Před dvěma lety jsem se svezl na BN302 s řadovým dvouválcem 300 cm3 a bavil se vskutku královsky – šťastnej jako ta malá blecha jsem to tenkrát byl.

A tohle Leoncino bude sakra pětistovka… Slyšíš mě, tedy ještě více radosti! Navíc v daleko celistvějším „balení“ na kravení do města, protože vysoký podvozek má v tý Praze dírkovaný holt svý nepopiratelný výhody. Papírově láska na první pohled. Teď jde o to, jaký to bude ve skutečnosti.

 

Krátká teorie od Karase

Před malou chvilkou nám ji kluci z Benelli přivezli. V té samé chvíli už stál Somik oblečený ve dveřích kanclu (mimochodem, do té doby klimbal už týden u monitoru bez hnutí), že se jede jen na chviličku svézt.

Bude za chvilinku zpátky, jen si zařídí dvě tři věcičky. A já naivka jsem mu opět uvěřil… Tedy tu už dvě hodinky sedím sám a využiju čas, abych vám o té motorce povyprávěl něco z teorie. Existuje zatím ve dvou verzích. Ta první, říkejme jí Naked, má lité 17palcové ráfky, gumy o chlup víc do placatýho profilu a se silničním vzorkem, radiálně chycené 4pístkové brzdiče a o malinko nižší kohoutek sedla.

Ta druhá je potom nazývána Trail a jejím specifikem jsou kola s drátěným výpletem (přední o velikosti 19 palců), gumy užší a s allroadovým vzorkem a taky sedlo o krapánek výš – Trail by měl být koncipován tak, že by se neměl bát ani nějakého toho výmolu a šotiliny. Prozradím vám v téhle své volné chvíli také to, že se čeká i na třetí model, který se bude jmenovat Sport a bude hozený tak trochu do kafáče – štítek kolem světla, jiné sedlo a dvoudílná nízká řídítka.

Nicméně základ je pokaždé stejný. Řadový dvouválec má vrtání 69 × 66,8 mm (válce jsou širší než vyšší), klasický DOHC rozvod pro 4 ventily na válec a samozřejmě vstřikování, což všechno zajišťuje Euro 4. Jinak se jedná o výrobek indický, jestli jsem to ještě nestihl poznamenat, ovšem postavený s italským šarmem a invencí. Výkonu je tu tak akorát na 48 koní, z takových těch klasických fines ještě vzpomeňme 50mm průměr předních USD vidlic, ABS kontrolu v brzdách, trubkový rám, kapalinové chlazení a LED přední světlomet, který naoko „retro“ design posouvá zas o kousek blíže k 21. století.

 

Ještě kratší teorie od Somika

Můj starší a bez pochyby moudřejší kolega vám v podstatě vše podstatné řekl. Důležité je zapamatovat si poměr vrtání a zdvihu, na ten ještě dojde… Dovolím si ale Jendu opravit v jedné věci – Leoncino se nevyrábí v Indii. Benelli má deset továren, většinu v Asii, kam směřuje podstatnou část své produkce. Nicméně tyhle „velké“ motorky se vyrábí v Číně, konkrétně ve fabrice Keeway. Ta totiž stejně jako Benelli patří obří čínské automobilce Geely (která mimochodem vlastní i Volvo). Holt globální svět.

Podstatné je, že podle informací od lidí, kteří mají možnost sledovat vývoj v Benelli, se pod Geely začalo zhurta šlapat na kvalitu, to zákazníka potěší. Dobré je taky vědět, že Benelli koupila výrobní linky a plány z uzavřené výroby mototlumičů Marzocchi. Takže podvozky si vyrábí sami a s hodně dobrým základem. Tolik z teorie, pojďme k praxi. Konečně tomu nervózovi předávám ten pěkně udělaný klíček.

