Aprilia a supermoto – to jde dohromady. Ještě teď mám v živé paměti, jak jsem řval nadšením, když jsem na divokém SXV 550 přejel celou mosteckou rovinku po zadním a v zatáčkách zařezával naprosto všechno, co se mi ten den připletlo do cesty.

Byla to jedinečná motorka, jedna z tisíce. A přesně proto ji taky stihl osud těchhle závoďáků se značkou. Byl to naprostý prodejní průšvih. Ve své době po ní pokukoval náš spolupracovník Kuba Verner, ale já mu to na poslední chvíli rozmluvil. Udržet polozávodní motorku v chodu a dělat pravidelně velmi drahý servis bylo něco, co tuhle perlu zabilo.

Továrna se ale nechtěla vzdát, a proto v roce 2008 přišlo Dorsoduro 750, které bylo z naprosto jiného těsta. Civilní, poslušné a překvapivě hodné. Se svým výkonem 95 koní a hmotností téměř 200 kg ani náhodou nemohlo navázat na obdivuhodnou divokost SXV. Vzpomínám si, jak moc jsme si stěžovali na nemotornou ovladatelnost a mizerné dávkování plynu, kvůli kterému téměř nešlo jezdit po zadním.

Tehdejší systém ride-by-wire stál za prd a po příchodu dvanáctky se toho moc nevylepšilo. Ano, měla víc výkonu a bohužel i kil, ale to bylo tak všechno. Teď je tady devítistovka, která má být lepší než obě zmiňované dohromady. A hned teď vám můžu říct, že je.

 

O zub míň

Dorsoduro má naprosto stejný motor, jaký je ve Shiveru. Jsme zpátky na 95 koních a 90 Nm už v 6500 otáčkách. Je tady stále ta chutná mechanika, díky které se cítíte být vtaženi do děje. Není to syrovost, živočišnost, ale spíš jemná a vytrvalá síla. Pokud od motorky čekáte zběsilost, poohlédněte se po něčem jiným. Dorso dospělo a docela tomu rozumím. Postavit motorku, ze které bude mít tvrdý rozkrok jen pár jedinců, je sice chvályhodný počin, který zrovna my dokážeme náležitě ocenit, ale to vám faktury za nákladný a dlouhý vývoj nezaplatí.

Dneska musíte postavit motorku, kterou budou lidi skutečně kupovat, a v tom nejlepším případě ve velkým. Aprilka se tohohle cíle držela beze zbytku a devítka podle toho taky jezdí. Nechci říct, že by mě motor nebavil, ale čekal jsem maličko většího raracha. Oproti Shiveru má o zub menší přední pastorek, aby měl trochu větší chuť na skopičiny a akcelerace byla ostřejší, což je něco, co od velkého supermota čekáte.

Jiné zpřevodování je znát – Dorso zrychluje agresivněji, a když chcete poslat předek nahoru (a to určitě chcete), nedělá mu to žádný problém. I tak se ale nemůžu zbavit dojmu, že kdyby ubrali ty zuby dva, bylo by to ještě o kousek lepší. Pochopitelně by tím utrpěla maximální rychlost, ale tu bych ve prospěch lepší pružnosti rád obětoval.

Různými jízdními režimy (dneska už je to vlastně povinnost) se nemá cenu zabývat – nechte tam Sport a případně si jen vypněte kontrolu trakce, pokud dostanete chuť na nějakou větší divočinu. Nedovedu si totiž představit situaci, ve které byste si měli ubrat trochu výkonu a zjemnit už tak dobrou reakci na plyn. Jel jsem na Dorsu i na nasmrkané silnici, kterou právě skropila voda, a v každé situaci jsem si byl naprosto jistý.

 

 

Kamarád, co nerad

Jistota je totiž něco, co od Aprilie dostanete. Nikdy mě nevyděsila, nezaskočila, ale ani vyloženě nerozesmála. A to mi přijde líto, protože její design slibuje strašně moc. Je to doopravdy pěkná motorka. Mám rád tyhle agresivní tvary, navíc pak zlaté vidle, radiální brzdy a útlý zadek s dvěma koncovkami je doslova k sežrání. Tohle mi dokázalo zabrnkat na ta správná nervová zakončení. Taky má z mého pohledu fantastickou jezdeckou pozici, které dominují perfektně tvarovaná a široká řídítka s blastery. Ty se hodí, když je zima, protože dokážou účinně ochránit ruce před větrem.

A věřte mi, že je budete muset používat, protože geometrie se rozhodně nedá nazvat agresivní. V pomalých zatáčkách jsem postrádal trochu větší chuť spadnout do náklonu, což je něco, co bych od supermota – byť civilního – čekal. Chtělo to aplikovat lehký protirejd v úvodní části zatočení a pak už se Dorso pevně chytlo asfaltu a oblouk vykroužilo. Přijde mi trochu škoda, že nemá větší elán a musím se k tomu chtě nechtě vrátit. Přehazování v pomalých vlásenkách je zkrátka línější, než jsem očekával. Devítka chce rychlost a hlavně jízdní styl, který se víc podobá ovládání naháče. Pěkně přikrčit hlavu, váhu do vnitřku zatáčky a povolit vnitřní loket – na nějaké lámání pod sebe, jako to umí Kejmi, můžete rovnou zapomenout. Tohle vám nedovolí.

 

Může za to i vysoko položené těžiště a díky tomu je motorka mimořádně stabilní. Chce trochu rychlosti, teprve pak začne fungovat. Přední vidlice je velmi precizní a ze silnice cítíte doslova každý kamínek. Její odezvy jsou jasné a je dobře cítit, když se blížíte limitu přilnavosti. Šasi je prostě potřeba trochu zatížit rychlostí, aby mohlo správně reagovat. Díky hodně zatíženému přednímu kolu a taky svažitému sedlu máte pocit absolutní převahy nad váhou, což je výborné.

Co už tak skvělé není, jsou brzdy. Ty by si zasloužily o dost větší prvotní zákus, protože tohle je rychlá motorka! Síla v nich je, ale po prvotním zmáčknutí páčky se toho moc nestane. ABS naštěstí jde vypnout, kdybyste snad dostali chuť na nějaký ten smyk nebo jste se chtěli vydat na polňačku. Nebudu říkat, že to nejde, ale Dorso je silniční motorka. S nějakým zlobením se u ní však počítalo, což je vidět třeba na stupačkách, ze kterých jdou vyndat gumy a pak z nich uděláte klasické terénní.

 

Dobrá, ale…

Dorsoduro je dobrá motorka, to v každém případě. O míle lepší než oba modely, které byly před touhle devítkou. Má doslova krémový motor s fascinujícím projevem a klidnou a vytrvalou silou, velice pevný podvozek, který má rád rychlejší a útočnější jízdu, a vzhled, díky němuž jsem mu schopný odpustit i pár drobných chyb.

Jenom jsem doufal, že bude větší divoch, že si bude chtít víc hrát. Umí to, ale podvědomě budete vědět, že se cítí mnohem lépe, když k němu budete přistupovat jako k dospělému. A já myslel, že to bude puberťák s poďobaným obličejem.

 

 

Kup si ji, když…

  • chceš Itala, ale ne Ducati,
  • jsi rád dominantní,
  • rychlé okresky jsou tvým revírem.

 

Nekupuj si ji, když…

  • očekáváš divokost,
  • rád si dáváš delší štreky,
  • je ti míň než 30!

 

Technické údaje – Aprilia Dorsoduro 900

Motor
Typ: vodou chlazený dvouválec, V2, 90°, DOHC
Objem:  896 cm3
Max. výkon: 95 koní @ 8750 ot./min.
Max. točivý moment:  90 Nm @ 6500 ot./min.
Vrtání × zdvih: 92,0 × 67,4 mm
Počet rychlostí:  6
Sekundární převod: řetěz

Podvozek
Rám:   ocelový trubkový, slitinové bočnice
Přední odpružení:   USD vidlice Sachs, zdvih 160 mm, nastavitelná
Zadní odpružení: monoshock Sachs, zdvih 160 mm, nastavitelný
Přední brzda: 2× 320mm disk, 4pístkové třmeny, radiál, ABS
Zadní brzda:  240mm disk, 1pístek, ABS
Pneu přední: 120/70-17
Pneu zadní:  180/55-17

Rozměry
Rozvor:  1505 mm
Výška sedla: 870 mm
Objem nádrže:  12 l
Suchá hmotnost:  186 kg

 


text: Karel Táborský, foto: Honza Karásek

1 komentář

  1. A co vlneni podvozku na rovnem useku pri 150ti?
    Mam hrube pres 30 ale i tak bych si ji poridil ale toto vlneni me od toho zatim odradilo. Btw, ttocivy motor to take zrovna neni. Fuurt to na me blikalo jak na Matejske.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno