Nemá cenu se bránit – elektrika je tady a v téhle formě to je doopravdy skvělá zábava.
Tak hele, to si děláš srandu, že jo?“ pravil s vytřeštěnýma očima náš největší superredaktor Somik, když se krátce svezl na parkovišti u nás před barákem. „Tohle přeci nemůžeš dát do ruky žádnýmu dítěti. Vždyť se na tom za deset sekund někde přerazí. Jede to jako debil!“ V jedné věci má pravdu. Jede to vážně neuvěřitelně.
První otočení plynu je hodně překvapivý. Nebojím se říct až šokující. Víte, když máte před sebou opravdovou velkou motorku se silným motorem, tak předpokládáte, že to pojede. Jenže tenhle prcek pro děti ničím nenaznačuje, že by byl schopný vyvinout tak drtivou akceleraci. Střídáme se za řídítky a začíná nám být jasné, že tenhle test nebude schopen udělat nikdo z naší redakce.
Potřebujeme prostě dítě. Dítě, který má ježdění na krosce zmáknutý. Dítě, který nám řekne, jaký je ten Kuberg doopravdy! Oslovili jsme tedy osmiletého Aleše Malinu, který má s mini-kroskama hodně zkušeností, i když na elektrice sedí v tomto případě taky úplně poprvý. A aby toho nebylo málo a i já měl na čem to odpoledne dračit, půjčil jsem si současně také něco pro nejdospělejší – model Freerider od stejné značky. No a teď se teda začnou dít věci…
Kuberg? Neznám.
Neznáte, nevíte, o jaké značce se hovoří? Nedivím se vám. Ale počkejte, protože tohle je jednoduše dobrý a je to výhled do budoucnosti. Je skvělý vidět, z jak malýho počátečního popudu může vzniknout velká a fungující firma. Michal Kubálek je nadšenec do motorek a jednoho dne sháněl pro svoje dítě malou motorku na naučení. S ničím, co bylo tehdy k mání, ale nebyl spokojený, a tak to udělal po svým, jako to spousta tátů dřív dělala. Postavil si ji sám.
A ne jen tak ledajakou. Fascinoval ho elektrický pohon, takže místo kouřícího dvoutaktu dal do malého rámu elektromotor. Od roku 2009, kdy firma Kuberg vznikla, má nyní dvacet zaměstnanců a vyrábí skoro dva tisíce motorek, které posílá do celého světa. V nabídce mají už osm modelů! Hodně slušnej progres, řekl bych.
Kuberg Cross X-Force PRO 50
Je to závodní motorka, proto ten výkon. Na naučení prvních krůčků za řídítky jsou pro prcky připraveny modely Young Rider, které nejsou tak ostré. X-Force je ale jinej stroj. Hned vidíte, že tohle není žádná hračka z Číny, kterou koupíte za pár tisíc na Amazonu. Tohle má šmrnc, skutečně nádherné zpracování a ty nejlepší komponenty, jaké si můžete přát. Úroveň detailů je ohromující. Od polepů přes USD vidlice DNM až po zadní kyvku. Tohle je bezvadná řemeslná práce a je radost se na tu malou motorku dívat.
A ještě větší paráda je vidět toho malýho kluka, jak kolem ní nedočkavě poskakuje a jeho dvoutaktní automatická KTM, kterou jeho táta vedle naší dodávky citlivě ohřívá, jde zcela mimo jeho zájem. Dávám mu poslední slova varování, aby byl na “plyn” opatrnej, ale co jsem si myslel… naprosto zbytečný. Aleš za to okamžitě vzal a s divoce protáčejícím kolem zmizel v prachu. „Do pytle, snad se někde nevymázne,“ proběhlo mi hlavou.
Bál jsem se zbytečně. Za pár sekund je zpátky a podle toho, jak mu září oči, se mu X-Force líbí. „Je to jiný než moje dvoutaktní kroska. Líbí se mi, jak to jede hned a nemusí se točit, aby zabrala. Tati, s tímhle bych na závodech ze startu všem ujel.“ Ještě aby ne. Když pak porovnáváme zrychlení s jeho dvoutaktní padesátkou, ten rozdíl je drtivý. Jasně, na okamžitý nástup točivého momentu je potřeba si zvyknout a první minuty mu to jde na malý motokrosový dráze pořád do pantů, ale je vidět, že by si na to zvyknul. Po pár minutách ho zastavujeme a chci z něj vytáhnout nějaký rozumy. „Nic mi s tím nedělejte, krásně to péruje i na tom skoku vzadu,“ huláká na mě to krásně vykulený dítě, který je i s motorkou celý od bláta. „Tati, tohle vyměníme za KTM. Já bych ji chtěl.“
A docela bych i věřil tomu, že by do toho ti kluci šli, jen jsme dospěli k jedinému mínusu testování – Alešovi je 8 let a už teď je mu stroj malý. A protože děti rostou sakramentsky rychle, je jasný, že za rok už by mu tahle velikost byla k ničemu – tedy z toho zpětná vazba pro Kuberg: „Děti to chválí, jede to super, ale bude to chtít mezi kusy, abyste si ten potěr elektrickej vedli k dospělosti už od kolébky…“
Nicméně pokud můžeme vyvodit nějaké závěry z reakce našeho malého kolegy, který už pár minimotokrosových závodů odjezdil, je to vážně dobrý. Fotky jsou z bahnitý krosový trati, kde by to možná chtělo malinko silnější drapáky na gumách, Aleš ale vůbec nejvíc zářil pak při jízdě na trávníku a šotolině, kde mohl mít zadní kolo neustále ve smyku – a to mu přišlo jako nejvíc parádní!
Srovnání s dvoutaktem KTM 50SX (dětský motorky)
+ elektrika má větší zrychlení
+ zadní kolo snáz utrhnete
+ jednodušší provoz (2T musíte umět naladit, závisí na počasí)
+ překvapila podobná váha a vlastně i rozložení váhy
– občas chybí spojka na některý grify (ale i naopak, bez spojky se děti snáz naučí jezdit)
– musíte myslet na dobíjení (u běžné motorky dolijete benzin a jede se, tady trvá nabití cca 2,5 hodinky)
Kuberg Freeride(r)
A teď je řada na mně. Nevím proč, ale podle mě je to motorka, na které by jezdil Darth Vader. Ostrá, futuristická a temná. I když je těžký na první pohled rozlišit, jestli je to horský kolo, nebo skutečná motorka, Freerider rozhodně umí zaujmout.
Líbí se mi, jak je odvážný – když chcete vytvořit doopravdy revolučního a novýho, nesmíte se držet při zdi. Když jsme ho v redakci vytáhli z krabice, zůstali jsme jen nevěřícně koukat na úroveň detailů a celkové kvality zpracování. Není to levná hračka, ale řvou z toho peníze, takže víte, za co jste je dali.
A pak se poprvé svezete a nebudete chtít slézt, to vám garantuju. Velikostně je to taková tříčtvrtinová kroska, takže bude vyhovovat spíš menším jezdcům do nějakých 175 cm vzrůstu. My máme model s větším předním kolem, který se víc hodí to terénu na překonávání překážek. Co vás okamžitě dostane, je lehkost. Je to opravdu trochu těžší kolo s úžasně kompaktním sedlem a šířkou, až mám pocit, jako bych dal kolena k sobě. Jezdecká pozice je příjemná, všechno máte u sebe. Jakmile si stoupnete do stupaček, což je v terénu nutné, budete v mírném předklonu, a to není úplně ideální. Tady se holt platí daň za celkově menší rozměry.
Na hraní
A pak jsem tomu poprvé přidal. Zatraceně, to letí úplně božsky! Silnou akceleraci jsem čekal, ale nejvíc mě dostalo, jak se dá krásně kontrolovat. Plyn zabírá postupně, plynule a dá se skutečně dávkovat. Výkonu je tak akorát – dost na to, aby s ním byla zábava, ale ne zbytečně moc, aby to vystrašilo a museli jste jezdit se staženým zadkem.
Freerider má tři výkonové režimy – ty slabší jsou vhodný pro někoho, kdo nemá moc zkušeností, ale já po pár minutách přepnul na max. a za celý měsíc testování už nedal zpátky. Nebyl důvod. Dosáhnout maximální rychlosti 55 km/h je otázka asi pěti vteřin – zpřevodování do síly je vybrané ideálně. Skvělý kompromis mezi rychlostí a schopností vyjíždět strmé kopce nebo zdolávat překážky rychlostí chůze. O rychlosti tenhle stroj doopravdy není.
Je to nástroj na zábavu, blbnutí, učení se. Díky absolutní převaze nad titěrnou váhou vás nic nelimituje v poznávání, co všechno ta motorka snese. A věřte mi, že moc. Celé jedno dopoledne jsem strávil před barákem, kde jsem jezdil po ulici po zadním tam a zpátky a brzdil po předním kole, kdy jsem trénoval hození zadku do strany jako na trialu. I brzdy jsou špičkové. Freerider je v každé situaci jistý, stabilní a nesmírně hravý. Tohle šasi navrhoval někdo, kdo ví. Tlumení je fantastické, poddajné a přesně v každé vteřině cítíte, co motorka pod vámi dělá.
Plynové vidlice se dají plně nastavit, stejně jako kvalitní zadní tlumič. Fabrický setup je spíš měkčí, ale stačí pár minut a nastavíte si ho přesně na sebe. Stejně se ještě musím vrátit k fantasticky progresivnímu plynu a schopnosti, jak jemně jde celá motorka ovládat. Dávkování je dokonalé i s takhle silným motorem. Je jasné, že naprogramovat a vyladit plynovou rukojeť zabralo spoustu času. Opravdový plyn na elektrice, žádný vypínač…
Negativa?
Možná je to jen můj pocit, ale čekal jsem téměř bezhlučnou jízdu a tu Freerider zajistit neumí. Hodně hluku jde z řetězu, jeho napínáku a rozety. Samozřejmě, je to jen takové lehké hučení a při opatrném používání plynu jede motorka doopravdy potichu. Možná je to schválně – mít úplně tichý stroj by asi nebylo úplně bezpečné pro okolí. Už vidím děti, jak mi vběhnou pod kolo, protože mě neslyšely přijíždět. Kdybych si mohl vybrat, chtěl bych, aby Kuberg udělal tuhle mašinu o nějakých 15 % větší, aby měla skutečně dospělé rozměry. A přidal k tomu o kousek silnější motor a větší dojezd. Podle toho, jakou rychlostí se továrna vyšvihla mezi absolutní světovou špičku, to není nereálné.
Wifi? No problem!
K motorkám jde pořídit samostatný bezdrátový modul Streamport, který pak spárujete se svým chytrým telefonem (Android i iOS) a ten bude soužit jako taková jednoduchá telemetrie. Na displeji uvidíte aktuální rychlost nebo můžete sledovat stav baterie v reálném čase. Kuberg své motorky neustále zlepšuje, takže si přes telefon můžete nahrát nejnovější firmware, abyste z ní vždy dostali maximum. Aplikace Kuberg Volt umí měřit časy na kolo nebo zaznamenat ujetou trasu, kterou pak můžete sdílet se svými známými. A to pořád není všechno.
Appka umí motorku zastavit v případě nouze, nastavit perimetr, ve kterém se dítě na motorce může pohybovat, nebo si díky ní můžete nastavit maximální rychlost a výkon motoru. Kuberg nyní chystá i další upgrade – do motorky budete moct nahrát přednastavené jízdní režimy, které mohou buď maximalizovat dojezd, nebo naopak přidat motoru maximální výkon pro náročné trialové pasáže. Chytrý a moderní, to chválíme.
Jak dlouho to vydrží?
Otázka dojezdu je u elektrický mašiny zcela pochopitelná a je to vlastně to, co každého nejvíc zajímá. Výrobce píše, že při plně vybité baterce trvá nabíjení na 100 % dvě a půl hodiny. Pokud si ale vystačíte jen s 80 % kapacity, na tu se pak dostanete za hodně sympatickou hodinu. Samotná baterie má kapacitu 22,2 Ah.
Při normálním ježdění na režim menšího výkonu Freerider vydrží lehce přes hodinu, pokud pojedete pořád naplno, počítejte s dojezdem okolo šedesáti minut pro 75kilogramového jezdce. To nám přijde fajn, na blbnutí to bohatě stačí. Dojezd hodně ovlivňuje počasí, hlavně teplota vzduchu. Když bude venku okolo nuly nebo bude třeba mrznout, musíte počítat s menším dojezdem – je to stejné jako s mobilním telefonem. Když je naopak teplo, dojede dál. Baterie se dá jednoduše vyjmout.
A jak je to s životností baterie? Továrna říká, že garantuje 300 nabíjecích cyklů, ale ve skutečnosti to bude víc. Tento typ baterie by měl reálně vydržet okolo 800 cyklů, ale vzhledem k 10A nabíječce, která energii do baterky cpe pod tlakem, a tím pádem může snížit její životnost, je lepší se držet při zdi. Od továrny mi to přijde jako super férovej přístup – radši neslibovat nereálný čísla a říct, jak to skutečně je. Hodně palců nahoru!
