Torpeda, to by nemělo tu hodnotu. Nejdříve jsem to asi tři roky studoval, než jsem se do toho pustil. Posháněl jsem si nějaké výkresy z jedno- a dvouválcových Torped a pak jsem zkoumal, co by šlo použít na tento stroj. Vzhledem k tomu, že to byl tenkrát prototyp, bylo jasné, že použili co šlo z těch běžných motocyklů, hlavně dvouválce, který vlastně zdvojily. Rozměry gufer, vidlic, řídítek a dalšího, to vše vycházelo z nich. Takhle se to nějak dávalo dohromady, porovnával jsem věci na fotce s originálními díly, sem tam se ke mě dostal i nějaký výkres. Mám třeba nakreslený ten dvouválcový motor, i z toho jsem vycházel. Ono když do té fotky koukáš několik let, tak už vidíš i odchylku v řádu půl centimetru. Jsem si tu fotku nazvětšoval a překreslil na velkou tabuli 1:1 a porovnával jsem s originálními díly.
Somik: Vůbec si nedovedu představit, jak moc to dokáže být náročné. Jak taková výroba probíhá? A jak dlouho?
Pavel: Toto překvapivě trvalo docela málo. Dlouho jsem okolo toho přešlapoval, nějak se mi do toho nechtělo, nedozrálo to. Pak do mě ale začal kamarád Libor Marčík tlačit, ať to udělám. Slíbil mi, že když se do toho pustím, sežene mi na půjčení originál planetové převodovky, kterou to má a tím mě vlastně nastartoval. Ořezal jsem tužky a jelo to. Vznikalo to v šíleném tempu, všechno jsem dělal ručně na ručních strojích. Začal jsem motorem, udělal jsem obal a teprve do něj dodělával rozvody, které jsou opravdu náročné. Jenom v tom víku, co tu vidíš je víc jak padesát součástek. Dělal jsem to tak, že jsem kreslil a zároveň vyráběl a na to, co jsem vyrobil jsem reagoval dalším kreslením. Když jsem měl hotový motor tak, aby měl nějaké reálné rozměry, začal jsem teprve stavět zbytek motorky.
Somik: Jak dlouho tedy?
Pavel: I s konstrukcí za rok a půl. Opravdu krátký čas. Laurinu jsem dělal skoro dvakrát tak dlouho. Ale to jsem kromě zaměstnání nedělal nic jiného.
Somik: Proč sis zvolil zrovna tenhle cíl, proč Torpedo V4?
Pavel: Z mého pohledu je to asi nejzajímavější česká motorka z hlediska historie, ještě s tou Laurinkou, co stojí vedle. První moment byl, že jsem viděl v knížce tu Laurinu, to jsem dělal 2004-2006. Torpedo pak byl takový další level.
Somik: Všechno na motorky si vyrábíš tady?
Pavel: Ano. Tedy kromě plechařiny, to nemá význam. Tu si nechávám dělat. Asi bych to zvládl, ale nemám na to mašiny a ten čas tomu věnovaný by byl zbytečný. Blatníky, nádrž, ráfky jsem si nechal udělat, plus jsem koupil gumy a třeba dráty, to je to poslední. Tady vedle mám ponk na takové ty dodělávky, za tím místnost se soustruhem a další pak s frézkou.
Somik: To máš hezké. Jak má někdo obyvák, jídelnu, ložnici, tak ty máš místnost se soustruhem, místnost s frézou 🙂 Čím jsi v normální zaměstnání?
Pavel: Nástrojař. Bez toho by to nešlo. Ono se mi to tak pěkně prolíná. Co jsem se naučil na motorkách, často použiju v normální práci a naopak. V práci jsem se naučil trpělivosti. Už mi nevadí dělat něco dlouho. To dost lidí nechápe.
Somik: No, musí v tom být značná dávka pokory.
Pavel: Nevím, jestli je to pokora, nebo bláznovství. Jak se do toho ponoříš… Pak si vždycky musím dávat mezi jednotlivými motorkami pauzu, abych se zase dostal zpátky do normálu, taky mezi lidi. V komunitě těch veteránistů jsou ještě větší blázni, jsou schopní schraňovat úplně všechno, nežít normální život.
Somik: Jak to máš s užíváním? Je to tak, že motorku doděláš, postavíš ji tady a pak si sem vezmeš křeslo a kocháš se? Nebo i jezdíš?
Pavel: Samozřejmě jezdím, to by nemělo smysl. Pro rohlíky na tom moc jezdit nejde, ale hodně jezdím na akce a občas si vyjedu jen tak na výlet. Nejčastěji jezdím na té malé Laurince, to je na užívání neuvěřitelně lehoučká motorka. Sice to jede třicet, ale strašně si na tom vyčistím hlavu.
Somik: Řekni mi, jak koukáš třeba na dnešní motorky? Zajímáš se o ně?
Pavel: Určitě ano. Mám spoustu kamarádů, co jezdí. Ale spíš mě to zajímá z toho technického hlediska. Neberou mě vůbec motorky, takzvané vysavače. To jak je to vyhoněné otáčkama. Navíc dneska všechna ta elektronika, za chvíli nebude potřeba ani jezdec. Už je tam toho moc. Dřív ti chlapy byli jak bohatýři. Když jedeš stokilometrovou rychlostí na něčem takovémhle, je to úplně jiný pocit.
Stručná historie značky Torpedo
František Trojan, konstruktér a průkopník výroby motorových kol, se pokoušel o stavbu blastního motocyklu již v roce 1903. Jeho stroj byl představen veřejnosti na jaře roku 1904 a brzy se rozjíždí sériová výroba.
Se vstupem nového společníka Aloise Nagla z Kolína zřejmě přichází do firmy potřebný kapitál a výroba se rozrůstá. Společně se značkami Laurin-Klement, Orion a Walter se Torpedo postupně řadí mezi nejvýznamnější české motocyklové výrobce. Prospekt z roku 1914 nabízí čtyři typy jednoválcových a dva typy dvouválcových strojů.
Kromě motorových kole se též zabývá výrobou jízdních kol, stacionárních motorů, motocyklových přívěsných vozíků a letadlových motorů. To celé probíhá v prostorách, které vznikly spojením několika řadových domků v centru Kolína.
Nadějný rozvoj firmy přerušuje 1. světová válka, po jejímž ukončení Torpedo nedokáže navázat na předchozí úspěchy. V roce 1920 odchází Alois Nagl a František Trojan se zabývá spíše drobnými opravami a výrobou součástek. V roce 1930 umírá a s tím i zaniká celá firma.
Odhaduje se, že bylo vyrobeno kolem 600 kusů motocyklů Torpedo.
Foto: autor
