Je to totiž tak trochu nedoceněná motorka a podle nás je to ohromná škoda.
Už na stojáku na vás kričí, že tohle bude ZÁBAVA s velkým Z. Ostrý hrany od blatníku až po zadní lampu, jedním slovem krása. V zelené barvě je to nejhezčí naháč, na tom se asi shodneme. My jsme bohužel na test vyfasovali stříbrnou perleť, která sice není špatná, ale Kawa má být zelená, to je jistý!
Motorek za jedna
Vyšší objem než u jeho přímé konkurence (Hornet600, Fazer S2, GSR) je strašně znát. Na brzdě sice ze sebe vytlačí jenom o pár koní víc, ale krouťák je tohoto typu motorek mnohem důležitější. A v tom je sedmpade k nezaplacení. Krásně si bere otáčky už od volnoběhu a jak letí ručička otáčkoměrů nahoru, narůstá i zátah. Není tady ani stopa po nějakých nepříjemných výkonových propadech nebo naopak nárůstech. Do sedmi je krásně lineární, pak zatáhne ještě víc, jak jsme si na to u Kawy zvykli a jak to máme rádi.
Naprosto odvařený jsem byl ale ze vstřikování. Na téhle motorce by měl projet každý miniaturní inženýr, který má problem vyladit stříkačku tak, aby necukala. Z750 by měla být ve slabikáři vedle slova jemnost. Přechod ze zavřenýho plynu do otevřenýho je to nejlepší, co můžete na motorce zažít. Takhle si představuju, aby to bylo na každý motorce. Je to až neuvěřitelný, ale trklo to každýho, kdo se svezl. Můžete s tím heftem kroutit tam a zpátky jako trotl, ale ta zatracená motorka ani necukne.
Možná to zní jako maličkost, ale na pocit z jízdy to má strašně velkej vliv. Když chcete je piánko, motor vás uklidňuje a nenutí jet jako psychouš. Ale když ho trochu pobídnete, vyletí do otáček ve velkým stylu.
Podvozek za tři mínus
S Kawou se dá jet pěkná střelba, o tom není pochyb. Přední otočená vidlice je fajn (konečně změna oproti vyměklému předešlému modelu), rám jako takovej je taky OK (vždycky je lepší pod sebou cejtit lehkej pohyb), ale to zadní péro, to je tragédie. Možná to byl problém jenom našeho konkrétního testovacího kousku, ale prostě to nemůžeme zkousnout. Už na Kawasaki dnu v Brně se nám to nezdálo a remcal skoro každej, kdo přes ní přehodil nohu. Ta motorka se na zadku příšerně houpe.
Při superklidný jízdě to asi moc nezaregistrujete a komfortní nastavení dobře pohlcuje nerovnosti, ale jak jenom trochu přidáte, budete nadávat. Když vletíte to vinglu pod plynem a budete ho držet konstantně celý rádius, není to problém. Jak asi ale budete jenom lehce vrkat nebo budete potřebovat utáhnout stopu (třeba kvůli bordelu na silnici), je to problém.
Zbytek je ale fajnovej. Brzdy by sice mohly dostat radiální třmeny (když ne kvůli lepšímu účinku, tak kvůli designu) a jako celek motorka vypadá bytelně. Lak je pěkně hlubokej a proti celkovýmu zpracování nemůžeme říct ani popel. Hodně se nám líbily budíky. Velkej přehlednej otáčkoměr a digitální tacháč, to je ta správná kombinace na takovou motorku.
Fun-factor?
Tahle prakticky neměřitelná veličina nás vždycky zajímá nejvíc. Nahatý motorky jsou od toho, aby se s nima člověk bavil a užíval si každej kilometr. Zed je v týhle disciplíně king. Když nemáte náladu, nijak zvlášť k blbostem nepoňouká, ale jak se vám v očích rozsvítí tisíc rarášků, okamžitě se přepne do „FUN“ režimu. Na jedničku jde krásně plynem na zadní a vyspojkovat se dá v pohodě i na dvojku.
Sportovnímu pojetí jízdy pomáhá i posez, který je celkově lehce nakopnutý dopředu. Sedlo vás tlačí na nádrž a máte hodně váhy na rukách. Oproti Hornetu nebo FZ6 je to tady úplně jinak. Ochrana před větrem je díky dobře řešený kapličce budíků do stopadesáti v pohodě, pak to samozřejmě začně nepříjemně foukat.
Mám ji koupit?
Pokud chcete pořádně silnej motor a litr je na vás moc, tak je to přesně ono. Oproti šestistovce je to jiná liga, na to vemte jed. V zeleným laku je to taky jedna z nejlíp vypadajících motorek vůbec, takže si to přeberte sami. Nám se kromě toho prokletýho zadního péra moc líbila.
Foto: Gabriela Táborská
