Rozhovor s motocyklovým závodníkem
Jonášem Kocourkem

 

Ahoj Jonáši, představ se nám.

Ahoj, já jsem Jonáš Kocourek, je mnně 14 let a jezdím Northern Talent Cup, chodím do školy do Tišnova na ZŠ Smíškova a bydlím v Dolních Loučkách.

 
Jak si se dostal k závodění na motorce a jak dlouho jezdíš?

Abych řekl pravdu, tak si to moc nepamatuju, ale myslím, že mně taťka koupil první motorku, když mně byly tři roky, jezdil jsem u nás na ulici a hrozně mě to bavilo. Pak mě taťka vzal do Brna na Masarykův okruh a mně se to zalíbilo. Byla to dlouhá cesta, protože jsem asi ve čtyřech letech začal jezdit na okruhu, ale moc mně to nešlo, takže jsem se musel hodně učit. A to se vlastně musím učit i doteď.

 
V kolika letech si jel první závod?

V šesti letech jsem jel první závod na minibikové dráze Masarykova okruhu a bylo to úplně skvělý, ten pocit jsem si zamiloval, sice jsem nebyl úplně vpředu, jel jsem kolem šestého místa, ale i tak mě to hrozně bavilo.

 

A jak to pokračovalo dál?

V roce 2013 jsem jel mistrovství republiky minibiků a jezdil jsem celkem vzadu. Další rok už jsem začal trošku jezdit a přišla první bedna a pak i první vítězství. V té sezoně jsem dokázal vyhrát mistrovství republiky. V roce 2015 jsem jel německý ADAC Minibike Cup s Hondou NSF 100 a jezdil jsem většinou uprostřed startovního pole, ale dvakrát se mně podařilo dojet na bedně. Další sezóna 2016 byla zase v ADAC Minibike Cupu s Hondou NSF 100 a byla o hodně lepší, protože už jsem jezdil pravidelně na bedně. Tři závody před koncem sezóny jsem vedl celkové pořadí, ale zlomil jsem si ruku, celkové prvenství nakonec nevybojoval a skončil jsem na třetím místě. Další rok 2017 v ADAC Junior Cupu s Hondou byl trochu nešťastný, protože se nám vůbec nedařilo, vinou technických problémů jsem hodně nedojížděl. Vše jsem si vynahradil na Mistrovství Evropy, které se jelo v Mostě a italské Franciacortě, kde jsem obsadil celkové první místo v kategorii NSF 100.  A to byl vlastně povedený konec mého závodění na malých motorkách.

 

 

 

Co následovalo potom?

V roce 2019 jsme přestoupili na velkou silnici a jezdil jsem ADAC Junior Cup na KTM 390 RC. Byl to super rok. Celkově 4. místo, dvakrát 3. místo a v závodech jsem vždy bojoval o bednu. Za umístění jsem dostal od sponzora KTM – motocykl KTM Duke 125ccm. A k tomu jsme se na Hondě NSF 250R účastnili Alpe Adria Cupu, Jarní ceny Brna, Ceny Slovenska a maďarského MAMS.

Na sezónu 2020 jsme přešli právě do Northern Talent Cupu, což byla pro mě obrovská zkušenost, protože jsem zjistil, že mám obrovské nedostatky úplně ve všem, jak v psychice, tak v samotné jízdě. Chtěli jsme jezdit pravidelně v TOP3, ale po prvním závodě z toho úplně sešlo, zjistili jsme, že ti kluci jsou mnohem vyježděnější a lepší než já.

Northern Talent Cup je seriál závodů, který se měl jet společně s MotoGP a organizuje ho Dorna společně s ADAC. Jak se vám podařilo dostat se do NTC?

Když jsem jezdil ADAC Junior Cup, tak nám na předposledním závodě na Sachsenringu řekli, že Junior Cup končí, a představili nám NTC. My jsme o tom přemýšleli, ale chtěli jsme jezdit třístovky, ale nakonec jsme zjistili, že bude lepší jezdit dvěstěpadesátku KTM v NTC. Tak jsme se s týmem Brno Circuit Junior Racing Team přihlásili a oni nás vzali.

 

 

Jak probíhá víkend NTC?

Přijedeme ve čtvrtek na okruh a vyřídí se spousta papírů, letos to bylo ještě složitější, protože se museli všude řešit Covid papíry. A potom ve čtvrtek večer nebo v pátek ráno jsme šli všichni na procházku po trati s rider koučem Dani Ribaltou, který byl pro nás všechny obrovský přínos. Měli jsme plánky trati, kde jsme si zapisovali poznámky a Daniho rady, jak kde máme jet. Po návratu z trati byl brífink, kde se řešily další záležitosti okolo tréninkových a závodních jízd. Většinou v pátek byly dva volné tréninky, v sobotu dvě kvalifikace a v neděli dva závody. Každý den ráno a večer je brífink, kde nám Dani Ribalta říká, kde jsme udělali pokrok, nebo kde se naopak máme zlepšit.

 

Brífink je společný pro všechny jezdce, ale co třeba data z telemetrie?

Brífink je společný a říká nám tam všeobecné informace pro všechny, ale po skončení brífinku se ho můžeme jednotlivě ptát, na co chceme. Na základě telemetrie nám Dani něco doporučí, ale většinou telemetrii řešíme přímo s technikem KTM.

 

Takže sedíš s technikem a řešíte každý průjezd zatáčkou?

To úplně ne, protože krabičky AIM s telemetrií mají jen některé motorky z TOP5 a postupně se střídají. Večer data stáhne, řeší je s tebou a ostatní dostávají doporučení na základě těchto několika jezdců ze špičky.

 

 

Co na motorce můžete nastavovat a na co naopak nesmíte vůbec sahat?

Máme libovolný převod, ten si můžeme měnit, jak uznáme za vhodné. Můžeme seřizovat i pérování. Ale třeba pneumatiky si nevolíme sami, to nám řeknou oni, jaké máme nasadit, jestli máme jet staré nebo nové.

 

Jaká je tam atmosféra? Jste tam samý mladí kluci, je to tam kamarádské, nebo je tam rivalita?

Řekl bych, že tam je všechno v kamarádském duchu, normálně si povídáme. Samozřejmě na trati je to jinak, tam jsme soupeři, ale mimo trať je pohoda.

 

Byl jsi tam ve čtrnácti letech nejmladší?

Jsem jeden z nejmladších, byl tam Němec Gurdeman, kterému je třináct let. Nejstaršímu jezdci bylo sedmnáct let.

Jak ta letošní sezóna proběhla? Jaké jsi měl výsledky?

Už na začátku jsem říkal, že jsme měli v plánu jezdit TOP3, ale rychle z toho sešlo, protože jsem zjistil, že kluci jsou mnohem rychlejší než já. Já jsem čekal, že budeme jedna velká skupina a zjistil jsem, že kluci mají mnohem víc zkušeností a jsou rychlejší než já, takže jsem byl rád, když jsem jel v TOP5. První závod na Sachsenringu jsem měl problém, kdy mně stříkala z chladiče voda, a já skončil na nějakým desátým místě a to se mnou seklo, protože mně to srazilo sebevědomí a byl jsem dost nejistý a nervózní před druhým závodem. Druhý závod jsem dojel osmý, ale taky to nebylo nic moc, protože první skupina nám ujela. Potom jsme jeli na Lausitzringu, kde to bylo od začátku super, bylo to mnohem lepší než v předchozím závodě. První tréninky jsme s Kubou Gureckým vyhráli, byli jsme na prvních dvou místech. V kvalifikaci jsem trošku ztratil a byl jsem sedmý. V závodě to bylo skvělý, podařilo se mně dojet vedoucí skupinku a bojoval jsem ve skupině od prvního do pátého místa, potom jeden závodník spadl a v poslední zatáčce jsem chtěl předjet Kubu na třetím místě, ale nadjel jsem si zatáčku trochu víc a dost mně uklouzlo kolo a ztratil jsem na rovině, ale stejně jsem byl za čtvrté místo šťastný, protože to byla příjemná změna oproti Sachsenringu. Druhý závod byl taky dobrý, jeli jsme velká skupina od prvního do jedenáctého místa a pořád jsme bojovali a předjížděli se. Nakonec jsem dojel sedmý a byl jsem celkem spokojený. Pak byl Hockeheim, který byl super od začátku. Jelo se na vodě a mně to šlo dobře, z čehož jsem byl překvapený, protože voda nikdy moc nepatřila k mým silným stránkám. Tréninky a kvalifikaci jsem vyhrál. V zahřívacím kole prvního závodu začalo pršet, vyměnili jsme kola a jel se mokrý závod. Byl jsem celkem šťastný, protože mně to na té vodě docela šlo. Startoval jsem z pozice, kde byla na trati namalovaná čára, a na té barvě mě proklouzlo kolo a propadl jsem se asi o šest pozic. Během dvou kol se mně podařilo sjet čtyřsekundovou ztrátu. Byl jsem překvapený z toho, jak to šlo lehce, chtěl jsem asi moc a moc brzy jsem je chtěl předjet, najel jsem na bílou čáru a spadl jsem. Nakonec z toho bylo čtrnácté místo. Ve druhém závodě to bylo naopak, odstartovalo se na mokrých gumách a trať oschla. Celý závod to klouzalo. Jeli jsme ve skupině šesti jezdců a byly to neskutečný boje. V posledním kole nám to tam zašpuntoval Rumun, ne že by byl pomalejší, ale předjel nás tak, že nás všechny vytlačil a nakonec jsme s Kubou Gureckým dojeli na pátém a šestém místě.

No a pak už následoval domácí závod v Brně.

Brno pro mě nebylo úplně dobrý. Já jsem tam jel s takovým velkým sebevědomím po Hockemheimu a doufal jsem, že to na domácí trati bude dobré. A byl to pro mě po tréninku úplně šok, protože jsem se nedokázal udržet se špičkou.

 

My jsme spolu mluvili po tréninku a byl jsi z toho dost špatný, ale nakonec to nedopadlo vůbec špatně.

Ten první závod byl celkem dobrý, sice ve druhém kole přede mnou někdo spadl, pole se celé roztrhalo a měli jsme ztrátu asi šesti vteřin, ale furt jsme v té druhé skupině mezi sebou bojovali. Asi čtyři kola před cílem se mně podařilo ujet a začal jsem stahovat tu první skupinu, ale už bylo málo času. Stáhl jsem to na čtyři vteřiny. Měl jsem třetí nejrychlejší kolo závodu a dojel jsem šestý, takže to nebylo špatný. Druhý závod proběhl podobně, před tribunou C spadl kluk, který si zlomil ruku a nohu. Zase se nám to pole celé roztrhalo a tentokrát jsme tu první skupinu nedotáhli. Dojel jsem sedmý. Nakonec to Brno nedopadlo špatně, ale podle mých představ to úplně nebylo.

 

 

Jak si dopadl v celkovém pořadí?

V celkovém pořadí jsem byl sedmý a můj kolega z Brno Circuit Junior Racing Team Kuba Gurecký byl čtvrtý. Celkové pořadí ovládl Maďar Soma Gorbe.

Popiš nám motorku pro NTC.

Je to úplně nová motorka pro rok 2020, KTM RC4R a má obsah 250 ccm. Je to celý celkem vtipný, protože je to vlastně skoro celá kroska, je tam rám, motor a elektronika z krosové motorky. A je to jen pětikvalt, což není úplně dobrý, ale jede pěkně. Mně se na ní jelo skvěle.

 

Kromě Brna jste jeli jen v Německu. Znal jsi okruhy, na kterých jste závodili?

Já už jsem některé okruhy znal z předchozího roku z ADAC Junior Cupu, protože NTC pořádá Dorna společně s ADAC a je vlastně nástupcem ADAC Junior Cupu a podílejí se na něm většinou stejní lidé a na stejných okruzích.

 

Který okruh máš nejraději?

Myslím, že na stejné úrovni je Brno a Assen. Brno je skvělý, protože je to furt nahoru dolu, je to takový zajímavý okruh, přijde mně, že žádný jiný okruh, aspoň teda pro mě, není takový jako Brno. Je tam většina rychlých zatáček, což mám rád. Assen je taky hodně rychlý, proto ho mám asi rád. Ale Brno je prostě naše.

A který okruh naopak nemusíš?

Nemám rád Hockenheim, což je trošku divný, protože se mně tam letos jelo nejlíp. Ale úplně nejmíň oblíbený okruh je Sachsenring.

Chodíš ještě na základní školu. Jak se dá zvládnout závodění a škola?

