Jirka Heiník z pražského Racetoolu je typ člověka, který dělá věci naplno. Jednoho dne ho napadlo, že by ze Super Duka R postavil enduro. A přesně to taky udělal. Vznikla z toho šílenost na druhou

„Nekoukej tak vyděšeně, prostě mi to přišlo jako dobrej nápad,“ říká hned po vyložení motorky na motardové trati u Petra Vorlíčka v Milovicích její hrdej majitel. Nepřestávám kroutit hlavou. Už jsem ji sice viděl na výstavě, ale to nebylo to pravý prostředí, kam patří. Tady na tréninkovým asfaltu mezi poházenýma gumama působí docela jinak. Je tam mimořádná prezence a tušení extra zábavnýho odpoledne.

 

Řeč těla, teda čísel

Abyste líp pochopili, co dnes máme před sebou, tak tady je pár čísel: 180 koní zabalených do něčeho, co váží 180 kilo. Na špalkách! Základy Super Duka R tam jsou vidět, ale není to žádná sochařská dokonalost, která by ve vás měla evokovat blažené pocity něčeho mimořádně krásného. Jistě, drátěná kola Kineo a jejich středy máte chuť olíznout, ale tím celá paráda končí.

Tady jde hlavně o rychlost. Už základní SDR jí má víc, než 99 % běžných pilotů dokáže vůbec kdy využít, ale tohle je povýšený o level dál. Jako když otočíte na zesilovači volume úplně doprava. Je tady laděný výfuk od RP Tuning, na kost ořezaná zadní podsedadlovka a hlavně vyšší podvozek, který musí ustájit velká kola s terénními pneumatikami. Celé to působí pozoruhodně.

Stojíme se Somikem vedle sebe a posloucháme Jirku, jak s jeho typickým šklebem povídá: „Pojedu s tím Pikes Peak. Takovou bestii tam ještě neviděli. Hele, přestaňte na ni zírat a ty se běž radši převlíknout, kecat můžeme až potom, co se svezeš.“

 

Hračka, doslova

Trochu se těším a trochu se bojím. Pohled na ožvejkanou zadní gumu Heidenau prozrazuje, že životnost gum se u týhle motorky dá počítat na minuty. „Neboj se, uvidíš sám, jak krásně se dá kontrolovat. A moc se s tím neser, stejně je potřeba přezout,“ povzbuzuje mě její majitel. Jakkoliv motorka působí na stojánku zle a odhodlaně bublá, když se vysoukám do sedla, jsem okamžitě doma.

Ergonomie je fajnová a ovládací prvky jsou tam, kde bych je podvědomě hledal. Je sice o kousek vyšší než standardní Super Duke, ale mimořádný rozdíl to není. Na budíku na mě výhružně bliká „Not legal“, ale nenechám se odradit. Teď patří mně a hodlám si to užít na plný pecky.

Zbaběle v klidným tempu obkroužím pár kol, abych se dostal do rytmu, a pak ho teprve hodlám naplno otevřít. A ono je to docela jinak. Tohle není děsivej stroj, kterýmu šlehají z výfuku plameny a chce svého pilota zahodit až do půlky příštího týdne. Dodávka paliva je sice přímá, ale ne zbrklá, takže reakce na plyn je čitelná. A taky musí být, když máte pod zadkem takovou nálož výkonu.

Tah na jakýkoliv kvalt je mimořádně hutný a pomáhají tomu samozřejmě upravené převody, které jsou znatelně kratší, z čehož plyne i chuť jít za plynem. 21″ přední ráfek dává řízení cit a ve vyšší rychlosti je cítit lehký pohyb, kterýmu se u tohohle rozměru nejde vyhnout, ale jinak je to vcelku civilizovaná jízda. Jestli teda něco takovýho na 180koňový šílenosti vůbec existuje.

 

 

Hračka, nebo bestie?

Konec vrkání, je čas zatopit pod kotlem. Jakkoliv se snažím, předek na zemi na první tři kvalty udržet nejde. Je tam tolik síly, že mi pokaždý chtějí nafackovat vrchní brýle a nezmůžu se na nic víc než dětinský výbuch smíchu. Ta mašina je vyslovenej magor, totální psychopat zralej na svírací kazajku. Je to ten typ stroje, který na svého pilota klade obrovské nároky.

