Všeobecná představa o motorkáři je, asi hlavně díky srazům a vyjížďkám, že jde o stádní zvíře. A to jak se zdá, asi nebude tak úplně pravda.
Udělali jsme si na webu motohouse.cz malý průzkum. V anketě jsme se vás ptali, zda jezdíte na motorce nejraději sami nebo dáváte větší přednost společným projížďkám a kolektivnímu ježdění?
Reakci jsme čekali obligátní. Díky všem námi absolvovaným srazům, vyjížďkám i hojným společenským akcím jsme měli za to, že motorkáři jsou tvorové kolektivní a že právě vidina společného motorkového zážitku je pro nás ta nejlákavější a nejčastěji praktikovaná. Od velkých spanilých jízd až po nedělní „rychlovky“ v několika nedalekých zatáčkách. Vždyť co je víc (i pro mě) než se dostat mezi stejně postižené jedince, pokecat a možná i trochu pokybicovat. Jsme parta, jsme kámoši, je nám spolu tak nějak vždycky dobře.
Jaké ale překvapení, když se anketa hned od prvních dnů začala profilovat zcela naopak. Od prvního okamžiku se víc než 60 % hlasujících klonilo k alternativě, že vůbec nejlepší je projet se na motorce sám. Zajímalo nás, proč, jaká je v tom skrytá logika?
Naší úvodní chybou bylo asi samotné zadání. Pomíchali jsme příslovečné hrušky a jablka. Samotné ježdění na motorce jsme si až příliš provázali s motorkařením jako takovým. A to asi nejde. „Když si to vezmu ze svého pohledu,“ doplnil tok naší rozmluvy Karda, „tak já skutečně raději jezdím sám. Zavřu se do přilby a na motorce se jako by odpojím od okolního světa. Mám to jako relax.“
Stejně tak i Carlos. Kdyby u něho nebyla jízda na motorce zaměstnáním, nýbrž jen klasickou víkendovou zábavou, i on by byl přesně ten typ, co se neustále točí kolem komína. „Asi jo,“ přiznává, „když si jedeš podle svýho, nemusíš si na nikoho dávat pozor, nikomu se podřizovat a na nikoho čekat. Prostě se jedeš projet a uvolnit, a to nejlíp zažiješ právě sám.“
Z celé naší party jsem tedy zbyl „mimo“ zase jen já sám. A když si to tak vezmu, tak se tím přesně dostáváme k výsledkům, které naše anketa vygenerovala = ⅔ pro samostatnou jízdu, ⅓ klonící se spíš ke společným vyjížďkám (hlasování mělo i třetí samostatnou alternativu, ve které jsme dali možnost zařadit se těm, kteří už na silnici nejezdí vůbec, tedy svou potřebu ježdění ventilují už jen na závodních drahách, tyto jsme nakonec připočítali na stranu jednotlivců, protože k závodění je potřeba bezesporu individualita).
V tuto chvíli asi namítnete, že to přeci nejde takhle jednoduše rozškatulkovat, že někdy to přece je tak, že jedete sám, a jindy zase naopak – víc láká ta společná jízda. A že je třeba velký rozdíl mezi podvečerní vyjížďkou ve dvou a mohutným konvojem, do kterého vás vcucne každý druhý sraz. Jenže v tom byl právě ten fór, proto jsme koncipovali ty otázky tak příkře, aby nebyla možná varianta „půlodpovědi“, abychom vás donutili se jasně vyjádřit a přiklonit se na jednu stranu vah. Buď tak, anebo naopak…
A právě takhle nám to z toho vyšlo. Motorkaření je společný koníček, něco, co většina z nás ráda sdílí s ostatními, společné téma, který nás spojuje. Ale nic nenahradí onen pro laiky nepochopitelný moment, když se zavřete do helmy, odříznete se od ostatních a každý si to v mozkovně vyčistí jen a jen sám. Že by zrovna v tomto bylo kouzlo motorek, v té rozmanitosti a vyváženosti protipólů? Asi ano. V tomto čísle MH otevíráme nový seriál materiálů, ve kterých se budeme pravidelně po celý rok věnovat nováčkům a radit jim s tím nejelementárnějším, co na ně v našem motorkovém světě čeká. A možná právě tahle informace měla být jednou z těch prvních a možná nejpodstatnějších, která by se k nim měla dostat.
Výsledek ankety – hlasovalo 562 lidí:
71 % Na motorce jezdím nejraději sám
23 % Dávám přednost partě, společným vyjížďkám
6 % Na silnice ne, jsem spíš závodní typ, takže okruhy a motokros
Foto: Motohouse
