Pojďte si s námi připomenout test, který jsme vám nabídli jako první v Česku. Svezení na unikátním šestiválci s nechutně macatou cenovkou bylo něco, na co jsme neskutečně pyšní. FGR Midalu je zvíře!
Je to nádherná bestie. Teď už to můžeme říct nahlas, protože to víme. A víme to proto, že se nám splnil obrovský sen a my se na dvouapůllitrovém šestiválci MIDALU mohli dnes, jako první Češi, svézt (!!!)
Dnes proběhlo natáčení TV šotu a focení pro náš partnerský anglický časopis BIKE – i proto jsme mohli být u toho a jako první vám tedy můžeme říct, jak to MIDALU doopravdy jezdí a jaká je na silnici v reálu.
Dnes odpoledne jsme tedy měli FGR pro sebe na letišti v Hradci Králové a mohli si vše v klidu vyzkoušet, vyfotit, osahat. A pro vás teď přinášíme první dojmy a obrázky. Celý test, včetně všech nasbíraných poznatků, pak necháme po časák – tedy do MH 11/2011, který vyjde v polovině měsíce října. Pokud vás zajímá použitá technika, koukněte na náš článek.
Jízda na MIDALU je jedinečný a uchvacující zážitek. A tomu věřte, protože to vám říká kluk, kterej jel už skoro opravdu na všem a je zvyklý si rozmlsaně vybírat…
MOTOR
Jistě všichni víte, že jde o V6 motor o objemu 2442 cm³. Nebudeme se bavit o výkonu, ani o žádných jiných papírových hodnotách. Jde jenom o pocit. A ten teda je….
Hned od prvního usednutí pod sebou cítíte něco jiného, než na ostatních motorkách. Jde o ruční práci, o kusovou výrobu, o frézované bloky – a je to na tom znát. Ale ne, že by ta motorka nějak vibrovala, nebo vyluzovala nějaké špatné zvuky (jak by jistě čekal kdekterý škarohlíd).
Naopak. Tohle byl pocit neučesanosti, syrovosti a ryzosti. Nádherně jde do otáček a jen si pohrává s tím hutným zvukem, který se hrubě převaluje v šesti výfukových koncovkách.
Rozjezd – jde odspoda, je to cítit už od volnoběhu. Strašlivá síla, kterou kontroluje jenom její řidič. Není tady kontrola trakce, ABS, prostě nic. Nic, co by filtrovalo nebo kořírovalo tu bestii pod vámi.
V tom motoru je tak obrovský potenciál, a když se pak ještě dozvíte, že se bude postupem navyšovat všechen ten točivý moment (dnes v době testů záměrně omezeno na sedm tisíc otáček) a zprogresivňovat jeho projev, nezbývá než dál obdivovat.
Kdo bude tohle jednou vlastnit v plném laufu, ten už se nebude muset bát ani do jeskyně plné oheň plivajících draků…
Ani při rychlé jízdě pak jádro nevibruje a proti svižnějšímu zacházení vůbec nic nenamítá. Stejně tak hutný je i brzdný efekt motoru, který dá opět pocit, cože to právě pod vámi tiká…
PODVOZEK
A řekne-li se A, musí se říct i B. Takhle čilému motoru musí patřit šasi, které vše snese a povolí to, aby se celá ta motorka dala bezproblémově ovládat. A z toho jsme, a to se přiznáme bez obalu, měli před tímto testem největší strach.
“Je to moc veliké, dlouhé, macaté, jen aby to nemělo jízdní vlastnosti spíš nějakého chopperu…“ zněla naše nejčastější obava při cestě na tenhle test. A můžu s klidně položenou rukou na srdci říct, že to byla absolutně ničím nepodložená mýlka!
MIDALU je naopak hravé, v ovládání lehoučké a čitelné. Beze srandy, tady odvedli vývojáři z Ústí nad Orlicí snad ještě lepší práci, než při vymýšlení motoru. Tohle se zkrátka povedlo, a Česko teď doopravdy má ovladatelnou motorku.
K tomuto pocitu „souznění“ jistě přispívá i velice dobře zvolená výška posezu (máte dojem, že sedíte spíš v motorce, než na ní) a dobře koncepčně jsou zvolena i řidítka, která přesně drží kontrolu (nejsou ani moc široká, ani úzká). Pocit totální kontroly nad motorkou dává sebedůvěru.
Podvozek, brzdy a nastavení – tam není co testovat. MIDALU je postavené z toho nejlepšího, co se na planetě zemi nachází, na tom nelze najít žádnou připomínku.
JAKÝ JE TO ZÁŽITEK?
Skvostný. Ne, vážně to na tý motorce cítíte, že je jedinečná. Jen výhled přes hrazdičku řízení stojí za to. Nefouká tady, neležíte na rukou a ani sedlo se nezdálo, že by mělo nějakou slabinu. A ten zvuk!!! No, to je prostě symfonie… grrrrrrrgrrrrgrrrrgrrr – furt to ještě slyším pod sebou. A to vím, že je to takhle pro běžný provoz utlumeno, že to jádro umí ještě daleko větší muziku.
Fantazie… víc už k tomu teď asi neřeknu…
Foto: Honza Karásek