Dejte mu to, co chce, a odmění se dokonalým vyvážením a schopností jet absurdně rychle i tam, kde by to nemělo být možné. Jakmile ale zaváháte, proberete se až po tom, co vám bude zdravotní sestra pomáhat srkat nemocniční stravu z hadičky. Převaha výkonu nad schopností zadní gumy přenést všechno na silnici je evidentní v každém okamžiku.

Trvá to přesně dvě kola, co dvojkovou zatáčku opouštím v plném protirejdu a snažím se udržet si alespoň malý zbytek důstojnosti. Je to nehorázná zábava hlavně z toho důvodu, že jediným limitem je tady řidič. KTM má v zásobě tolik talentu na cokoliv, že je velmi těžké přiblížit se alespoň na dohled nějakým nedostatkům.

 

To co byla zadní pneumatika

V pravém zápěstí mám k dispozici sílu, která by stačila na protočení planety druhým směrem. Akcelerační smyky se fantasticky kontrolují a z toho, co ještě před chvilkou byla zadní pneumatika, jsou jen rozervané cáry. Její agilita a hbitost je jednoduše návyková. Snížená váha a jiná geometrie udělaly doslova zázraky. Tohle má s původním Super Dukem pramálo společného.

I přes špalky na předním ráfku se dá slušně klopit a naprosto jsem se zamiloval do rychlosti prvotního zatočení, kdy stačí milimetrový pokyn do řídítek a mašina okamžitě bez námahy spadne do náklonu. Brilantní, a to doslova v každém směru. Samozřejmě, je potřeba stále myslet na gigantickou chuť motoru jít briskně do otáček, a tím pádem si dát majzla na narůstající rychlost. Naštěstí jsou tady ty nejlepší brzdy, jaké kdy sériová motorka viděla.

Brembo M50 jsou jednoduše dokonalý nástroj na krocení jakékoliv motorky, dokonce i tak úchylného stroje, jaký dnes řídíme. Výborná je i antihoppingová spojka, díky které si můžete na nájezdech doslova hrát s tím, jak moc zadek vybočí do strany. Chovám se jako osmiletý dítě, ale v tuhle chvíli mi je to jedno.

 

Offroad. Cože?

Může to vypadat jako čirý nerozum, ale s tímhle úmyslem byla tahle motorka postavena. I když mám lehké obavy, jak se bude v terénu řídit, chci se nechat ohromit. A přesně to mi Super Enduro dá. Zdánlivě smrtící kombinace 180 koní na velkých kolech je při projíždění offroadu překvapivě krotká.

Vyžaduje ale pochopitelně notnou dávku sebekontroly a rozumu. Stačí jedno ostřejší vrknutí a budete ho tahat z roští. Pořád mám ale na pomoc výbornou odezvu na plyn a přepnutí do módu offroad dál zjemnilo jeho nástup. Vyšší zdvihy pérování si poradí se vším, co jim předhodíte. Skoky nejsou žádnou překážkou a velké odhodlání vyžaduje pouze přejezd motokrosové rolety.

Jistě, motorka má obrovskou chuť jít do pantů, když zagasujete, ale pořád je tady čitelná odezva podvozku, aby to byla spíš sranda, a ne jen děsivý okamžik před nevyhnutelnou katastrofou. Je to něco úplně nového a dosud nepoznaného. Líbí se mi Jirkům přístup: „Chci něco totálně ulítlího, tak si to postavím.“

 

Verdikt od MH

Pravda je taková, že jako každá extrémní mašina potřebuje ke svému bezchybnému fungování pilota se schopnostmi, které většina z nás nemá. Přiznám se, že nemám ani zdaleka tak velký koule na to, abych ji dokázal beze zbytku využít. Ale to mi nevadí. Jsem rád, že něco takovýho mohlo vůbec vzniknout. Na první pohled totální magořina se nakonec ukázala jako překvapivě použitelný kus nádherné techniky. Jestli tohle někdo z fabriky viděl (jako že bezpochybně ano), musí se dlouze drbat na hlavě, že takovou strojovnu nedělají sériově.

 
Základní data: 180 koní výkon; 21 palců přední ráfek; 180 kg živé váhy

Foto: autor

2 KOMENTÁŘE

  1. Ach ta gramatika Líbí se mi Jirkům přístup: „Chci něco totálně ulítlího, tak si to postavím.“

  2. Jenom jestli vy spíš nejezdíte všechny redakce povinně Jirkovi Heiníkovi k/uřit p/ro protože ho všude dost neskrejvaně blahořečíte. Začal s tim snad Motocykl teďka i vy /-((((

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here