Většinu závodů jsme jezdili v průběhu prázdnin a z těch pár závodů mimo prázdniny jsem chyběl jen dva dny, takže se to dalo zvládnout. Letos mělo těch závodů být víc, a tak mě škola umožnila individuální plán, na který nakonec nedošlo, protože se kvůli koronaviru počet závodů zmenšil.

 

 

Ve škole tě tedy podporují, ale co spolužáci, co říkají na to, že jezdíš motocyklové závody?

Tak já se o tom nějak moc nebavím, přece jenom mně to nepřijde ve škole jako úplně podstatná věc. Jasně, že někdy mají takový trošku narážky a srandovní šťouchance, jak jsem to zase jel (velký smích), ale jsme všichni kamarádi a to k tomu patří.

Jaké máte plány do budoucna?

Určitě Northern Talent Cup, který byl naprosto úžasný skrz zkušenosti a skrz všechno kolem. A co pak ještě vůbec nevíme, záleží taky na tom, jak se mně bude dařit. Pokud by se mně dařilo, tak má smysl uvažovat o tom, jestli investovat nemalé peníze třeba do NTC nebo jiného zahraničního seriálu. Než jezdit v zahraničí někde vzadu za velké peníze, což by mě ani nebavilo, je lepší jezdit Alpe Adriu nebo agentury a bavit se závoděním.

 

Když pomineš to, že to stojí obrovské peníze, co bys chtěl jezdit?

Mně byly vždycky bližší superbiky. Litrový superbiky nebo šestistovky supersporty se mně vždycky hrozně líbily. MotoGP je taky skvělý, taky bych tam chtěl moc být, ale líbí se mně víc ty superbiky.

 

Kdo tě podporuje v tvém závodění?

Podporuje mě celá rodina, taťka, mamka, sestra… Samozřejmě taťka, to je můj mechanik, šéf týmu, sponzor a stojí při mně furt ať se děje cokoliv. Taky mám velkou podporu z brněnského Automotodromu a Brno Circuit JRT, který nám poskytuje neuvěřitelné podmínky. Dostali jsme od nich spoustu věcí, kombinézy, helmy, můžeme trénovat na okruhu a polygonu. Jezdíme i na enduro trati na okruhu. A taky máme na okruhu skvělýho trenéra Michala Šemberu. Hodně nám pomáhá i Psí HUBÍK, ČEZ ESCO, ZCuK s.r.o, Bonmoto, Alumistr a cukrářská firma Hvězda.

 

 

A co mamka, jak se dívá na tvoje závodění?

Mamka, ta je vždycky na nervy, vždycky před sezónou říká, že mně nepodepíše licenci, ale je moje velká opora. Byla s námi na Sachsenringu a říkala, že se musela jít schovat pod schody, když slyšela ten rámus těch motorek. Ale snad je na mě trošku hrdá.

Co děláš, když zrovna nezávodíš? Co tě baví?

Tak hlavně musím dělat školu, zvlášť v této době. Rád jezdím na kole, chodím běhat s kamarádem, který mně taky hodně pomáhá. Jezdím na krosové motorce na enduro trati na Automotodromu. Taky chodím cvičit, abych si udržel fyzičku.

 

Někdo si asi řekne, na co je ti na motorce fyzička, vždyť se jen vezeš. Jak moc je to fyzicky náročné?

Dobrá fyzička je hodně důležitá. Ta motorka něco váží, když brzdíš z plné rychlosti, tak to musíš udržet na rukách, potřebuješ mít silné nohy a hlavně střed těla, protože na té motorce v zatáčce visíš na rukách i nohách.

Sleduješ závody i v televizi?

Dívám se na všechno, jak na superbiky, tak na MotoGP. V MotoGP mě nejvíc baví asi Moto3 a MotoGP.

 

Komu fandíš, kdo je tvůj oblíbený jezdec?

V MotoGP je to samozřejmě Valentino Rossi, dost mám rád Joana Mira a v Moto2 fandím Bezzechimu, v Moto3 Arenasovi. V SBK fandím Reddingovi, v SSP Locatellimu a v třístovkách fandím Mílovi Hřavovi, který je můj velký kamarád a držel jsem palce i Lukáši Simonovi, ale ten jel jen dva závody. A samozřejmě ve všech závodech přeji úspěch českým jezdcům.

 

 

Jonáši, díky za rozhovor a hodně štěstí do další sezóny…

 


text: Jaroslav Mareček, foto: motorsportfoto.eu

 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno