Yamaha sice nahlas vykřikuje, že základem pro WRko je jejich špičkový motokros (a částečně má i pravdu), ale už po pár minutách strávených na enduru mi je jasné, že to jsou spíš marketingové řeči. Ano, spousta nápadů má původ v závoďáku, ale pro potřebu enduro ježdění je maličko utlumená. Jako byste na zesilovači ubrali basy a výšky. Z napumpovaného zvuku vám zbyde něco mnohem čistějšího. A taky hezčího. WR je totiž vážně pohledná strojovna.
Začneme technikou
Pro rok 2016 neprošla žádnou výraznou změnou, tedy kromě nové grafiky, protože vlastně nebylo proč. Pořádný upgrade se totiž odehrál už rok předtím. Zajímavým technickým řešením je dozadu zakloněný válec, kde je sací trakt společně se vstřikováním paliva umístěný zepředu, což má zlepšit centralizaci hmotnosti rotujících částí a umožnit stavbu co nejkompaktnějšího šasi. Mám pocit, že se to povedlo, protože motorka je pocitově hodně lehká a moc pěkně se vede. Jestli ji něco charakterizuje, pak je to stabilita.
Celý podvozek společně s motorem dodává v každé chvíli důvěru. Může za to hlavně motor díky svému jemnému charakteru. Tahle dvěpade je jiná než její přímá konkurence. Ona nechce za každou cenu bláznit a točit se až do bezvědomí. WR sází na něco, čemu se říká použitelnost. Není to v žádném případě zběsilá jízda plná vytřeštěných pohledů a strachu o život. Nemůžu ale říct, že by to byla nuda – to v žádném případě. Dobře si pamatuju na starší model, který byl občas trochu dýchavičný, a šestnáctka je mnohem živější. Zatahuje krásně už od nízkých otáček a celým otáčkovým pásmem se prožene bez poklesu výkonu.
Nahoře se sice nekoná žádné devastující finále (je to přece dvěpade), ale nemůžu říct, že by před zásahem omezovače nějak výrazně zdechla. Je tam toho tak akorát, abyste všechen výkon a točivý moment mohli použít. Jednoduše dobře vyladěný motor, který není ani nijak uřvaný. To se hodí. A jestli máte rádi rambajs, v nabídce příslušenství je pochopitelně i Akrapovič. Suprová je převodovka – řadí přesně a bez nutnosti hrubého zacházení. Chytrým detailem je zesílená řadička; při pádu tak víc vydrží a nestane se, že by i relativně malé odložení mohlo znamenat, že jste dneska dojezdili.
Kolem stromů
Určitě si všimnete, jak se motorka krásně lehce ovládá. Sice bych potřeboval trochu výš řídítka, protože při jízdě ve stupačkách (tam budete trávit 90 % času) se musím docela předklánět (chtělo by to vyšší klemy řídítek), ale jinak je pozice v sedle naprosto přirozená. Sedlo je úzké, nohy máte pěkně u sebe a cítíte jasnou převahu nad materiálem. A to je důležité, protože díky tomu máte důvěru poslat mašinu i tam, kam byste se normálně nevydali ani pěšky. A WR neprotestuje.
V klidu vyskáče jakýkoliv kopec a nezastaví ho ani mokré kořeny nebo kameny. Šasi je výborně vyvážené, kvalitní tlumiče KYB si poradí se vším, co jim předhodíte. Neremcají dokonce ani při motokrosových skocích. Při přejezdu kolejí se řízení nezavírá, a to je fajn. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že je WR trošku těžší na přední kolo. Díky tomu sice krásně zatáčí a je hbité, ale při přejezdu překážek se musím o kousek víc snažit, abych přizvednul přední kolo. Není to chyba, spíš vlastnost, se kterou je potřeba počítat a přizpůsobit jí styl jízdy. Na druhou stranu, vždycky si můžete pomoct máznutím spojky, která pošle předek do vzduchu spolehlivě a jde velmi lehce. Na ovládání stačí jeden prst a dobrou zprávou je, že ani v dlouhých trialových pasážích spojka neznejistěla a udržela si krásně progresivní chod.
Je to kámoš
Yamaha off-roadové motorky dělat umí a WR je toho jasným důkazem. Není to vyloženě závodní náčiní, ale kdybyste přece jenom chtěli, můžete si dokoupit soutěžní kit GYTR, který ji umí pořádně přiostřit. Je to solidní motorka za dobré peníze – spolehlivá, krásně ovladatelná a nezáludná.
