MH TEST – Aprilia RSV4 1100 Factory vs. BMW S 1000 RR

Jenže která z nich je lepší? Brněnský okruh bude spravedlivým arbitrem tohohle klání…

Hned na úvod je potřeba vysvětlit pár věcí. Ano, chtěli jsme do testu přizvat ještě Ducati a její úžasnou Panigale V4 S, ale bohužel v době testu nebyla k dispozici a vrátíme se k ní později. Druhá věc je ta, že ostrému oku pozorných čtenářů určitě neunikl fakt, že Aprilia je obutá do Dunlop D213 a BMW do Dunlop SportSmart TT. To bylo pouze pro účely focení, ale samotné jízdy jsme prováděli na D213kách, takže to bylo z pohledu pneumatik naprosto vyrovnané. A je to potřeba.

Tyhle motorky totiž mají takový potenciál, že i drobná nuance by mohla znamenat zcela jiný výsledek a i zdánlivá drobnost může mít obrovský vliv na to, jaký bude jezdecký zážitek. Ještě předtím, než jsme je vzali na rozpálený brněnský asfalt, jsme je ale vyvenčili na silnici, protože obě mají značky a obě mohou jezdit i po okreskách. A tady se ukázalo, jak obrovské rozdíly mezi dnešními motorkami mohou být.

Kolem přehrady

Drkotat se rychlostí 15 km/h za čoudící Avií vážně není místo, kde byste chtěli být na moderním superbiku. Aprilii tohle vůbec nedělá dobře a její jezdecká pozice společně s motorem vám dají jasně najevo, že daleko líp se bude cítit v ilegálních rychlostech.

RSV4 totiž působí jako eršestka – malá, nakopnutá na předek, jednostranně zaměřená. Ta motorka potřebuje rychlost, jinak absolutně nefunguje. Stačí se jen podívat do prospektu a okamžitě poznáte, že tady jde o absolutní vyjádření okruhové radosti. 214 koní, přítlačná křidélka po vzoru MotoGP, vyztužená kyvná vidlice, titanový Akrapovič nebo chlazené brzdy Brembo Stylema. Nic z toho na běžné silnici nepotřebujete.

To BMW je z docela jiného těsta, i když popravdě už to není takový „cesťák“, jako byl předchozí model. Celá motorka působí kompaktněji, ale pořád se na ní cítíte dobře i v běžných rychlostech. Motor jde jemně a nepotřebuje otáčky, hodně příjemná je i slušná ochrana proti větru. Z pohledu jízdní kvality a komfortu je na tom BWM podstatně lépe. Jeho semiaktivní podvozek je poddajný a na superbike až neuvěřitelně pohodlný.

Tam, kde jsem se na RSV trápil s veškerou váhou na rukou, je mi na BMW dobře. Jako by ta motorka dělala všechno za mě a já byl jen pasažér. Samozřejmě, tohle je potřeba brát s nadsázkou, protože – a to je potřeba říct – na obou musíte být sakra vzhůru! Obě mají totiž takový potenciál, že pokud jim na 100 % nevládnete, mohou vás ve vteřině zahodit až do poloviny příštího týdne, kdy se probudíte v nemocnici s trubičkami z těla. Stačí na dvě tři vteřiny otevřít plyn a jste o kilometr jinde, bez nadsázky!

Dnešní litrové superbiky už jsou tak rychlé, že musíte plánovat hodně dopředu. I když je před vámi kilometrová rovinka a na jejím konci ploužící se Peugeot, nikdy bych nedoporučoval dávat úplně plný plyn… to prostě není dobrý nápad. Ano, můžete je používat na silnici, ale musíte to mít v hlavně sakra srovnané.

Ďábel je v detailech

Vidět Factory na ohřívákách, jak nedočkavě oddechuje, je něco, co hraničí s fyzickou rozkoší. Jakkoliv je letošní S 1000 RR hodně povedené, tak na italský design prostě nemá. Když jsou motorky vedle sebe, BMW působí moderněji, ale klasické tvary Aprilie jsou prostě krásnější. I když její čumák známe už pár let, pořád vypadá dobře, a hlavně křidélka tomu dávají punc exkluzivity a něčeho, co ještě tolik neznáme. BMW na vzhledu hodně zapracovala a podle mě symetrická světla působí lépe, než jak tomu bylo u odcházejícího modelu. Skvělá je podsedlovka, díky níž vyniká lehkost.

Kde BMW Aprilii ujíždí o vlak, je palubka. RSV má sice také barevný digitál, ale její údaje jsou nahňácané na malém prostoru a není v nich dobrá orientace. BMW má obrovský a nádherně přehledný panel, který navíc umožňuje několik zobrazení a hrát si s ním je nefalšovaná radost. Ovládání je intuitivní, za minutu najdete všechno, co potřebujete. Aprilia není špatná, ale malý joystick se v rukavicích neovládá zrovna jednoduše a mám pocit, že nemůže přežít životnost motorky.

Z hlediska výbavy je to vyrovnané – obě mají několikastupňovou kontrolu trakce, omezovač rychlosti v boxech, launch control pro dokonalý start, zatáčecí ABS nebo tempomat. Uživatelsky nastavitelné jízdní režimy jsou už samozřejmostí. BMW navíc přidává i vyhřívané hefty. Můžete se ušklíbnout, že na závoďák to nepatří, ale až pojedete za deště o půl osmé ráno do práce, vzpomenete si na mě.

Masec zažil mazec

K testu jsem si pozval Pepu Sršně, který má Aprilii doma a na BMW toho už taky hodně najezdil. Budou to tedy dva pohledy dvou odlišných pilotů, což je dobře. Pepa po dojetí první půlhodiny na RSV4 ze sebe začne chrlit: „To je hrozná svině! Nic tak rychlýho jsem v životě neřídil. Je strašně zlá, neposedná a divoká. Na výjezdu cítíš, jak se zakousne do asfaltu a vystřelí tě ven jako dělovou kouli. Na konci cílovky jsem viděl na budíku 279!“

A v tomhle mu musím dát za pravdu. RSV4 působí více závodnicky než klidnější BMW. Nejdřív jsem měl problém se na ni poskládat, protože mi řídítka přišla zbytečně utopená, i když šířku i roztažení mají dobrou. Co je na ní doslova kouzelný, je její motor. Tolik síly ve středních a vysokých otáčkách nemá žádná jiná. Kde na BMW si musím na výkon maličko počkat, tady je k dispozici hned. Od devíti tisíc je to doslova děsivý, protože se rozmotává až ke čtrnácti s ohromnou rychlostí a bez odporu. Na výjezdech z trojkových zatáček mám pocit, že se tolik neplaší na zadní kolo – tady je cítit vliv aerodynamických křidélek, které tlačí čumák motorky v rychlosti dolů.

Klíč k tomu, proč je Aprilia tak dobrá okruhovka, je v její stabilitě a skvělém pocitu. Předek je čitelný v každé situaci, a tím pádem pojedete s pocitem neohroženosti. Když to někde maličko přeženete s nájezdem, stačí se podívat do zatáčky a ona doslova automaticky utáhne stopu a bude se hnát k apexu. Uprostřed zatáčky mi připomíná Ducati – je to pocit, který vám dokážou zprostředkovat jen ty nejvytříbenější podvozky.

Jenže RR se nechce vzdát a s RSV4 dokáže držet krok. Už v prvním kole poznávám, že tady nemusím používat tolik fyzického úsilí, aby motorka poslouchala. Jet na BMW rychle je relativně snadná záležitost, pokud něco takového vůbec existuje. Toho výkonu je tady moc a RR se zvedá na první tři kvalty s lehkostí, kterou Aprilia nezná. Dokonce dokáže udělat ten klasický MotoGP flick, kdy jedete s předním kolem zvednutým jen pár centimetrů od asfaltu s řídítkama v rejdu – úžasný pocit! Motor jako takový je velice jemný a variabilní časování ventilů nemáte šanci poznat. Někde tam určitě je a dělá skvěle svou práci. Kde BMW ujíždí o parník, je převodovka.

Stále rychleji, rychleji a rychleji

Obě motorky mají oboustranné quickshiftery, ale RR řadí rychleji a hlavně s ohromující jemností. To RSV neumí, a i když při podřazování zlověstně plive do výfuku, s motorkou to vždy lehce hodí a na brzdách není tak neochvějně stabilní. Na BMW jde poznat, že má lehká karbonová kola – ochota zatáčet je znatelně lepší než na RSV, která potřebuje větší impuls do řídítek, aby spadla do náklonu.

Brzdy jsou místo, kde BMW dokáže Aprilii dotáhnout – jeho soustava je vynikající a nevadne. Spousta citu a síly, BMW jde na zadním kole vypnout a na předku jsem ho nikdy necítil zasáhnout, ani když jsem ho vyloženě provokoval. Hej, tam v Japonsku, slyšíte? Takhle to má vypadat! RSV4 má delší chod páčky a díky tomu je brzda krásně dávkovatelná. Zajímá vás, jak je která doopravdy rychlá? Na konci cílové rovinky v Brně dosáhla Aprilia rychlosti 279, BMW pak 281. Obě na pětku, šestku nemělo cenu dávat.

Rozdíly jsou na výjezdech ze zatáček. Italka má ohromnou sílu ve středních otáčkách a Němci dokáže maličko poodjet. Pak ale nastoupí otáčky u RR a ten lehký náskok zase zmizí. Elektronika je na obou absolutně bezchybná a dá se jemně ladit tak, aby neotravovala přehnanou horlivostí a motorku zbytečně nezpomalovala. Zásahy kontroly trakce jsou neznatelné – obě jsou dokonale vyladěné. Je s podivem, jak rozdílné motorky z hlediska přístupu a konstrukce dokážou zajíždět na okruhu naprosto identické časy.

RSV4 Factory je jedinečná a fascinující. Jednostranně okruhově zaměřená střela, na které na silnici budete trpět. BMW je v reálném světě mnohem použitelnější a ukazuje, že aby motorka fungovala bezvadně na závodní trati, nemusí být nutně nepoužitelná v běžném provozu. Jet na něm stejně rychle je mnohem snazší a nemám pocit, že by neposkytovalo také vzrušení. Italka potřebuje speciálního pilota, aby z ní dostal to nejlepší.

Na BMW bude rychlý každý. Teď je jen na vás, čemu dáte přednost…

Verdikt – Aprilia RSV4 1100 Factory
Víc k pocitu opravdového MotoGP speciálu vás dneska nepřiblíží žádná jiná. Fascinující technika a design tady jdou ruku v ruce s nesmlouvavou rychlostí a zlobou.

Verdikt – BMW S 1000 RR
Dokonale vyladěný celek bez slabých míst. Letošní RR je v každém ohledu lepší než předchozí model a jeho výkon je dostupný na silnici i na okruhu.

text: Karel Táborský, Pepa Sršeň,  foto: Jan Stárek (Okruháři.cz)
vyšlo v Motohouse 8-9/2019