Naše láska k Dukovi vypukla už na výstavě v Paříži. Bez debat a dlouhýho přemýšlení se tahle mašinka zařadila mezi nejhezčí kousky, který jsme tam mohli vidět. Dokáže nás ale takhle rozparádit i na silnici? No to si pište, je to přece KTM!
Tahle motorka způsobila v redakci obrovský nadšení a spoustu očekávání. Supermotardy máme rádi hlavně proto, že spojují všechny věci, který jsou podle nás na motorce důležitý. Dobře vypadají, skvěle jezdí a je s nima zábava. Takže když nám před redakcí zastavila oranžová dodávka a maník v montérkách ho postavil motorku na chodník, okamžitě jsem skočil po klíčkách a upaloval někam daleko, kde mi ho ji nikdo nebude moct sebrat…
Na kuráž
Chtěl jsem hned utýct někam do hor a tam donekonečna posílat motorku smykem do utažených vinglů, ale nejdřív mě čekala otravná Praha v pátek odpoledne. Znáte to, dopravní špička, tisíce vypruzených šoférů, kterým se pod pásem potí košile a nejen ta. Takovýmhle je lepší se vyhnout. Duke je ale ve městě jednička. Sedíte si vysoko, v rukou třímáte široká řidítka a máte perfektní rozhled kolem sebe.
Motor reaguje na otočení plynem rychle, bez sebemenší prodlevy. Dokonce mám trochu pocit, že by mohl mít lehce pomalejší nástup. Občas to s váma nepříjemně cukne, ale není to zase tak zlý. Třeba 690 Enduro, který jsem jezdil po Dukovi, bylo ještě o kousek zběsilejší. Tahle 690ka se povedla. Ona vlastně nemá šest set devadesát kubíků, ale jenom šest set padesát čtyři.
Doteď jsem nepochopil tohle označování. Začala to KTM, přidalo se BMW a mám pocit, že za chvíli to tak budou dělat všechny všichni výrobci. Nevím proč, ale trochu mě to štve. Číslovka odjakživa označovala objem, tak proč teď najednou vymějšlej takovýhle čachry. Aby se člověk učil technický informace v katalogu zpaměti, jinak zanedlouho nepozná, co je co za bajk. No nic, to jsem se nechal lehce unést, ale muselo to ven 🙂
Ale zpátky k motoru. Poprvé jsem měl možnost ho vyzkoušet ve Španělsku na testování SM690. A už tam se mi moc zamlouval. Duke v tomhle ohledu není žádná vyjímka. Na jednoválec má až neuvěřitelnou ochotu točit se. Tam, kde ostatní jednobuchy umírají, tam na Dukovi máte ještě dobrý dva tisíce otáček k dobru. Skoro se mi až nechce věřit, že tam uvnitř klepe jenom jeden píst. Není vůbec žádný problém udržet stálou tachometrovou sto sedmdesátku, kopec nekopec.
Hodně mě zajímalo štelování palivových map. Tohle je fajn trend a počítám, že postupem času to bude mít víc a víc mašin. Už jsem na to nadával na Enduru a tady musím znova – proč je ten přepínač pod sedlem a ne na řidítkách? Není to sice tak hrozný jako na terénní sestřičce (tam jste museli komplet odklopit sedlo), ale stejně musíte odchlípnout takovej gumovej bazmek po pravý straně motoru. Na výběr máte tři možnosti – silnější spodek, výživnější vršek a něco mezi. Kdyby byl ten přepínač na řidítkách, asi by šlo líp poznat, jak se která mapa chová, ale takhle když musíte zastavit, přenastavit a znova se rozjet, není to zrovna lehký. Pocitově není mezi jednotlivýma mapama moc velkej rozdíl, ale trochu to cítit je, to zase jo.
Konečně los vinglos
Celá motorka váží jenom 148 kilo, což je číslo jako bejk. Srovnatelná konkurence se zastavila až někde na 170ti. A při jízdě je to znát. Duke se neuvěřitelně lehce ovládá, ale s nestabilitou tohle nemá nic společnýho. Stačí jenom trochu zatlačit na řidítka a mašina jako by sama zakrojila tu nejlepší stopu v zatáčce. Duke mění směr rychleji než rozzuřenej pes, a to mám rád. Nelíbí se mi, když musím motorku k zatočení dvakrát přemlouvat. Hodně to dělají tyhle krásný řidítka od Renthalu. Jsou akorátně široký a moc pěkně vypadají.
Velkou zásluhu na fajnový ovladatelnosti mají samozřejmě i kvalitní podvozkový komponenty od White Power. Předek i zadek se dá kompletně nastavit, ale neměl jsem pocit, že bych s tímto musel nějak výrazně špekulovat. Motorka je tvrdá, ale ne zase ne tolik, aby z vás na rozbitý okresce vytřepala duši.
Je to všechno?
No, asi jo. Ještě bych mohl pět chválu na brzdy, který jsou jako na každý KTM bezchybný. Radiální čtyřpístek má ohromnou sílu a zastaví bajk rychle bez jakýhokoliv zaváhání. Dobře se dávkuje, takže dlouhý stoppie před semaforem není žádná křeč. Moje asi jediná výtka směřuje k celkovýho zaměření motorky. V redakci máme tyhle typy mašin rádi a čekali jsme, že si z Duka zase kecneme na zadek.
Upřímně řečeno se to tak úplně nestalo. Čekal jsem totální šílenost, se kterou najedete po zadním kole víc než s oběma na zemi, se kterou budete v každý zatáčce malovat po silnici gumou milostný psaníčka, ale ono tak to není. Jde to prostě o civilní bajk, na nesmyslný kravení si kupte SMC, uděláte líp. Jinak ale fajnovka, navíc krásně vypadající fajnovka.
Foto: Jan Karásek
