Jak se naučit wheelie? V motoškole! + video

Skočíme do toho zostra a pěkně bez okolků – zvedat motorku na zadní je nebezpečný. Každou chvílí balancujete na absolutní hraně mezi hrdinstvím a neštěstím. Někdo se s citem pro motorku narodí, jiný se musí neustálým tréninkem postupně zlepšovat. Je úplně jedno, do které skupiny patříte. Projekt brněnské motoškoly Po zadním dokáže pomoct úplně každému, ať už si dáváte dlouhá kontrolovaná wheelie na všechny kvalty, nebo máte chuť naučit se motorku jen tak pro radost občas přizvednout.

Pro mě byla návštěva tohohle kurzu něco, co jsem chtěl udělat už dávno. Dovolím si říct, že motorku na zadním dokážu slušně ovládat, ale chyběl mi cit pro zadní brzdu a schopnost díky ní bezpečně najít mrtvý bod, kdy je přední kolo tak vysoko, že mašina už dál nezrychluje. Proto jsem neváhal a vydal se na brněnský okruh, v jehož areálu motoškola probíhá.

Uklidněte se!

„Kluci, hned na začátek vám chceme říct, že za dva dny z vás nikdo krále jízdy po zadním neudělá. Ani my ne,“ vysvětlují nám hned na začátek instruktoři – jsou to známé firmy kaskadérského světa, špičkoví piloti a fajn kluci. Adam „Special“ Peschel, Michal „Šimpi“ Holomek, Bohouš „Chmelda“ Chmelař nebo David „Stríťák“ Zavadský jsou pod touhle školou podepsaní.

„My vám dáme informace, jak na sobě pracovat, co zlepšit, na co se zaměřit a jak si připravit motorku, když se tomu budete chtít víc věnovat.“ Mezi stěžejní výhody tohohle dvoudenního intenzivního kurzu patří to, že si nebudete huntovat svoji motorku, ale mlátit o zem budete s cizí. Kluci mají připravené čtyřkolky, malá stopětadvacítková Cebra a i velké šestistovky – všechny v úpravě pro stuntriding. Pokud si teď klepete na čelo, že učit se jezdit po zadním na malé dvacce je kravina, tak vás z toho musím hned vyvést. Taky jsem si nebyl ze začátku výběrem slaboučké Hondy jistý, ale ukázalo se, že je to skvělé náčiní!

Po krátké registraci stojíme s ostatními nad jednou tréninkovou motorkou a kluci ji na místě zvednou na zadní kolo. „Pojďte si teď každý z vás vyzkoušet, jaké to je, když se pohybujete v mrtvým úhlu. Ten pocit nebude určitě ze začátku příjemný, ale zkusit si to takhle nasucho je ohromně důležitý pro další výuku,“ nechá se slyšet Chmelda. „Je potřeba absolutní uvolnění rukou, jinak nebudeš moct jemně ovládat plyn a spojku. Motorka tě pak může nepříjemně potahat, a když se to nahoře splaší, dokáže se z ní stát i pěkná svině!“

Čtyři kola jsou lepší než dvě

Řeknu vám, čtyřkolka je na naučení bezvadná věc a něco, na co jsou kluci právem pyšní. Jejich čtyřipade Suzuki mají vzadu hrazdu, díky které se nemusíte bát přehození, a hlavně – u čtyřkolky odpadá řešení rovnováhy, když už předek dostanete nahoru. Sedlo má vzadu malou zarážku kvůli lepšímu zafixování těla a druhá řídítka jako v autoškole. „Pojď, já tě nejdřív svezu, ať víš, jaký to bude,“ říká Šimpi. Sedám si před něj a on s lehkostí vyhoupne Sůzu na zadní kola. Dáváme si pár jízd po parkovišti a já začínám tušit, že to dneska bude neuvěřitelná makačka. „Jo, tohle lidí často řeší. Chtějí jezdit do zblbnutí, ale neuvědomí si, že když jim dojdou síly a začnou tvrdnout ruce, nedokáží motorku citlivě ovládat a celá výuka jde do háje.“ S tím nelze než souhlasit, je to tak při všech disciplínách a není žádná hanba říct, že už nemůžu, a odpočnout si. Díky tomu, že jsou na jednoho instruktora maximálně tři žáci, je tady možnost po pár minutách vydechnout a koukat se, jaký pokrok dělají ostatní.

Chybou je zdvihat na výkon

Výborným tréninkem je jízda s instruktorem, kdy sedíte vpředu a máte na starosti jen zadní brzdu. Čtyřkolku za vás zvedne instruktor a na vás je jen stabilizace brzdou a snažit se najít mrtvý bod. Pak už je to jen na vás. První jízdy sedí instruktor jako spolujezdec a díky jeho přidané váze se čtyřkolka zvedá hodně lehce. Stačí jen z místa rychleji máznout spojku a Suzuki jde nahoru. Velkou chybou je snažit se jezdit po zadním „na výkon“, kdy všechno taháte motorem a stroj neustále zrychluje, aby se předek udržel nahoře.

„Tohle se snažíme úplně eliminovat, o tom pomalá jízda po zadním není,“ radí mi Šimpi. Chvilku s tím mám problém, protože 20 let aktivního života na motorce jsem strávil tím, že jsem jezdil po zadním právě tímto způsobem a přehoupnout mašinu do mrtvého bodu bylo něco, na co jsem neměl koule. Po pár pokusech už to dávám v pohodě. Čtyřkolka balancuje v malé rychlosti pomocí kombinace zadní brzdy, plynu a spojky a já se jenom směju. Je to boží pocit! „O můžeš zkusit motorku, ale pamatuj, že když to převrátíš, není tady žádná hrazda, která by tě zachránila před držkou,“ odříkává mi poslední varovná slova Michal.

15 kobyl stačí

Malé Cebro je vybaveno padacími protektory a má široká řídítka, aby se minimalizovaly škody, kdyby to někomu vypadlo z ruky, což se občas stane. Párkrát se svezu po parkovišti a teprve pak si troufnu na zvednutí na záda. Malá Honda jde na zadek ochotně – mnohem lehčeji, než jsem si byl dřív ochotný připustit. „Netahej to rukama, využij výkon a spojku“, huláká na mě Šimpi. „Když to rveš nahoru silou, rozhodíš si rovnováhu a motorka ti pak bude padat do strany.“ A ono to fakt funguje! Nohu mám připravenou na zadní brzdě a posílám Cebro do slušného úhlu, kdy přestávám vidět přes řídítka a vidlice je téměř vodorovná se silnicí.

V téhle chvíli už není potřeba hrát si s plynem, ale citlivě korigovat zadní brzdou úhel náklonu a výšku předního kola. Sakra, ten pocit je k nezaplacení. Tolik let jsem se o to snažil,  a teď to najednou jde. Dostat správný rady je totiž to, za co si v takových kurzech platíte. Zbytek už je na vás. Je to investice do sebe, do zlepšení vašich schopností. Ano, je pravda, že když budete donekonečna dřít, pravděpodobně si na tyhle věci přijdete sami, ale bude to stát spoustu času, peněz a asi i bolesti. Záleží jenom na vás, jakou cestou se vydáte. Radíme vám dobře, neblbněte a přijďte si to vyzkoušet tam, kde se na 100 % zlepšíte.

Jak to viděl Roman?

Jezdit po zadním, je jako tahat koleno po asfaltu. Pro jízdu samotnou to není nezbytná schopnost, ale když si tuto dovednost osvojíte, posune vás to nejenom v očích „nemotorkářů“, ale hlavně jezdecky. Cit pro plyn a práce se zadní brzdou a spojkou je totiž pro jízdu po zadním naprosto zásadní. Borci mají výuku perfektně zvládnutou a i ten, kdo to zatím nezkoušel, bude odcházet minimálně s dobrým základem. Největší devizu vidím v postupném zvládnutí jednotlivých úkonů. Naráz je toho moc, plyn, brzda, spojka, rovnováha… Proto je na začátek čtyřkolka naprosto ideální. Potřebujete umět nalézt mrtvý bod, kdy se stroj pohybuje na hranici překlopení. Pokud víte, že máte za sebou jistotu v podobě instruktora a rámu, který vaši přepálenou snahu zastaví, a vy se nerozkutálíte po zemi, ulehčí hlavně vaší hlavě a přidá pocit pohody.

Za chvíli přejedete na čtyřkolce po zadním paddock tam a zpátky a věřte mi, že jakmile to zvládnete poprvé, budete nadšením řvát do helmy. Super je, že je kurz dvoudenní. Věřte mi – první den toho budete mít plné zuby a za každou pauzu budete vděční. Jak to tak bývá, druhý den ráno jde všechno snadněji a před váma je už jízda na motorce samotné. Zapomeňte na to, že to budete tahat plynem, cílem je naučit se jezdit v mrtvém úhlu v malé rychlosti. Dvackový Hondy jsou značka ideál. Tady už jde do tuhýho, a ne každý účastník si ji napoprvé ochočí. Pokud si chcete užít suprový dva dny ve skvělém kolektivu, dávat wheeliečka a odjet vyčerpaní s úsměvem na tváři, je tohle kurz přímo pro vás. A teď od každýho semaforu po zadním! No dobře, tak ne, no…

Zkuste si to

Jestli vás to zaujalo, mrkněte na stránky www.motoskolapozadnim.cz, kde najdete veškeré potřebné informace, ceny a termíny. Kluci budou vypisovat další kurzy, takže čekujte tyhle stránky, protože termíny se rychle plní.