Některé testy se píší velice snadno – ono se totiž stačí jen podívat… Víte to sami a moc dobře. Motorka se musí líbit, musí padnout do oka a přirůst k srdci. Podívejte se nyní na obrázky testované Vespy a odpovězte mi sami – jak by to šlo, alespoň trošičku se do ní nezakoukat
Jednostranně zavěšené kolo, stylově čisté oplastování s hlubokými blatníky ala sedmdesátá léta, červené vypolstrované sedlo, hranatá svítila – a hlavně to nepřehlédnutelné červenobílé lakování!!! Nádherná kočička.
Něco málo výhrad
Je vůbec podstatné hodnotit to, jak tahle motorka jezdí? Tady přece máte skvělý pocit už jen při samotném spočinutí za řídítky. Úsměv na jezdcově rtu přebíjí vše, k čemu by snad mohla vzejít nějaká připomínka.
Přesto si jich několik připusťme. Například tu, že jsou zde až moc prťavá kolečka (11 palců vpředu a 10 vzadu) a motorka se kvůli nim (a kvůli hodně ostrému úhlu řízení) chová opravdu poněkud nervózně – hlavně na nerovnostech, které natrefíte například uprostřed rychlejší zatáčky.
Druhou takovou vadou na kráse je pak podle nás lesklá plastová (jakože chromovaná) mřížka okolo budíků. Ta na pilota zívá tak strašlivou tlamou čínské lacinosti, až jsem se prostě po 5 kilometrech odmítl tím směrem dívat – nekazil jsem si zážitek. Stejně nebylo na co – že jedu správně rychle, to poznám sám, a jinak je Vespa absolutně snadná a intuitivní, co se týče toho, jak ji mám ovládat.
A pak už jenom chvála
Čímž jsme si odbyli takové ty nepříjemné věci, a teď už se pojďme jen těšit z toho, čím nás ta College tak dokonale okouzlila.
Samozřejmostí je elektrický startér, motor plní plynule vstřikování (motorka necuká) a nenásilný projev dvanáctikoňového jednoválce uvede stroj k požadované hranici rychlosti 50 km/h přirozeně a velice hravě. Lineární zrychlení pak dovoluje z Vespy vydolovat přibližně stovku, ale rychleji už nejezděte, páč to je už na škodu. Ve velké rychlosti nevyzní do okolí ten „VESPA-efekt“.
A o to tady jde. Tohle je skútr, který vyvolá zájem, a nenajdete zastávku, aby se za ním nějaká hezká dívka neohlédla. 110 kilogramů vážící stroj s ocelovým rámem je ale i na toto primárně připraven – uveze vás v pohodě oba dva. Ani při výjezdu do strmého kopce ve dvou nezakolísáte. No a pak už je to jenom na vás, co se bude dít „dál“.
A stejně tak, jako je vstřícná pohonná jednotka, tak se chová i celá motorka. Sedlo je pohodlné, široké, polstrování ideálně vyšlechtěné tak, aby se sedínka netlačila ani v džínech či v plátěných kraťasech. Jezdec sedí za řídítky rovně jak pravítko, přední plast a také malý větrný štítek mu jsou dostatečnou ochranou. Mimochodem – onen „seriózní“ styl usazení pilota na téhle motorce je dalším designovým faktorem, který tomu celku jménem VESPA dodává na atraktivitě, a Vespa díky tomu patří mezi těch málo strojů, které dokážou „pošlechtit“ i jinak docela buranského pilota.
Výborná kombinace. Připočtěte solidní brzdy, takřka nulovou spotřebu, dostatečný zavazadlový prostor pod sedlem – a není tu dál o čem debatovat. Ideální stylově vychytaná motorka!
Resumé
A co s tou slečnou pak? Až ji svezete a ona se bude chtít „dát“… Neopouštějte ji. Bude vám vděčná. Je malá, přívětivá a léta tvrdého zacházení v tvrdých jižanských rukou ji naučila ctít svého partnera. Navíc je pěkná a bude svou přítomností hřát. Holt Vespa, co si budeme povídat…
Foto: Jan Somerauer