Redakční Multice má za sebou první řádné prověrky ve všech možných režimech. Dokázala se Ducati vyrovnat ostatním hráčům na poli maxi endur?

Na začátek asi nutno odpovědět, proč zrovna tato motorka se stala letošním dlouhodobým testem redakce Motohouse. Je to jednoduché, chtěli jsme co nejvíc univerzální motorku, která by dokázala nadchnout a pobavit co největší část našich jezdců. Hlavním testerem jsem se stal já a jelikož se chystám na letní návštěvu rumunských šotolin, bylo jasné, že potřebujeme cestovní enduro. A překonat svou zábavností KTM 1190 Adventure R, kterou jsme měli na dlouhotest vloni, na to byl jediný adept.

 

Welcome to the show

Na začátek je třeba říct, že nová Multistrada Enduro je Ducati se vším všudy. Je krásné sledovat, jak jednotlivé značky vycházejí každá z jiného základu. Zatímco všechny KTM jsou tak nějak pořád krosky, pro BMW je na prvním místě maximální komfort, Ducati je prostě furt sporťák i když ji postavili na vysoké zdvihy. Mluvit o tom, že motor Testastretta je jedním z nejzábavnějších dvouválců na trhu asi úplně netřeba. Ale jak se popere s cestovatelskými ambicemi Multistrady a především offroadem?

Nutno podotknout, že obě disciplíny zvládá naprosto v pohodě a nejen to. Ducati vyzbrojila Multistradu Enduro přepínáním jízdních režimů, k dispozici jsou čtyři (Sport, Touring, Urban a Enduro). Nejde ale jen o režimy nastavení, jde také o čtyři úkoly, které podle továrny Multice zvládá. Podle nás takto.

 

Sport

V rychlé jízdě je Multistrada naprosto nepřekonatelná a upřímně si myslím, že se bavíme o jedné z nejrychlejších motorek na české silnice. Oproti většině ostatních motorek v kategorii cestovních endur je totiž stavěna trochu jinak. I přesto, že oproti standardní Multistradě (test zde) její rozměry vzrostly, pořád si zachovala krátkou stavbu. Řídítka nemáte kdesi daleko před sebou přes dlouho bandu, ale sedíte kousek nad nimi a díky tomu máte k dispozici manévrovatelnost připomínající velké motardy. Hodně tomu napomáhá také rozložení hmotnosti. Jezdci menšího vzrůstu sice nadávají na vyšší stavbu, ale podle mě je hmota přesně tam, kde má být a motorka je jak mrštná v pomalejších, tak stabilní v rychlejších zatáčkách.

Sportovní ambice zásadně podporuje chování motoru. Co si budeme povídat – 160 koní a 136 Nm ve dvouválci, to je pořádná nálož a motory Ducati odjakživa pobízejí k tomu pořádně zatáhnout. Nejinak je tomu tady. Motor se s ochotou vytáčí a svět kolem vás je najednou hodně rychlou šmouhou. Za všechno mluví to, že jsem na svém oblíbeném 8kilometrovém testovacím úseku hned při první jarní jízdě ztrácel pouhé 2 vteřiny na poslední jízdu se zmiňovanou KTM, se kterou jsem tady ale piloval dvě sezóny.

Motoru úspěšně suplují brzdy a podvozek. O prvním asi není potřeba moc mluvit. Řeknu jen, že stačí bříško jednoho prstu na to, abyste kdykoliv bezpečně zpomalili nebo zastavili. Miluju moderní brzdy. Co se podvozku týče, ten je elektronický, což znamená, že je díky řadě čidel schopen reagovat v řádu milisekund na aktuální situaci, ale také to, že si na displeji snadno nastavíte podrobné parametry přední vidlice i zadního tlumiče v každém z jízdních režimů. Osobně nejsem žádný závodník, ale při jakékoliv rychlosti, kam jsem se zatím dostal fungovali tlumiče perfektně a chvála šla i od kolegů Carlose a Honza Altnera.

Sport – 99%


Touring

Největší výhradou všech pánů cestovatelů i rádoby cestovatelů na klasickou Multistradu byl nedostatek komfortu. Na Enduro nemůžou říct ani slovo. Ducati zvětšila přední část a také rozšířila nádrž, takže jezdec je teď naprosto perfektně krytý. Plexi jde velmi snadno nastavit jednou rukou a pro jezdce standardní postavy nabízí možnost hodně rychlého cestování. Já s mými 200 cm sice optimální polohu plexi nemám, potřeboval bych ho o pár cm vyšší, ale stačí si ho nastavit tak, aby šel proud vzduchu po spodní části helmy a celkem pohodlně mohu mazat po dálnici rychlostmi vysoko nad těmi povolenými. Co se komfortu týče, musím zmínit také sedlo, které považuji za jedno z nejpohodlnějších, na jakém jsem kdy jel. Optimální tvar i tvrdost materiálu. Oproti nejbližšímu konkurentovi v podobě BMW R 1200 GS Adventure je sedlo o 2 cm níže a navíc vpředu víc vykrojené, takže příjemnější pro menší postavy. Škoda jen, že se výška sedla nedá jednoduše nastavit, můžete si pouze vybrat ze tří variant při koupi motorky.

K cestování patří také elektronika motocyklu. Nechybí vyhřívání rukojetí (bez chyby), velmi jednoduše nastavitelný tempomat, ale také ABS fungující i v náklonu, kontrola trakce a kontrola wheelie. Všechny tři poslední zmiňované systémy nejsou jen on/off, ale nastavitelné v jednotlivých stupních. Hodně příjemnou vychytávkou je pomocník pro rozjezdy do kopce. Stačí silně stlačit páčku brzdy a motorka zablokuje na 30 vteřin obě brzdy, přičemž pokud přidáváte plyn, brzdný účinek pomalu povoluje. S plně naloženou motorkou v kopci oceníte. Další vychytávkou je Bluetooth, který umožňuje motorku spojit s telefonem, navigací a interkomem. V reálu to znamená, že všechny přístroje nespojíte jen spolu, ale právě přes motorku a ta vás pak informuje o příchozím hovoru, umožní vám ovládat přehrávání hudby, atd. Veškeré ovládání a nastavování systémů je velmi jednoduché a intuitivní a návod tloušťky bible jsme zatím potřebovali jen jednou (Jak se sakra aktivuje ten asistent rozjezdu do kopce? Stisknutím páčky brzdy na doraz? Koho by to napadlo, že to bude tak jednoduché).

Touring 90%

 

Urban

Velká motorka, brutální motor, jak to bude slučitelné s pohybem ve městě? Multice s námi jezdí každý týden při vyzvedávání a vracení testovaček po ucpané Praze a tak můžeme směle říct, že si s tím poradí naprosto v pohodě. V režimu Urban máme nastavený měkčí podvozek, aby jsme tolik netrpěli na dírách a kočičích hlavách a navíc jsme si nastavili reakci plynu do režimu Soft, kde reaguje krásně měkce. Pohyb rušnou dopravou se tím hodně zpříjemnil. Šířka motorky kupodivu není nijak omezující. Je to hodně tím, že to široké máte před sebou a zadek je droboučký, takže snadno odhadnete, kam se vejdete a kam ne. To se hodně změní s nasazením kufrů z originálního příslušenství, které přesahují šířku řídítek. Takže si je do města raději sundáváme.

Urban 80%


 

Enduro

Jízda mimo silnice byla největším otazníkem. Dokáže Ital postavit velkou motorku, která zvládne offroad? Dokáže. Z najetých 3000 kilometrů strávila Multistrada cca 500 km mimo silnici a absolvovala offroad rally na akcích Krocan a Touratech Travel Event. Vše v pohodě, až na jeden dlouhý výjezd pokrytý blátem, kde byly limitující pneumatiky.

Tady je hodně cítit, že Ducati je sporťák. Spíš, než Enduro ji měli pojmenovat Rally, protože na takový styl jízdy je přesně stavěná. Pomalé úseky s trialovými vložkami sice podvozek jakžtakž zvládá, ale motor v pomalých rychlostech vyžaduje časté spojkování. Mnohem líp se Multice cítí na polních cestách, kde se může pořádně rozjet. Pak podvozek dokonale žehlí a motor si libuje. Několikrát se nám povedlo jet po šotolině dálniční rychlostí a motorka se chovala výjimečně dobře. Driftování je díky pevnému podvozku a čitelnému motoru radostí a nevadí ani nějaké ty skoky. Samozřejmě by bylo mnohem lepší 21″ přední a 18″ zadní kolo a troufneme si říct, že si to Ducati mohla klidně dovolit. Ale pravda je, že většina majitelů stejně bude trávit mnohem víc času na silnici.

Enduro 80%

 

Praktické zkušenosti

Co prozradily první tři tisíce kilometrů o každodenním soužití s motorkou. Můžu s čistým svědomím říct, že Ducati se povedlo postavit naprosto univerzální motorku, která si poradí opravdu téměř se vším. Komfort skvělý a rychlé přesuny Praha – Liberec po dálnici i “staré” jsou radostí. Spotřeba se zatím usadila na hodnotě 6,2 litrů na 100 km. Původní pneu Pirelli Scorpion Tour jsme po 1500 km vyměnili za offroadovější Metzeler Karoo 3 a překvapivě se příliš nezhoršilo chování motorky v zatáčkách ani v rychlosti na dálnici. Ale o tom jindy.

K sériovému stavu jsme přidali kufry z katalogu originálního příslušenství a jejich držáky (obojí Touratech). Kufry jsou příjemně lehké a promyšlené, ale jedno ale tu máme – jeden kufr špatně sedí a jeho sundávání z motorky chce nejen hodně síly, ale také šroubovák, kterým se musí odklonit. Tím trable úplně nekončí, budeme fér a řekneme vše. Bodíky z dokonalosti ubírá plexi, které v určitých polohách při vyšších rychlostech drnčí a také plasty kolem budíky, které do sebe při jízdě v náročnějším terénu narážejí a vydávají nepříjemný zvuk. Na funkci to nemá vliv, ale u prémiové motorky by mohlo být vychytané. Měli jsme také závadu, na cca 800. kilometru prasklo těsnění vačkové hřídele a olej začal vytékat do prostoru Desmo rozvodu. Závada byla při první garanční prohlídce na 1000 km v rámci záruky odstraněna. Od té doby vše bez problémů.

 

Co ji čeká a nemine

Prozatím velká spokojenost a dokonce troufalé prohlášení, že Multistrada 1200 Enduro je jedním z nejlepších velkých endur na trhu a většinu konkurence směle strčí do kapsy. Nevěříte? Využijte Ducati Tour (info zde) a jděte se svézt.

U nás motorku čeká ještě dalších cca 9000 km a to zdaleka nejen na silnici. Kromě každodenní redakčni rutiny se dočká dalších výjezdů do terénu včetně ostrého offroad testu kolegou Gasem a  zmiňované dvoutýdenní cesty po rumunských šotolinách. Tady ji doprovod budou dělat KTM 990 Adventure a BMW R 1150 GS, podle nás dvě nejlepší cendura všech dob. Tak uvidíme, jak dopadne v přímém srovnání. 

Informace o Ducati Multistrada 1200 Enduro na stránkách Ducati ZDE.

Foto: redakce MH

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno