Existuje taková škatulka, kterou jsme v motocyklových testech zvyklí vídat poměrně často a my autoři jsme si z ní udělali takovou obsahovou a zčásti i významovou berličku.

Možná jste si někdy všimli dosti nadužívaného rčení:Určena pro nováčky nebo jezdce, kteří se po čase vrací k motorkám.“ Používáno většinou v souvislosti s tím, že daná testovaná motorka je taková ta hodná a počestná, a žese jí tedy není potřeba bát.

Jenže přinejmenším ta druhá polovina okřídleného tvrzení tak trochu pokulhává. Pokud se totiž dnes někdo vrací k motorkám (třeba když odrostly děti), tak to bude většinou kluk, který jezdil na velkých čtyřdobých mašinách někdy v devadesátých letech (max. na přelomu milénia), tedy v té naprosto nejbrutálnější době, jakou motocyklová historie v Česku zná. Uf, ještě teď mi často v noci z těch ojetin, co jsme si tehdy mezi sebou přeprodávali, přejede po zádech mráz!

Přátelé, pokud se dnes někdo skutečně vrací po čase znovu k motorkám, tak to bude s největší pravděpodobností takový jezdec, který se po dvou minutách dokonale zabydlí, vzplane láskou a rozteče se ve stavu nazývaném nirvána (neb Nirvanu v těch letech s největší pravděpodobností také poslouchal). Současná motorka totiž drží stopu, dá se s ní zatáčet i klopit, na cvrknutí startuje a při jízdě necuká, neškube sebou, ba ani neprská.

A může být kdoví jak papírově silná, velká, složitá – právě tahle pochopitelnost a čistota projevu budepro čerstvě se navrátivšího motorkáře ta nejobrovitější změna.

Proč SCR1100 znovu?

Na základě vyřčeného je tedy asi jasné, že motorka pro jezdce, který se právě vrací k velké mašině, vůbec nemusí být motorově slabá, neřkuli druholigová. Naopak! Musí to být hlavně a nejvíc „srdcovka“ a musí umět i pořádně chytit za všechno, co takovej protřelej chlap má, neboť to jediný, s čím se v tomhle věku ještě počítá, je, že už nebudete hledat, nýbrž si „svý“ pořádně užívat…

A já coby autor právě této věkové skupiny se díky právě tomuhle vrátím ještě jednou k našemu letnímu testu nové Ducati Scrambler 1100 Special. Sice jste už o téhle motorce u nás mohli číst, ale to bylo v Somikově podání a byl to spíš ten jeho známý pohled „style-man“.

Ovšem mně tím pádem zbyl plný blok nevyřčených poznámek právě duchu, proč bych si tuhle motorku koupil kupříkladu já. Je-li vám něco mezi 40 až 50 let a právě hledáte v katalogu něco, co duní, vrní, bublá, je to hezký a přitom je na tom po okreskách hodně zábavná jízda, pak tady to máte – jednoznačná první volba!

 

Jak to jede, příteli?

Výhodou tohoto Scrambleru je to, že neumí nic nejlíp, ale všechno tak akorát. Necelých 90 koní výkonu, motor dvouválec, skoro jedenáctistovka. Nemůže se vám to zdát moc ani málo. Je to přesně prostřední dávka.

A jako taková se i chová: „Za plynem jde motor jako hladový žid za pětipencí, rozjezdy jsou nádherně měkké, ovládání hydraulické spojky jí ještě víc dodává plyšovosti. Nádherně odhadnutelné dávkování, nechápu, jak tohle ti kluci italští dokázali, ale znovuupozorňuji, že motorka po celou dobu jízdy tak úžasně pochrchlává, poprskává a duní – tedy přesně tak, jak to u Ducatkysprávně být má!“ Tak zněla v notýsku má první poznámka.

Hned následující blok písmen je ale o tom, že je krásný letní den, kolem mě se táhnou děti se zmrzlinou na koupaliště a že se ani mně nechce v tom horku vlastně moc tahat. „Dojíždím z vesnice do vesnice jen tak na volnoběh a nechávám ji svobodně a volně pobrblávat. To dunění k Ducati patří, ale nemusí to zákonitě být jenom divočina. Nedělní lenost je na Scrambleru taky hodně příjemná.“

 

Zvláštní (a to jako hodně zvláštní!) je posez za řídítky téhle motorky. Sedíte někde vzadu, jakoby za „hrbem“ celé té hmoty. Více méně jste tu usazen do role diváka, jehož úkolem je se bavit. Řídítka jsou velice široká, takže k tomu klavírnímu posezu ještě navíc přidáte dojmu, že chcete snad obejmout celou zeměkouli.

V manuálu jsem si přečetl, že SCR (jak ji budu dál nazývat) má někde pod sedlem USB port, ale upřímně nevím, co bych si s ní chtěl v tomhle horku zrovna povídat. Dám tedy aspoň zmínku o tom, že na předním blatníčku je nápis Ducati Safety Pack, což v překladu znamená, že k dispozici je chytré ABS od firmy Bosch a kontrola trakce, která je pro střelce samozřejmě vícestupňová.

Má to nějaký vliv na to, co motorka předvádí na silnici? Při normální svižné jízdě vůbec ne, ale jsme přeci taky už ve věku, kdy je dobrá za zády nějaká ta jistota.

 

 

Jak se drží silnice?

A v tom je právě zakopaná ta největší zábava, že vlastně blbě. V poznámkách to mám zaznamenáno doslova: „Pokud doteď netrpíte schizofrenií, tak za řídítky SCR prostě začnete. Podvozek je tuhý jak dubový dřevo, ale zároveň měkký jak babiččiny peřiny. Má to svoji logiku, takhle silné (ø 45 mm) USD od Marzocchi prostě nedokážou ve své podstatě fungovat jak máslo, ale tady se snaží být nastavené na pohodlí, a tak vlastně ani nejde popsat přímo nějaké vlastnosti.“

Právě tohle mě ale hodně baví. Spříznění duší, já taky nejsem úplně jen „to nebo to“, a teď k tomu neurčitému středu ještě připočtěte pneumatiky, které jsou taky tak trochu se špalky, ale v podstatě jsou nejvíc silniční. Ten koktejl, který smícháním toho všeho protichůdného vzniká, mi přímo vhání úsměv do přilby. A té unikátnosti si cením o to víc, když z SCR sleze po krátké projížďce Carlos a procedí: „Ty voe, na tom se nedá vůbec nic. Je to, jako bych svým dětem ukradl nafukovací obrubu jejich zahradního bazénu, navlíknul na kola a rozhodl se na ní závodit. Řízení vysloveně tupé v tom vůbec nejpravdivějším vysvětlení toho pojmu…“

Ha, teď jste mě možná odhalili. Na začátku nám vypráví něco o tom, že ty dnešní motorky jezdí suverénně jako po kolejích, a teď najednou tohle. Ale buďte v klidu a nenechte se vyvést z konzistence rozprávky. Teď už to nebylo srovnání motorek mezi staletími, ale jen v rámci aktuální současné nabídky. A v ní je SCR opravdu trochu odlišná od zbytku světa – a v tom je právě úžasná, že její jízdní projev je mezi ostatními jedinečný, a tudíž i rozeznatelný.

Zkrátka, miluj ji, nebo nech být. A já se stavím na tu milující stranu.

 

 

Co jí vytknu

Určitě je fér říct, že při pořízení takovéhle motorky můžete z fleku zapomenout na opravdu velký přímkový rychlosti. Roztažen za širokými řídítky nabíráte vzduch jak meteorologický balon a nad cca 140 km/h je to už zkrátka pocitově nepříjemný. A mám docela silný dojem, že s tímto bylidost silně smířeni i vývojáři sami, protože například šestý rychlostní stupeň už je v převodovce (poskládané primárně na „rozjezd“) často opravdu jen do počtu. Dokonce se přiznám, že jsem se snad třikrát přistihnul u toho, že jsem to na dálnici radši mydlil na pětku, aby to aspoň trochu vrnělo, když už s tím nejde jet úplnou pilu.

Tohle má ale i svůj protipól. Netavíš, nežere.„Můžu s naprosto čistým svědomím říct, že ani při tomhle pokusu o dálniční top speed moc nežrala. Tedy při normální svižné jízdě a velikosti nádrže 15 litrů můžete s klidem počítat s dojezdem blížícím se k hodnotě 280 kilometrů!“

Ta finanční otázka stran provozního rozpočtu tu taky vůbec není k zahození. Sebevědomé 12 000 kilometrové intervaly servisu, vysoká životnost těchhle Pirelli gum a taky třeba nekonečný život řetězové sady díky velikosti výkonu… to všechno v součtu znamená jen jedno – že vás SCR nesežere, ani když ji budete nuceni vést coby součást rodinného rozpočtu.

 

 

Co je podstatné

Podstatné na motorkách pro lidi, jako jsme my čtyřicátníci, je i faktor, že se vedle motorky nesmíte stydět postavit. I tohle podle mě splňuje SCR 1100 skvěle. Na jedné straně je design s šedou barvou a hliníkovými doplňky, který působí usedle, ale ne čopráckydědkovsky, na druhé straně je tu spousta moderních detailů, LED svícení, zlaté vidlice a hodně netradiční LCD budík, kde mi sice můžete odporovat pro poměrně dobře utajenou indikaci otáčkoměru, ale já vám na to odpovím, že v našem věku už jedna velká číslice aktuální rychlosti k obsluze bohatě stačí, neb přinejmenším nebudete muset jezdit s brýlema na čtení!

Je to zkrátka zajímavá a zábavná kombinace všehochuti. A ta zábavnost a duše SCR je posazená malinko jinde, než na co jsme si u motorek poslední dobou zvykli. Prdí mi do výfuku od prvního metru, co jsme spolu vyrazili, ale vibrace mi po celým dni už mírně prolechtávají paty,“ čtu tady dál a musím se přiznat, že se mírně usmívám nad těmi vzpomínkami a hned přidávám další: „Chvílema vůbec netuším, co se bude dít v následující chvíli“ nebo „na rychlé změny směru to moc není, to se chová jako tank. Na nějaké vyšilování v obloucích taky ne…“

No, řekněte sami. Nepotěšilo by vás takovéhle svezení? Anebo spíš, nezažehl jsem i já u vás teď malinkatý plamínek zvědavosti? Doufám, že ano. Protože na závěr přijde má již klasická závěrečná otázka mých jízdních testů:

„Tak co, Karas, vyměnil bys tohle v garáži za svého milovaného Fazera?“ A já odpovím, že tentokráte skoro ano…. Ohromně mě okouzlil ten báječně nekonvenční pocit z jízdy v zatáčkách, ta lasičkovitost, podle mě to prostě je naprosto ideální víkendová motorka na motání okolo komína. Jen bych tedy nesměl dojíždět do práce po dálnici, a to mě zase posouvá zpátky k Fazerovi…

 

Redakční zářez

Nováček 1–
Čtyřválec by byl příjemnější a jemnější, ale tohle taky není špatný. Plus je i příjemný uvolněný posaz.

Uličník 2
Na nějaký streetfighterský kousky vážně raději hledejte jinde. Ale bublá z výfuků moc pěkně!

Technika 1
Je to moderní motorka se vším všudy. Do 15 minut musíte všechny ty funkce v klidu ovládnout.

Sex-appeal 2
Střízlivá šedá barva, hliníkové doplňky, plechové blatníky. Jen málokomu se na stojánku nelíbila…

 

 


foto: redakce, ducati

2 KOMENTÁŘE

  1. “jako hladovy zid za petipenci…” Nic ve zlem, ale to se moc nepovedlo a to nejsem priznivec politicke korektnosti, ani nejsem zidovskeho puvodu. NIcmene, fakt netusim, proc je nutno u testu motorky otirat o mnohe nevinne lidi, kteri meli tu smulu, ze je semlela zla doba…

    • Nemyslím si, že je to postaveno takto. Obecně je známo, že právě židovská kultura je schopná se sebeprezentovat s nadhledem, čehož důkazem je bezpochyby nekonečná řada jejich anekdot, kde je právě téma „spořivosti“ častým a vděčným námětem. Toho je naopak potřeba si vážit. Že je to o lehkosti, o nadhledu, a tak je to myšleno i v tomto textu. Rozhodně nic hanlivého, to rozhodně ne.
      Ale děkuji za reakci. I tohle je potřeba vědět, že musíme každou větu zvažovat hned v několika směrech pohledu.
      Honza

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here