Karda a jízda

Uplynulo času na dvě vychladlé kávy a Somik stojí opět ve dveřích redakce. To víte, holčinek s copánky je tady po okolí mraky, tak než to chudák objezdí… Ještě že jsem už dávno ženatej, pomyslím si, beru klíčky do ruky a jdu taky pro trochu té jízdy, pro to potěšení. První dojem? Ono to není až tak malinké, jak jsem si myslel. Jako existují větší, ale tohle rozhodně není žádný průšvih.

Sezení dobré, sedlo úzké vysoké, možná mít víc času, povolil bych řídítka a nastavil si pootočením vpřed o trochu otevřenější pozici. Ale jako posez fakt dobrý, na stupnici dávám 9 z 10! Start ani zvuk není špatný, ale už ze samotnýho projevu je jasný, že nepůjde o nějaký brblání. Chce otáčky a chce jich s každým dalším metrem víc a víc. Spojka je sice taková trochu gumová, ale když není v motoru přehnaně moc síly, není ani klasická „hryzka“ zapotřebí. Tedy z prvních metrů hodně dobrý pocit, vlastně se děje přesně to, co jsme očekávali.

Otáčení na místě, šibování při parkování, to je při životě ve městě častá disciplína. Tady už jdou bodíky pomalu dolů, protože rejd to má vážně malý a vůbec řízení v nižších rychlostech mi přijde takový malinko kostrbatý, musím v hlavě něco malinko překonávat, když se chci otočit „okolo nohy“. Možná jiná guma by to spravila, možná trochu hodit všechno níž a nehnat to celé zbytečně tolik do výšky.

Nicméně to je asi tak všechno, co dokážu jízdě na Leoncinu vytknout. Reakce předního kola jsou zkrátka v jistých momentech zvaných zatáčení takové vlahé, což je ale logické, protože v hlavě to podvědomě srovnávám s tou třístovkou BN302 a to bylo spíš takové sportovnější svezení. Tedy zpátky k motoru, otáčky od 10 000 lítají nahoru skoro až rychlostí výtahů v dunajských hotelích, brzdy mají na předku zákus, že až lezou oči z důlku (naopak zadní jako když tam není), a když se to rozjede do parády, jste pašákem hned, protože jste nejrychlejší i na té nejvíc rozmlácené ulici. Sedíte výš, ale překvapivě na tom nějak extrémně nefouká a nohy zapřený o velkou nádrž taky napomáhají naklánění. Baví mě i to, že se nešetřilo a řídítka jsou veleširoký!

Hups, není problém při focení se přehoupnout přes obrubník, hups, není problém elegantní kličkou objet zbytečně brzdící auto před vámi, a hups, není problém v té samé chvíli zastavit téměř na fleku, když vidíte postarší paní s pánem, jak se hrnou na přechod, aniž by se rozhlídli. Jo, sem to bude naprosto přesný, ve městě tahle motorka zvítězí. A to je můj verdikt, že mě baví tou rtuťovitostí a zvladatelností. Pobavte se s ní. I když ještě jedna výtka mě napadá: Na to, jak je to celý hravý a chtivý, působí barvy tak nějak až moc usedle, možná míň touhy po stylu by bylo v tomto případě i víc!

 

Somik a jízda

Karas samozřejmě kecá, byl jsem v kanclu zpátky za půl hodiny, on ten náš malej Andersen tak rád přehání. Nicméně, pojďme k věci… Leoncino jsem si nechal na pár dní a najezdil s ním po Praze a okolí nějaké tři stovky kilometrů, což je pro mě už hranice, kdy můžu říct, že jsem se dostatečně svezl (obzvlášť když teplota nechtěla přelézt 12 stupňů).

První pocit, to bylo trochu nemilé překvapení. Já totiž čekal dunění, hutnej motor… Ovšem v tuto chvíli nutno podotknout, že chyba byla na mé straně. Za prvé jsem neměl nic očekávat a za druhé jsem se měl podívat na ten zmiňovaný poměr vrtání a zdvihu. Docvaklo by mně, že tohle bude hodně podobný třeba BMW F 800, ne motor stavěnej na krouťák!

Volnoběh je usazenej skoro na dvou tisících a otáčky se okamžitě vrhají vzhůru. A je jim tam dobře, konec až na deseti tisících, to nejlepší nad šest. Tam taky většinu času jezdím. Žádná bublačka na spodku, pěkně divoký řehtání. Jenže ono to s sebou přináší ještě jeden zásadní parametr – ten motor je hodnej a čitelnej, žádný hrubý cuky, žádný spojkování. A jelikož tohle je podle mě motorka pro začínající stylaře a starší pány, co dlouho nejezdili a chtějí obyčejnou pěknou motorku, bude se to hodit. K tomu příjemně přesná převodovka a spojka s pohodovým odporem, jo, to bude dobrý.

Příjemně mě překvapila ergonomie. Jsem obr, ale přesto jsem se na motorku v pohodně naskládal a vůbec jsem neměl pocit nedostatku prostoru. Svůj velký podíl na tom má nejen sedlo daleko od stupaček, ale hlavně široká řídítka. Ta vypadají jak z nějakého ostrého endura, člověk má dobrej pocit, když kouká před sebe (jo, ten budík je taky moc pěknej!). Jsem zvyklej tahat motorky víc pohybem pánve a přeci jen mám hmotnost, takže pro mě se žádná rvačka nekonala. Leoncino mě příjemně poslouchalo, je to mrštná věcička a ucpané město bylo pro ni hřištěm. Ale s divným pocitem z předního kola budu s Jendou souhlasit. Nic, co by mě děsilo, ale cítím, že je to jinak, musím si zvykat.

Samostatnou kapitolou budiž podvozek. Za ten posílám směrem do Itálie, kde se tyhle motorky kompletně vymýšlí, velkej potlesk. Ne, že by byl nějak světobornej, to čekám u drahých motorek, je obyčejnej, ale funkční. Pod zadkem pěkně po ruce kolečko na štelování předpětí zadku, šroubovákem předku, stačí chvíli ladit a jsem přesně tam, kde potřebuju. Nerovnosti zvládá bravurně, v zatáčkách dřepí, nic víc neočekávám. Totéž můžu říct s klidným svědomím o brzdách. Žádné hypermoderní kousavky, co bych musel ovládat pomalu pinzetou, ale pohodové silné, když potřebuju stát, stojím. Navíc ABS, které pustí zadek krapet do smyku, tak to mám rád.

Suma sumárum jsem vlastně potěšen. Čekal jsem něco jiného, ale to, co jsem dostal, vůbec nebylo špatně. Navíc jsem poměrně rychle přičuchnul charakteru motoru a musím říct, že ve finále jsem jezdil… no chvílema jako debil. Ono je to lvíče takový hravý a nekouše, že to člověka svádí. Ital prostě radost umí vyrobit.

BOX

Pro koho je?

Kup si ji, když…

  • chceš poznat nový světa kraj,
  • nechceš se zdržovat
  • a chceš si celý život jenom hrát.

Nekupuj si ji, když…

  • máš víc než 190 cm,
  • si chceš jen brblat,
  • styl podle tebe musí stát prachy.

 

Technické údaje – Benelli Leoncino Naked

Typ: kapalinou chlazený řadový dvouválec
Objem:   499,6 cm3
Max. výkon: 47,6 koně @ 8500 ot./min.
Toč. moment:45 Nm @ 5000 ot./min.
Počet rychlostí:  6
Sekundární převod: řetěz

Podvozek
Rám:   kolébkový svařenec
Přední odpružení:  USD ø 50 mm
Zadní odpružení: kyvná vidlice
Přední brzda:  2× 320mm disk, 4pístek
Zadní brzda:   260mm disk, 1pístek
Pneu přední: 120/70-17
Pneu zadní:  160/60-17

Rozměry
Rozvor: 1443 mm
Výška sedla:785 mm
Objem nádrže: 13,5 l
Suchá hmotnost: 186 kg

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno