Svezení na XJR1300 jako by se stalo hmatatelným pozůstatkem kdysi existující motorkářské minulosti. Zážitek, který tu už dávno neměl být…(ale zaplaťpánbůh je!)

Ten letošní rok bude podle všeho zběsilý. Ostrý, tvrdý a zběsilý… Vážně, už se okolo testování motorek pohybuju nějakých 17 let, ale nic takového jako letos jsem ještě nezažil. Motorky, potažmo i jejich výrobci jako by už dokonale zmagořili. Celá světová produkce mašin se neustále ostří, motorky začínají připomínat roboty, dokonalé jízdní vlastnosti od svých uživatelů vyžadují stále nesmlouvavější jízdní styl. Je to spirála, která míří neustále vzhůru a tam kdesi v nebi se asi jednou „utáhne“. Motorky jako by už nebyly pro lidi, nýbrž lidi pro motorky…

 

Yamaha XJR1300

Vím, že ji miluju

Proto jsem si zcela záměrně vybral XJR. A to se zcela jasným úmyslem – i přesto, že jsme ji v MH už několikrát testovali. Chtěl jsem si prostě odpočinout. Vypustit ze sebe všechnu tu zásobu pekla a naakumulované síry. A vlastně jsem se chtěl i ohlédnout, kam se za těch posledních pár let motorky až dostaly, udělat si v tom pořádek a ujasnit si priority.

I proto jsem tolik chtěl právě XJR, protože jsem ji vždycky obdivoval a ctil. Nádherný monumentální stroj s velikým žebrovaným motorem, velká macatá nádrž, takřka ploché sedlo a ty nádherně zlaté Öhlinsy. Byl to opravdu řadu let objekt mých velkých tužeb a snů – a snad právě proto jsem tuhle motorku nikdy nevlastnil.

Proto tu na ní teď jedu a proto se teď doslova tetelím radostí. Týden ji budu hladit, užívat si. Vůbec nikomu ji nepůjčím, vůbec nikoho na ní nesvezu, odjedu někam daleko od lidí – a budeme jenom spolu. Bude to velké dotankování pozitivní energie z minulosti a týden té nejjednodušší elementární krásy. Chci si nasát z toho, co jsme kdysi na mašinách tolik milovali a o čem ty dnešní „RR-verky“ nemají ani ponětí.

 

Yamaha XJR1300

First mile

Sedím za řídítky. Jsou úzká a slaboučká. Jako by ani na takhle obrovskou motorku nepatřila. „Jo, takhle to přece kdysi bylo,“ říká mi s posměchem jakýsi hlásek uvnitř. Chromovaný řídítka usazený na úzkých brýlích, předek motorky jakoby vratký a přecitlivělý. Očividná nesourodost dvou celků – to když vezmete, že na tuhle jemnou ocelovou konstrukci v přední části tlačí všechnu svou váhu a sílu řadový čtyřválec o objemu 1251 kubíků a výkonu přes 100 koní.

Těžký motor, navíc ještě natvrdo zašroubovaný v dvojitém ocelovém trubkovém rámu – a oproti němu jen tahle tenká soustava trubiček zakončená řídítky z dětské tříkolky. V první chvíli máte strach, že asi dlouho pojedete jen a jen rovně a že se vám to nikdy nemůže podařit zatočit.

„Ano, takhle to ale přece bylo úplně normální,“ připomíná mi znovu můj společník v podvědomí a já se snažím se rozpomenout na všechny ty motorky už dávno zapomenuté éry. Klasická CB, Zephyry, ZRX, Bandity, starej V-Max – to všechno byly stroje, u kterých jsme obdivovali právě jejich zátah motoru a styl. Ale nic víc… Rozumu přesně tolik, kolik ho najdete při IQ testech v mozcích poplašených krav.

 

Yamaha XJR1300Yamaha XJR1300

XJR je tedy ta poslední, která tohle všechno poskytuje až do dnešních dní. Přežila a my můžeme porovnávat. To, co jsme kdysi v motoru považovali za mamutí, je proti dnešním motorkám jemňoučké jak plyš. Nejde snad ani tak přímo o průběh v otáčkách jako spíš o to, že tenhle motor se pod vámi prostě nevzteká, neprská a nesvádí. Působí jak pohlazení – i když vás dopředu táhne jak rumpál, pořád je to jiné – HUTNOST, to je asi ta nejsprávnější charakteristika.

Přidávám plyn a vysloveně se nemůžu té chvilky nabažit. Pode mnou jede doopravdy „motorka“. Nejsem její součástí, nebudeme se spolu trapně prolínat v dokonalém jezdeckém souznění. Nic takového. Naopak, my spolu budeme trochu bojovat, maličko se škádlit a žít ve vzájemné uctivosti.

 

Yamaha XJR1300

Second mile

Fouká tu a měkké sedlo se velice brzo prosedí. To je další veliký rozdíl od motorek současné éry. Dneska už umí řada světových značek vyrobit naháče, na kterém i malinký štítek zabezpečí jakžtakž nějakou ochranu. A sedla se dnes dělají pevnější a tvarovanější, protože všichni už dávno pochopili, že hlavně na delších cestách je právě to daleko lepší řešení.

XJR je holka z dob, kdy se u motorek místo sedla vyžadovalo „křeslo“ – velikost prostoru pro zadek a jeho náležitě měkké uvelebení se považovalo za luxus a požadovaný styl.

Jenže i tohle je mi dneska naprosto upřímně jedno. Já se uvelebil přesně jako před těmi patnácti lety a mám pocit majestátnosti, hutnosti a nadvlády. Jo, i tohle k tomu patří. Kdo měl tuhle motorku před lety, ten jako by o sobě říkal hned několik podstatných věcí – 1) Nejsem trouba, kterej skočí po každý zrovna módní záležitosti. Já mám vkus! 2) Právě a jen tenhle velký motor dodává tomu celému smysl. XJR umí být silná, a to je taky kus mýho osobního vyjádření. 3) Tím pádem bylo vždycky a každýmu jasný, že kdo jede na XJR, není žádnej blůma – a díky tomu tahle motorka (alespoň podle mého mínění) přežila – ona ani její majitelé nikdy nezaslechli posměšky. Nikdy nebyla pro smích.

Yamaha XJR1300

Design

Nadčasová hodnota téhle skoro čtvrttunové obludy je pak určitě v jejím vzhledu, v opravdu nadčasovém designu. Nenajdete tu nic, co by rušilo. Velké kulaté přední světlo, kapkovité budíky s úplně fascinujícím podsvícením (což si užijete hlavně v noci), velký motor, který je středobodem celého stoje, a klasicky tvarovaná nádrž bez zbytečných prolisů a zaoblení.

Jen to nejnutnější. Za sedlem pevné madlo, pod sedlem dvě nepřehlédnutelné zlaté tlumicí jednotky, baňatý výfuk a řetěz tančící nad masivním zavěšením zadního kola.

„Ono je to prostě pořádně a solidně udělaný. Proto, když si koupíte tuhle motorku, máte pocit, že jste doopravdy NĚCO pořídili, že to není šizený…“ I to jistě sehrálo v oné dějinné nesmrtelnosti XJR svou úlohu! Že je jí kus…

Yamaha XJR1300

Jízdní vlastnosti

Nad kapitolou jízdních vlastností se nebudeme příliš ošívat. Ano, XJR nějaké jízdní vlastnosti má… Ovšem na hony vzdálené od toho, co je dneska „in“! Na zmiňovaném velkém měkkém sedle se nedají moc pěstovat takové ty známé jezdecké prostocviky – takže časem rezignujete a sedíte za řídítky zaražení jako špendlíky. Čím se tedy bavit? Čekat, kam až se XJR zrovna uvolí naklonit.

Při brutálním nájezdu do zatáčky (do brzd) velice záhy ucítíte, že předek evidentně nápor odbrzďované čtvrttuny nestíhá. Takže i tohle časem vzdáte. Naučíte se brzdit plynule, častěji využijete i služby zadní brzdy. Motorka se při prvním náklonu do zatáčky tak trochu maličko zlomí, ale samotný náklon pak už dovede být docela hluboký, čistý a při troše otrlosti i dostatečně rychlý. Ostatně „padání“ předního kola do zatáčky bylo u motorek téhle éry absolutní samozřejmostí, takže se neděste a připravte se na to, že s postupným opotřebením přední pneu to bude jen a jen horší :-))) … ale jak říkám, to chce cvik!

 

Yamaha XJR1300

Spotřeba? Ta je taky veliká (7 až 8 litrů v klidu), a to i přesto, že dnešní XJR mají už dávno vstřikování a na výfuku elektronické přívěry…

Last mile

Víte, co vám řeknu na závěr? Že závidím všem těm, kteří tuhle motorku mají nebo se jim ještě někdy poštěstí si ji pořídit. Fakt jim závidím – a to jsem už dlouho nikam nenapsal (a vlastně ani nepocítil).

Možná je to právě proto, že jsem do ní právě teď „dorostl“ (je mi 40). Že jsem hodil za hlavu tu marnou snahu po dokonalém jízdním projevu současných mašin, že už se neopájím zbytečnou rychlostí. A taky že mě už vůbec neberou ty všelijaké kontroly trakce a stáda dvou set na kole štěstí vytočených koní.

Ne, tohle je ona motorka, kterou jsem si měl pořídit a se kterou jsem měl i umřít… Fazere, fakt sorry…

 Yamaha XJR1300


VYLET DO HISTORIE

1994 – přichází první XJR1200, designově se jedná o remake motorek 70. let, ovšem s daleko modernějším ústrojím. Motor je vzduchem chlazený čtyřválec o objemu
1188 cm³, pochází ze sportovnější FJ 1200.

1997 – sen všech milovníků naháčů. Na scénu vjíždí XJR 1200 SP King Replica v barvách Kenny Robertse. O rok později rovněž limitovaná série s názvem Sarron Replica.

1999 – představena XJR1300 s objemem motoru 1251 cm³, jsou zde lehčí písty, odolnější vnitřní úprava motoru, jiné je sedlo (nižší) a jiný je celkově i design – nová XJR1300 jezdí sériově na sportovnějších pneu 120/70-ZR17 a 180/55 ZR17.

2004 – neřízený katalyzátor v nových koncovkách výfuků přináší Euro2.

2007 – Zatím poslední a nejradikálnější změna XJR. Je tu vstřikování a výfukový systém, který se soustředil do jedné koncovky, což ale vyvolalo řadu bouřlivých debat vášnivých kritiků. Na první pohled také zaregistrujete vzadu dvojitou diodovou svítilnu (to je také dost velký prohřešek proti podstatě asketického originálu).

Foto: Karel Táborský

6 KOMENTÁŘE

  1. Tenhle článek je naprosto dokonale napsaný. Já sice motorku řídit neumím, ale ráda se na nich vozím. Přítel mě hodně infikoval 🙂 Každopádně děkuji za nádherné čtení.

  2. Přítel si pořídil XJR 1300 před 14-ti dny. Klasiku. Dva výfuky a čtyři spádové karburátory. (To je jediné, co jsem si z toho zapamatovala, protože od chvíle, kdy jí má, nemluví o ničem jiném). A já se mu nedivím 🙂 Splnil si tím svůj životní sen. Ta motorka ve mě vzbuzuje obrovský respekt a „vzrušení“ zároveň. Je nádherná. A ten zvuk… tak ten bych mohla poslouchat pořád. Stále nemůžu uvěřit, že tento skvost máme v garáži:-)

  3. Článek starší, ale asi chápu proč je po článku o Kawě Z900RS. Konec výroby XJR bylo pro mě smutné. Zvlášť, když jsem loni při nehodě o svou XJR přišel. Kawa jakoby se snažila tuhle mašinu nahradit a přebrat ji místo na slunci. Jenže vzduchem chlazená třináctka a navíc starší modely s karburátorem byly pohlazením po duši. Byť stříkačka u XJR se povedla moc dobře. Hezký článek už si ho dva roky sem tam čtu a nikdy neomrzí.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here