Co si nevykopeš, to nemáš. Hra na současnost má svoje nesmlouvavý pravidla. Nestůj v koutě, nikoho se neboj a nežadoň – přesně takový musíš mít přístup i k těmto dvěma motorkám!

Vězte, že při sumírování faktů a podkladů pro sepsání tohoto testu jsem se musel na začátku v duchu pousmát. O co se tu vlastně snažíme? V poslední době hodnotíme na motorkách jen čisté (někdy až čisťoučké) jízdní vlastnosti a snaha o uživatelskou vstřícnost bývá v mnohých z nás někdy až chorobná. A vůbec – jako bychom zapomněli na slova živočišnost nebo brutalita.

Řečeno slovy klasika: „zparchantěli jsme“, chceme hodné motorky, poslušné svých páníčků – taková je tahle dnešní doba. No, a vy mi sem najednou postavíte tyhle dvě bestie, kterých se tohle všechno absolutně netýká. A co já jako s tím? Mám je snad začít pomlouvat? Kdepak, budu se bavit a nakonec to odnesou i mý pořádně zpocený záda…

 

Fight: Ducati Diavel vs. Harley Davidson V-Rod

HARLEY – Bestie šedá

„Haryčku, tak pojď,“ beru do ruky masivní ocelový řídítka a v ten samý moment mi padá přední kolo do strany stejně odevzdaně, jako kdysi padávala hlava u televize mojí usínající osmdesátileté babičce. Váha téhle motorky zkrátka přední kolo nevnímá, a už při nadzvednutí ze stojánku pochopíte, že V-Rod jest motorka více než nevyvážená. „No, jedna z kolonek našich testů zní odezva předního kola, to jsem zvědav, co tam budu psát,“ syknu si pobaveně mezi své poslední zbylé zuby, ale hraju to dál, začíná mi to připadat jako docela zajímavá výzva.

Sedlo velké, pohodlné měkké (rozuměj pro jezdce, spolujezdec naopak), nádrž a vůbec ten materiál mezi koleny docela masiv a masírka. Startovací procedura velkolepě klepavá, dávám za jedna a motorka se zvolna jako by rozbrblá. Je to čisté, sice plné vibrací, ale prosté jakýchkoli škubanců a znatelnějších výkonových ztrát. Výroční série V-Roda s dvouválcovým vodníkem mává vzduchem třemi sty kilogramy železa a já mám jednu dobrou zprávu na úvod, 111 Nm na takovou motorku stačí a je to přesně tak akorát.

 

Fight: Ducati Diavel vs. Harley Davidson V-Rod

Ptáte se na ovladače? Ale to víte, že mě to nehorázně rozčiluje. H-D prostě musí mít něco extra a já jsem nucen přemýšlet na každý křižovatce, kde je pravej blinkr a kdeže se pak vypíná (když se nevypne sám). Ale tenhle postesk skutečného majitele americké klasiky nedojme, protože ten si už dávno zvykl a nebude chtít jinak. Takže si mě, zhýčkaného jelimana, nevšímejte a popojedeme dál…

Práte se tedy na jízdu? Tak jak mě tak kope do zadku čert z 1250kubíkového jádra, začíná mně v uších znít, že ona to ve výsledku nebude zas tak blbá motorka. Dostávám totiž pomalu do krve ten grif, se kterým se musí tyhle štafle ovládat. „Zapomeň na povadlost předku a zaměř se na zadek,“ velí mi instinkt a jednoduše přestávám přední kolo potřebovat.

 

Fight: Ducati Diavel vs. Harley Davidson V-RodFight: Ducati Diavel vs. Harley Davidson V-Rod

Na V-Rodu se jezdí tak, že při každé příležitosti dáte plnej plyn, proderete se někam dopředu a ovládání motorky necháte na tom, na kterou stranu se zrovna překulí zadní pneumatika. A to je, přátelé, velkolepé – úchvatné! Přesně tady se do V-Roda zamilujte. 240 mm široké obutí, to je obrovský gym balon, na kterém se převalujeme za neustálého dunění sem a tam.

Rychlost? Ta není v absolutních hodnotách kdovíjak převratná, ale díky poměrně slušnému odšťuchu máte intenzivní pocit síly a agresivity. Zde v tomto bodě bychom se měli pobavit asi trochu i o brzdách. Ale i to by byla hodně podobná písnička. Když zatlačíte skrz dva 300mm kotouče na přední kolo, tak to začne skákat a příď jemně řečeno „nestíhá“. Proto se i brzdit naučte hlavně zadkem a společně s ním i motorem. Holt ta motorka je už takhle jednou vymyšlená, takže to tak taky musíme brát.

 

Fight: Ducati Diavel vs. Harley Davidson V-Rod

Jenže to už jsme v myšlenkách dávno na druhém břehu a užívám si zvráceně nedokonalou přitažlivost po okraj. Nikdy jsem neměl V-Roda rád, vždycky, když jsem ho hodnotil optikou současných mašin – a to bylo blbě. Zákonitě mi z toho musel vycházet jako předpotopní obluda. Teď ale ta větvička praskla a ve mně se uvolnila chuť si to užívat.

Nadešel nový čas, zastavuju, pohodlně spouštím nohy na zem a odmítám sesednout. Tahle motorka se mi prostě líbí. Jasně, když pojedete někam dál, sežere vám záda, když pojede někam blíž, budete nadávat jak těžké je s ní v garáži otočit a „zašíbovat“. Ale celkový výsledek je epochální. Dvě koncovky, bublání motoru, skvělý efekt, a navíc můžu klidně obléknout k její pilotáži integrálku, což se taky počítá!

 

Fight: Ducati Diavel vs. Harley Davidson V-Rod

DUCATI – Bestie stříbrná

A právě v té chvíli, kdy jsem se do V-Roda skoro zamiloval a vzal ho po deseti letech na milost, mi ho Somik sebere. Jak krutá dokáže být tahle práce, to je jen těžko popisovat… A místo toho mi pod zadek strčí usmrkanýho Diavela. Tuhle motorku nechápu už tuplem. Už jenom ten posez. Připadá mi to, jako bych se po špatným flámu posadil na prázdný sud od píva.

A také jsem ihned (a po právu) za můj odmítavý přístup ke kontroverzní Ducati odměněn pořádnou potupou. Asi na třetím kilometru mě v zatáčce obloží někdo (já teda vím, kdo) na stařičkým DRku. On se na svý mašině baví, já se tady s tím peru a trápím. To sakra musí přestat, přece nemůžu motorku zazdít jen tím, že jsem sám takovej moula! Zastavuju teda na první benzince a jdu si ty svý předsudky nejdřív řádně vydeletovat.

 

Takže. Úplně první je nutné si uvědomit, na co byla tahle motorka postavená. Na pomalou jízdu tedy rozhodně ne. V ní to jednoduše nefunguje. Tlustá zadní guma jí nedává do náklonů švih, dloooooouhatánský rozvor ji handicapuje v pomalých zatáčkách. Je to tak trochu pouťová atrakce, nenápadně křížená s luxusem sedacích souprav od Finezziho.

„Ty mi tedy dáváš,“ směje se mi posměváček do přilby a já jdu ve svém notýsku vyškrtávat, kam bych tedy tento stroj nakonec zařadil: Chopper? Dragster? Superbike? Naháč? – ne, tady se nehodí žádná kolonka. A stále ještě netuším, jak rychlá je přede mnou projížďka.

 

Fight: Ducati Diavel vs. Harley Davidson V-RodFight: Ducati Diavel vs. Harley Davidson V-Rod

Start… Jo, tak tohle jo. Dvouválcová Tetstastretta Evoluzione 11, to je něco! Buší, chrochtá, nadává. Kvalty polyká čistě, už od volnoběhu začíná poměrně solidně zrychlovat. S blížícím se podvečerem mi navíc dochází, že se tady v horách nemůžu rozněžňovat do nekonečna. Volím tedy sjezd do úrodné polabské nížiny po dvojkách, po vedlejších okreskách. Začíná jízda, na jejímž konci doopravdy ochutnám Diavela…

Až dnes mi vlastně dochází, že můžu být nakonec rád, že mám ještě papíry! Ta motorka je neuvěřitelnej rarach a zosobněné pokušení. Když začnete trochu (ale opravdu jen trošičku) víc tahat, přepne si vás Diavel do trochu jiné roviny – do té své roviny. Takže se vlastně jen držíte beranů a tajíte dech. Ze zatáček ven se dere jako pohůnek z hořícího mlýna, na rovině smrskává silnice do tenkých linek a na svou standardní rychlost poklusu (140 km/h) přeskakuje rychlostí světla. „Je to takovej ten rozklepanej superrychlej film,“ který zná snad každý z nás.

A s přibývající drzostí a rychlostí začíná motorka jako taková o líp obstávat v obloučkách a zatáčkách. Je to zběsilé, ale zároveň i neuvěřitelně návykové. Ta potřeba se za každou vesnicí katapultovat do rychlosti je až pudová. Bere mi to dech. Začínám cítit, jak se mi opocují záda.

Fight: Ducati Diavel vs. Harley Davidson V-Rod

Vůbec už nepřemýšlejte o tom, proč sem Ducati nacpala všechny ty serepetičky. Ty mapy, kontroly trakce, čtyřpístkové monobloky s ABS – protože to všechno tady budete jednou sakramentsky potřebovat! Tahle motorka jednoho dne svými schopnostmi svého jezdce převáží, o tom zkrátka žádná. A pak budete volat a potřebovat pomoc, protože na tanec s peklem ještě nikdy nikde nebyla žádná taktika vymyšlena!

Fight: Ducati Diavel vs. Harley Davidson V-Rod

Verdikt

Právě proto jsme je postavili proti sobě, protože to jsou obě absolutně jiné, ale unikátní osobnosti. A to i ve svých týmech. Když si pořídíte Diavela, budou se na vás skalní Ducatisté stejně celý život koukat tak trochu skrz prsty, protože v jejich očích jste si za pořádný peníze na sportovní motorku koupil prapodivnýho Pučmelouda. A stejně tak u Harleye, tam zase tradicionalisté věří pouze na chlazení motoru vzduchem a ten radiátor vpředu na V-Rodu vám nikdo z nich neodpustí, i když se na ně budete kdovíjak příjemně smát.

Ale o tom to právě je! O jedinečnosti, o síle jedince. Tyhle motorky si může koupit jen takový člověk, který si může dovolit ukázat, že už nemusí dělat žádné kompromisy. Nevadí mu werky, se kterýma se bude muset prát, naopak bude to přemáhat a výzvu si užívat. A právě proto Diavel proti V-Rodu, protože právě ta touha po dospělém majiteli je spojuje daleko víc než co jiného.

Fight: Ducati Diavel vs. Harley Davidson V-RodFight: Ducati Diavel vs. Harley Davidson V-Rod

A reálně? Diavel je určitě schopnější, rychlejší a s trochou cviku i ovladatelnější motorka. Má čistší vystupování, na veřejnosti vzbuzuje větší zájem, protože tahle Ducati ještě není tolik okoukaná. Harley je proti tomu fakt jen kus masa postavený na kola, bez rozumu a možná i tak trochu bez kapky soudnosti. Ale po dnešku musím říct, že bych ho asi radši – asi proto, že je v jeho podstatě víc obhroublosti, která byla motorkovému světu už jinak dávno zcizena.

 Harley Davidson V Rod …DATA
Ducati Diavel …DATA

Fight: Ducati Diavel vs. Harley Davidson V-Rod

…a jak je naším dobrým zvykem, přidáváme muziku, aby se Vám líp četlo 🙂


Foto: autor

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno