Jezdit po předním není lehký. Když ale umíte dlouhé stoppie, opravdu dobře ovládáte svojí motorku a máte cit pro přední brzdu. Pokud vás jízda po předním vzrušuje, náš návod vám pomůže, jak na to.
Stoppie je takovým druhým základním stunt prvkem v repertoáru motorkového šílence. Na pohled sice nevypadá tak agresivně jako wheelie, naproti tomu je ale velice efektivní a za některých situací vyzerá o poznání extrémněji. Co se týče nebezpečnosti, dá se říct, že ve většině případů je bezpečnější než jízda po zadním. Je to díky tomu, že během provádění manévru rychlost výrazně ztrácíte. Naproti tomu na zadním většinou rapidně zrychlujete.
Důvodů, proč se učit jezdit po předním, může být spousta. Od udělání dojmu na dav přihlížejících kočiček až po to, že to prostě chcete umět. Nesouhlasím ale s názory prezentovanými na několika motorkářských chatech, že to je pouze nesmyslná machrovina na honění jezdcova ega. Tím, že se naučíte mít cit pro přední brzdu, pro přilnavost a pro rychlost zpomalení, nepolekáte se v běžném provozu určitých krizových situací, které se bohužel stávají.
Jízda po předním totiž úzce souvisí se schopností správně brzdit. Když vám to tam totiž někdo střihne a vy budete muset opravdu ostře brzdit, tak se vám můžou stát dvě nepříjemné věci. Buď se vám blokne přední kolo a je jen na rychlosti vaší reakce, jak včas dokážete pustit brzdu a znovu začít brzdit. Nebo se vám v důsledku velké adheze začne zvedat zadní kolo od země a vy se toho nesmíte leknout a opět lehce přední brzdě povolit.
Když to neuděláte, tak obě tyhle situace skončí tlamou, ještě než do něčeho narazíte. Pravdou ale zůstává, že jsou krizovky, kdy se s tím už prostě nedá nic dělat, nebo musíte místo brzdění udělat úhybný manévr. O tom žádná.
Pro začátek
Co se týče „suché“ přípravy, poslouží vám dobře zase nějaké jízdní kolo s alespoň trochu slušnými brzdami. Na něm si ozkoušíte základní principy a fyzikální zákony, které neúprosně fungují za každé situace. Oproti nácviku jízdy po zadním ale není kolo v tomhle případě úplně ideální a nic nezkazíte tím, když to začnete zkoušet rovnou na motorce. Kolo totiž váží zlomek toho, co motorka a pokud má silný brzdy, tak se s ním po předním nejezdí zrovna jednoduše, protože je to prostě strašně citlivý a hranice mezi jízdou a tím, kdy jdete na tlamu, je fakt tenká.
Motorka
Známé Carlosovo pořekadlo, že není motorka, kterou by nedokázal zvednout na zadní, se tady uplatnit rozhodně nedá. Na Stoppie si je potřeba bike trochu vybrat a jestli si někdo myslí, že ho vystřihne na dvacet let starý vráně s mini kotoučem a jednopístkovým třmenem, tak je na velkém omylu. Schopnost motorky stavět se na předek, je závislá na strmosti úhlu hlavy řízení a na síle brzd. A tohle snad vysvětluje naprosto všechno. Zapomeňte na choppery, klasiky, maxiskútry a na cokoli, co nemá pořádný brzdy nebo váží tunu. Jako nejvhodnější na začátek se mi zdá supersportovní šestistovka nebo supermotárd. K zahození nejsou ani naháče typu FZ6, či Hornet. S velkými mastodonty jako XJR, to jde o poznání hůř.
Pro začátek
V první řadě to chce dobrý povrch. Kus rovného asfaltu bez výmolů, písku a jinýho bordelu. Pro váš úspěch je stejně důležitá teplota přední pneumatiky. Jestli totiž bude studená a nezahřejete jí, koledujete si o ukázkový ustlání pod motorku a výbuch smíchu u přihlížejících. A to přeci nechcete 😉 Jezděte chvíli s trochu stisknutou přední brzdou nebo si zkuste párkrát ostřeji zabrzdit, dokud neucítíte, že má guma potřebnou adhezi.
Obecně se dá říct, že je bezpečnější stavět motorku na předek ve vyšší rychlosti než v malé. To myslím tak, že je lepších 80 km/h než 8 km/h. To je daný tím, že čím jedete pomaleji, tím je přední brzda citlivější a míň odpouští případné chyby. Tady je myslím namístě zmínit jednu ne tak veselou skutečnost. Oproti jízdě po zadním totiž není u Stoppie žádná záchrana, když to poděláte. Pokud to přeženete a celá soustava jezdec-motorka se dostane přes fiktivní bod rovnováhy, tak už s tím nic neuděláte, ani kdybyste se rozkrájeli. Takže bacha!
A jdeme na ostro
Jako u všech podobných věcí to chce hlavně klid. Žádný hecování a lámání přes koleno. Vnitřní klid a rozvaha jsou základem úspěchu. To si pamatujte. Rozjeďte se s motorkou přibližně na 60 až 70 km/h. Držte rovnou lajnu a pohled směřujte přirozeně dopředu, jako když normálně jedete. Žádný koukání na přední kolo. Zavřete plyn a vymáčkněte spojku. Navalte se rozkrokem na nádrž a lehce stiskněte přední brzdu, dokud neucítíte, že je přední vidlice stlačená skoro na max. Tak a teď přichází to nejdůležitější.
Ve chvíli, kdy je vidlice stlačená, zmáčkněte brzdu ještě víc. V tu chvíli ucítíte, jak se zadní kolo odlepuje od země a zvedá se k nebi. Chce to tu správnou sílu. Lepší míň než víc. Ze začátku se toho možná polekáte a rychle brzdu pustíte. A to je určitě lepší, než zůstat viset na brzdě a hodit salto přes řidítka. Klíč k jízdě po předním, aby to nebyl jen tzv. zapichovák, je v tom, jak citlivě dokážete stisku brzdy povolit. Jakmile se zadní kolo vyhoupne nahoru, musíte zlehoulinka brzdě povolit, aby zadní kolo přestalo stoupat, ale aby pořád zůstalo ve vzduchu.
Pamatujte na to, že čím je zadní kolo výš a čím pomaleji jedete, tím musíte být na přední brzdu opatrnější. Chce to hodně trpělivosti a cviku. Po pár dnech zkoušení a desítkách pokusů získáte ten správnej feeling i cit pro hranici naklonění motorky. Tu poznáte tak, že motorka k tomu, aby jela kupředu, nepotřebuje zas tak silný stisk brzdy. V týhle poloze si už pak můžete opatrně regulovat výšku zadního kola. Časem přijdete i na to, že dokážete rozpoznat, jestli bude přední guma držet, nebo jestli to podklouzne. V té chvíli už to máte v krvi a půjde vám to zvedat i ve vyšších rychlostech. Gratuluju!
Chyby a možný průsery
První věcí, která se vám dřív nebo později začne někdy stávat, je to, že vám zadní kolo začne cestovat na jednu stranu a vy budete muset rychle brzdu pustit. Kolikrát ani nebudete vědět, proč. Je to tím, že nejste na motorce správně srovnaný nebo tlačíte moc na jedno řidítko. Snažte se směřovat svůj pohled pořád stejným směrem a lehce stikněte koleny nádrž. Důležitá je další věc – mějte pokud možno natažený ruce a pokud se vám motorka začne lámat v řízení, rovnejte ji pohybem ramen.
Velmi nepříjemnou věcí je podklouznutí předního kola. Buď jste pořádně nezahřáli gumu, nebo je na silnici bordel a měli jste líp koukat. A asi nejhorší je to, že to prostě přehodíte. Většinou se to stává až při menších rychlostech, kdy máte už zadní kolo dost vysoko a prostě to přeženete. Sám jsem to jednou zažil a není to rozhodně nic příjemnýho, ještě když na vás čučí z chodníku početné obecenstvo. Jedinou kloudnou radou v týhle situaci je to, že jakmile už víte, že jdete stopro na držku, okamžitě pusťte řidítka, snažte se motorku zahodit pod sebe a nějak z toho vystoupit. Musíte se dostat co nejdál od padající motorky, protože dostat dvěstěkilovým bičem přes hrb, nemusí bejt úplně košer 😉
A pozor ještě na jednu věc. Vždycky, když to budete chtít zvedat na přední, podívejte se proboha pořádně do zpětných zrcátek, jestli za sebou někoho nemáte. VŽDYCKY!!! Kámoš na motorce nebo strejda ve škodárně neví, že chcete takhle prudce brzdit. Potom taková malá stopísa může skončit velkým průšvihem.
A frajeřinky na závěr
Když už to budete zvládat stylem, že v klidu ujedete nějakých pár metrů, zkuste pustit levou ruku z řidítka. Nejdřív to zkuste až se na předním úplně zastavíte a pak dřív a dřív. Hlavně to chce být správně na motorce srovnanej a musíte pořádně stisknout koleny nádrž, aby se vám řidítka nezcvakla na jednu stranu. Další efektní věcí je jízda se zadním kolem bokem.
Zase se to nejlíp dělá při zastavování, kdy si nohama hodíte motorku stranou a přistanete tak s vytočeným řízením a kolem stranou. To je taková příprava na otočku. Když už pojedete se zadním kolem bokem, tak předtím, než zastavíte, otočte řidítkama na druhou stranu. Srovná se tím řízení a vy přistanete o několik desítek stupňů stranou. Viděl jsem frajera, co se za jízdy otočil o 180 stupňů a tímhle manévrem dotočil 360! Tak hodně štěstí, bouráci, a hlavně „calm mind“.
Foto: Archiv
