Procházka po planetě motocyklového designu voní luxusem, nadšením, ale i oceánem plným italsky krvavě červené barvy…
Motorky a chladná hlava bez emocí, to k sobě patří stejně tak „patřičně“, jako děda Ozzy a klidné dětské sny. Kdepak jde tu o sex, nebezpečím dýchající přitažlivost a o dychtivost vymalovanou do té nejodvážnější a nejpřitažlivější designové hry.
A my nechceme skrývat, že by nás tohle nedráždilo. Ba naopak – čím dál, tím víc! Víc a víc! Proto jsme se rozhodli následujících několika vydáních představit největší velikány tohoto odvětví. A takový seriál nemůžeme začít nikým jiným, než tím nejuznávanějším – Massimem Tamburinim.
Massimo Tamburini – profil
Dnes 69letý guru italského designu poprvé přičichl k motocyklům v roce 1961, kdy navštívil závod mistovství světa v Monze. Už tehdy ho zaujal motocykl MV Agusta pilotovaný Mikem Hailwoodem.
A vznikla láska na celý život, Tamburini ho celý zasvětil konstrukci a designu motocyklů. V roce 1973 společně s Edoradem Bianchim a Giuseppem Morrim zakládá společnost Bimota (BIanchi MOrri TAmburini), kde se podílí na vývoji takových skvostů, jako KB2, nebo DB1.
Po dvanácti letech (1985) odchází do Cagivy, která je v té době majitelem Ducati a pouští se do 916. Později, když se Ducati osamostatnila a ke Cagivě se připojila MV Agusta, zůstává Tamburini v CRC (Centro Ricerche Cagiva) v San Marinu.
Tato spolupráce trvá neuvěřitelných 23 let. 31. prosince 2008 oficiálně odešel Massimo Tamburini do důchodu. Zanechal za sebou řadu konceptů i sériových motocyklů a především dva stroje, které výrazně ovlivnily motocyklový design na desetiletí dopředu Ducati 916 a MV Agustu F4. Právě proto patří mezi nejuznávanější světové designéry jak v oblasti motocyklů, tak obecně. Grazie Massimo. Pojďme se podívat na výběr toho nejdůležitějšího, co vzešlo z prkna tohoto génia.
Ducati Paso
Motocykl pojmenovaný po Renzo Pasolinim, který zemřel po nehodě během GP Itálie v roce 1973, debutoval na milánském veletrhu v roce 1985. Z dnešního pohledu jde o prapodivný autobus, ale v té době byla pravidla zcela jiná. Paso bylo první významnou prací Tamburiniho pro Ducati a konstruktérský tým se musel řádně vytáhnout, zuřila tvrdá válka mezi Evropou a Japonskem.
A tak se Paso 750 chlubilo několika neobvyklými prvky – novým motorem Pantah, přiléhavou nedílnou kapotáží, příhradovým rámem z chrommolybdenové oceli, zadní kyvnou vidlicí s progresivním hliníkovým zavěšením nebo komplexní palubní deskou. V roce 1989 nahradil sedmsetpadesátku model Paso 906 s šestistupňovou převodovkou a 88 koňmi, o rok později pak model 907. I přes tento vývoj se prodejní úspěch nekonal a výroba modelu Paso byla v roce 1992 ukončena.
Ducati 916 (748, 996, 998)
Představení Ducati 916 v roce 1994 bylo bez nadsázky převratem motocyklového průmyslu. Zatímco se Japonsko na plno zabývalo vývojem čtyřválcových sportovních motocyklů s jejich nevyhnutelnou bachratostí, tým Massima Tamburiniho vypustil do světa uzoučký motocykl poháněný osmiventilovým dvouválcem s téměř srovnatelným výkonem (109 koní oproti 122 u tehdejší Hondy CBR 900RR). Navíc šlo o dokonalé spojení funkčnosti a designu. Například zadní letmo uložené kolo bylo navrženo nejen pro krásu, ale také pro možnost rychlejší výměny během závodů.
Jedinečným znakem jsou také výfuky umístěné pod sedlem, což sice není patent Ducati (první byla Honda NR), ale neodmyslitelně k 916 patří. Rok po představení 916 se k ní připojila 748 se slabším motorem. Po odtržení Ducati od Cagivy a tedy ztrátě Tamburiniho Ducati tento motocykl dál vyvíjela v roce 1998, resp. 2001 vypustila do světa modely 996 a 998 s novou technikou, ale téměř nezměněným designem.
Měnit božské netřeba, tvary 916 dodnes nezestárly a patří k nejkrásnějším motocyklům všech dob. Inspirace Tamburinim je vidět i na dnešních modelech 1198 a 848. Zapomenout také nesmíme na sportovní úspěchy, 916 získala tři tituly mistra světa SBK (2x Fogarty, 1x Corser), její nástupce 996 stejné množství (2x Fogarty, 1x Bayliss).
Cagiva Mito
Že jste tenhle design už někde viděli? Ano, ani samotný Tamburini nepopírá, že inspirací pro tvar kapotáží dvoutaktní stopětadvacítky byla Ducati 916. A proč by mládež nemohla mít to, co dospělí?
První Mito spatřilo světlo světa v roce 1989, šlo ale o dost ošklivý stroj. Dokud se do toho v roce 1994 (tedy současně s 916) nepustil Tamburini s modelem Evolution I. Ten později vystřídal lehce pozměněný Evolution II, který vydržel v nabídce Cagivy až do roku 2005, kdy jej vystřídalo Mito SP525 s novým designem.
MV Agusta F4
Óda na motocyklový design, to je Tamburiniho MV Agusta F4. Po té, co se Ducati rozloučilo s Cagivou a Massimo nemohl dále pracovat na vývoji modelu 916, dostal od šéfů CRC zadání – vytvořit sportovní motocykl s jedinečným designem, který bude nejen schopen konkurovat všem současným supersportům, ale strčí je do kapsy. S cílem nepodobat se ani Ducati, ani japonské produkci se Tamburini se svým týmem pustil do práce, jejíž plod představila MV Agusta světu v roce 1999.
Tvary motocyklu asi netřeba komentovat. Motor vychází z konceptu Formule 1 1990-1992, čtyřválec o objemu 750 cm3 se pyšní 126 koni. Později posiluje na 137 a 146 koní a v roce 2005 se k němu připojuje druhý s objemem 998 cm3.
Během jedenáctileté existence modelu F4 ho MV Agusta připravila už v 16 verzích, z nichž je podstatná část v limitovaných edicích, které umí Italové opravdu vymazlit.
Zatím největším skvostem je varianta CC s motorem 1078 cm3 o výkonu 200 koní za který si továrna nestyděla říct 100.000 Euro. Variací na téma F4 hodně, ale jedno mají společné. Genialitu detailu snoubící se v úžasný celek. Čtveřici výfuků pod sedlem, nebo neobvyklý tvar předního světla už nikdy nebudeme moct přiřknout jinému motocyklu, než Tamburiniho geniální F4.
MV Agusta Brutale
Mohlo by se zdát, že jde pouze o F4 se sundanými kapotami, ale i tady se ukazuje Tamburiniho genialita. Dokázal s Brutale určit směr moderních naked biků. To co jsou u F4 kapoty s úžasnými tvary, nahrazuje zde pohled na krásný rám a neuvěřitelné detaily. Také proto je i Brutale prodávána téměř bez designových změn v různých variantách (750 cm3-1078 cm3) již deset let. Nejde sice o desetitisíce prodaných kusů, ale stále určuje trend a to se počítá.
Foto: Cagiva, Ducati, MV Agusta
