Nepřekonala žádný rychlostní rekord, nebyla ničím technicky převratná, byla to prostě taková obyčejná motorka. A přesto se o ní dá mluvit jako o revolučním modelu
Když se na podzim roku 1968 objevilo tohle CB na Tokyo Motor Show, veřejnost i odborníci byli nadšeni. Mělo totiž v sérii spoustu prvků, které byly v té době standardem pouze u drahých zakázkových modelů. Z dnešního pohledu to sice působí směšně, ale elektrický startér, kotoučové brzdy (přední hydraulická) nebo dvojice zrcátek, to bylo na tu dobu něco.
A to jsme se ještě nedostali k tomu nejdůležitějšímu, k motoru. Obvyklým objemem bylo v této době něco pod půl litru, většinou ve dvou válcích. Honda tuto hranici prolomila se zcela moderním čtyřválcovým řaďákem o objemu 736 cm3. Oproti čtyřventilovým dvouvačkám používaným na závodních čtyřválcích měl sice pouze dva ventily na válec a jeden vačkový hřídel v hlavě válce, ale i tak dosahoval výkonu 67 koní a maximální rychlosti přes 200 km/h. Pomyslnou třešničkou na tomto japonském dortíku pak byla čtveřice výfukových koncovek, na tu dobu naprostý luxus.
Jeden z nejspolehlivějších motocyklů té doby vtrhl do Evropy a USA jako bouře a začal mrzačit britské a americké výrobce takovou silou, že během 70. a 80. let upadli do velké krize. Není pak divu, že se Honda tvářila trochu nafoukaně. V jedné americké reklamě si dokonce dovolila slogan: „Dříve či později zjistíte, že to má být Honda.“
Žádný motocykl se na konci šedesátých a během sedmdesátých let nemohl s Hondou CB750 rovnat, co se týče stylovosti, provedení detailů, zpracování, spolehlivosti a výbavy. Proto se tento stroj stal jedním z nejprodávanějších v historii. Honda samozřejmě neusnula na vavřínech – v roce 1975 se objevila sportovnější verze CB750F, o tři roky později pak nahradil osmiventilový SOHC motor šestnáctiventilový DOHC. Během desítek let pak prošlo Sevenfifty nesčetným množstvím úprav a verzí, přičemž pro některé trhy se vyrábělo ještě v roce 2007 (vzduchem chlazený 4válec, DOHC, 747 cm3, 75 koní a 215 kg suché váhy oproti původním 239 kg).
Sedm parametrů, které byly splněny
Konstruktér a designér Yoshirou Harada dostal před prací na CB750 od vedení Hondy sedm parametrů, podle kterých musel motorku postavit. Nezanedbal ani jeden:
1) Dálniční rychlosti přes 160 km/h s minimálními vibracemi.
2) Excelentní stabilita i ve vysokých rychlostech.
3) Silné a spolehlivé brzdy fungující i při plně naložené motorce.
4) Dobrá ergonomie pro pohodlnou jízdu a jednoduché ovládání.
5) Naprostá spolehlivost všech komponentů, snadná údržba.
6) Využití nových materiálů a technologií s cílem zajistit jedinečný design a jednoduchou výrobu.
7) Spolehlivé osvětlení a dobrá viditelnost stroje pro bezpečnost v provozu.
Nejlepší reklama je vítězství
Honda sice rozhodně neměla slabý marketing, ale asi nejvíc pro ni v prvních letech udělaly úspěchy v legendárních závodech. Hned v roce 1969 s ní zvítězil Michel Rougerie ve francouzském Bol d’Or poté, co bez jediné závady odkroužil během 24 hodin 445 kol s průměrnou rychlostí 116 km/h. Tím byla dobyta Evropa. Spojené státy pak přišly na řadu o rok později. Honda se s CB750 zúčastnila proslulého závodu Daytona 200 a Dick Mann nejen zvítězil, ale s novým traťovým rekordem totálně pokořil veškerou konkurenci (H-D, BSA, Triumph, Suzuki a Yamaha). Mise byla splněna.
Foto: honda.com
