„Kapitulovat“, „Položit to“, „Ustlat si“ nebo se jednoduše „Udělat“ – takový a ještě určitě i mnohem veselejší termíny jsme si zvykli používat, když se někomu z nás stane nějaká ta nehoda. Když to dopadne dobře, je to skoro vždycky nakonec docela legrajda. Jenomže… je tu i obrácená strana mince a ta není vůbec veselá!

 

Obyčejný Joe

Většina lidí (ať chce anebo nechce) jezdí právě takhle. Lehce pohodlný styl bez většího jezdeckého úsilí. Je to vyjížďka na sobotní výlet, ze kterého se dotyčný chce vrátit v pořádku do tepla své nálevny. Většina produkčních motorek připouští bez odporu náklony zhruba v rozsahu 15 až 25°, vy si je dopřejete zcela nepozorovaně a navíc, každý případný problém se dá vždy nějak dodatečně a bezpečně vyřešit. „Je to otázka psychiky,“ zní úsudek odborníka, „takto mírně se nakláníme i při chůzi!

 

MotoGP a spol.

Takhle by chtěl umět jezdit asi každý z nás. Hopper je jedním z nejvíc se naklánějících pilotů, a to nejen v MotoGP. Jeho baletní kreace občas skutečně obsahují náklony až 60°, což je neuvěřitelný!!! Jenomže nejen neuvěřitelný, ale taky běžně nenapodobitelný! Je šílenost pokoušet se o něco podobného na normální silnici. Nemáte speciální motorku, gumy, podmínky – nejste cvičení a nejsou za vámi ani žádné únikové zóny, takže neblbněte!

Franco Morbidelli

Motokros

Paradox. Honit velký náklony na silnici je frajeřina, ale stejně se nikomu z nás nikdy nepodaří jít až na hranici limitu. Ten navíc vůbec nedržíme v rukou my, nýbrž páni motokrosaři. Nevěříte? Jukněte na ty marody. Při jejich půtkách se motky často dostanou až za hranici náklonu 75°, což jim hodně zjednodušují vyjeté koleje a samozřejmě drapáky. A navíc mají výhodu o stupeň nižších rychlostí, takže když spadnou, nemá je co spálit.

 

Základy z psychologie

Psychologicky lze všechny motorkáře rozdělit zhruba do tří skupin:

1. Týpci, kteří se jízdou na motorce rozhodli opravdu uvolnit. No, nekaboňte se, fakt jsou i tací. Jejich filozofie je jasná. Neblbnout! Jezdí si v klidu, ale i jim se bohužel občas stávají nehody. Většinou jsou to hloupé kiksy z vlastní nepozornosti nebo jednoduše selhání okolí nebo souhra nepříjemných skutečností.

2. Druhá skupina jsou ti, kteří chtějí jezdit rychle. Ohromuje je jezdecké umění ostatních a chtějí se jim vyrovnat – nebo ještě hůř, chtějí je předhonit. Problém je, že valné části takových aspirantů není ve skutečnosti od přírody dáno. Chybí jim dostatečný smysl pro odhad rychlosti a málokterý z nich se může pochlubit dokonalou fyzickou koordinací. Bohužel.

Výsledkem jsou pak nájezdy do zatáček v podání pacientů, kteří motorku drží v opravdové křeči a skoro jisto-jistě na tom jednou pohoří… Přitom právě na uvolněném a klidném stylu řízení záleží snad úplně nejvíc. Až když dokážeme dokonale jet, máme čas i vnímat okolí, připravit se na možná nebezpečí a nežádoucí vlivy. Když si tohle všechno sečteme, je pro drtivou většinu běžných motorkářů pohyb na špici svých možností opravdu velmi nebezpečný.

3. Přiznat si, že patřím do druhé skupiny a ne mezi ty vyvolené, to je opravdu těžký. Ale jen zhruba 4 % populace (jenom souhra čísel, nic víc v tom nehledejte) jsou skutečně zrozeni k tomu, aby dokázali být opravdu rychlí. Jak již bylo řečeno, mají dokonalou koordinaci i odhad, o svém jednání nepotřebují přemýšlet, mají talent vše vyřešit intuicí a talentem. Plyn i brzdy jim byly dány už do kolébky, a je fajn, když právě takoví kluci v drtivé většině opouštějí běžné vozovky (eliminují tak vlivy okolností) a míří na okruhy.

Základy z chemie

Přemýšlíte teď, co je tou „best“ radou, kterou chceme dnes vyzdvihnout? Určitě samotná psychologie řízení motorky. Ta úzká hranice mezi obyčejným klukem z ulice a tím člověkem, který se po navléknutí helmy stává v očích široké veřejnosti sebevrahem a nezvladatelným nebezpečím.

Ne, na absolutní risk samozřejmě po nasednutí na motorku nemyslí nikdo z nás, ale přiznejme si to sami, kolikrát už jsme sedli na motorku a oddali se té blaženosti. Plná rychlost, předjetí na poslední chvíli, tvrdě projetá zatáčka s kolenem na zemi – když si to pak probereme večer v tichosti doma v obýváku, tak nám najednou až zamrazí: „Sem se snad zbláznil, nebo co?“ „Tohle bylo fakt jen o chlup!“ „Sakra, to sem trochu posral!

 

 

 

Čím je to celý způsobený, že to všechno víme a cpeme se do toho zas a znova? Lehká odpověď. Je v tom samotná lidská prapodstata. Když se pravěký člověk hnal za kancem, vyplavoval mu jeho mozek v houfném množství adrenalin (plus ty ostatní srágory), což zapříčinilo, že v tu danou chvíli viděl lovec pouze svůj cíl a vynaložil jakékoli úsilí, aby ho ulovil. Byla to otázka přežití. Dnes už žádného kance není zapotřebí honit, a tak si samo tělo hledá jakékoli náhražky, jak si tuto chemickou radovánku navodit.

A tak když si bereme přilbu na hlavu, spadne to na nás a úplně samo, aniž bychom chtěli úmyslně vyvolávat právě ty lovecko-chemické reakce. Zatáhne se a my jako by zapomeneme na základní instinkty. Co ale s tím? Buď to přemoct a jezdit s chladnou hlavou (pozor, to neznamená automaticky pomalu, jen se prostě vybodnout na hraniční situace), anebo se jednoduše vybodnout na ježdění jako takový. Neohrožujeme totiž jenom sebe sami, ale o kejhák jde taky kolemjdoucím. Beze srandy, sebrat malýho kluka z přechodu, to už je vážně hodně ostrý a letos toho bylo fakt nějak moc!

 

 

 

Šest základních rad pro přežití

*Nepřeceňujte se – komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí – jezděte tak, jak vám vlastní instinkt velí, nehoňte se za nikým, kdo se narodil o chlup rychlejší

*Vzít na rovině za plyn a pak se udělat z toho, jak to jede rychle, to umí každej tydýt

*Náklony jsou hezký, ale nikdy nebudete tak svěží jako kluci v televizi. Najíždějte jen tam, kam je vidět a necpěte se mezi domácí, když to nemáte v tom místě najetý

*Bolí to. Když se cvaknete o zem, tak to bolí. Věřte nám

*Zahoďte svoje nafoukaný ego do kanálu. Nikdo z nás není takovej mistr, jak si o sobě myslí

*Nehledejte chyby všude možně v okolí. Vždycky za to tak trochu můžete i vy, tak se přestaňte tvářit jako svatý a občas se pořádně seřvete za všechny ty hlouposti.

 

Přečtěte si článek o tom, jak rovnat motorku.

 

4 KOMENTÁŘE

  1. Nějak mi tu chybí podstat článku. Jak jezdit náklony … ale dnes, díky moto školám má šanci zvednout své zkušenosti opravdu každý. A z každého se může stát dobrý jezdec.

  2. Ve videu je silnice z rodu motorkářských snů – široká, kvalitní asfalt bez děr, minimální provoz. Kde to je, nevíte?

  3. Zabudli ste na 2 podstatne veci.

    1. skusenosti z prejdenych km. (V poslednych rokoch tu mame moto boom a na silne bajky hufne sadaju ludia co ich nezvladaju, dovolim si tvrdit ze svoje moto nezvlada vacsina, nemaju potrebne skusenosti, nezazili rozne sci-fi situacie v premavke)
    2. Ludia co este nespadli a netusia o com to je. Clovek co sa uz viac krat povalal jazdi uplne inak (netvrdim pomalsie) ale viac pouziva hlavu,viac predvida a kalkuluje dopredu. A o tom je cela podstata rychlej jazdy na motorke.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno