Ujedu pár metrů a jako první mě napadne, že se nám tenhle svět pěkně „kurví“. Proti mně chlápek v růžový košili na Vespě a hned o dvě zatáčky dál stokilová dáma v dresu à la Roman Kreuziger. Ach, ta křečovitá snaha vyrovnat se ve všem…

Svět je v tomhle stále lehkovážnější a nerozumnější. Zůstává málo konstant, které by nás ukotvily a dovolily nám něčemu důvěřovat. Jednou z nich byl (a snad i bude) Harley. Značka, která šla vždy tak trochu proti proudu času a nenechávala se zlákat k pletichám.

Loni H-D oznámilo sloučení řady Dyna a Softail, přičemž důvodem mělo být nasazení nového užšího a pohodlnějšího rámu, který odteď bude shodně na těchto motorkách užíván. Četl jsem pak zástup komentářů na webech, které naznačovaly, že je to konec všeho H-D ocelového charakteru a že americká ikona nadobro podlehla tlakům pomazávat své motorky medem.

 

H-D idea

Jaká to úleva, když teď jedu ty svý první kilometry v sedle nového Street Boba a můžu spokojeně pod vousy prohlásit, že prostě nepodlehla. Nic se nezměnilo, pořád je to tvrdá motorka, pořád to bublání, nepoddajnost v zatáčkách. Jen to díky novému motoru o něco víc jede, jak se zdá!

Teď už pojďme racionálně hovořit o Street Bobu jako o loňské novince. Co je tedy nového? Již zmíněný vylepšený lehčí rám. Ten se opticky řadí do rodiny hardtailů, přičemž tlumič na zadní kolo tu samozřejmě je, jen je umně schovaný pod sedákem.

Pak je tu nová řada lakování. Nám do redakce propůjčená motorka v kombinaci šedé a černé s červenou linkou (příplatkový lak) je fakt víc než sexy podívaná! Opticky ubylo chromu, což je teď trochu trend, motorka jakoby potemněla. Ale mně se to líbí, je to dospělý a vjem na ulici z ní jde, jakože tu byla komplexní a ucelená myšlenka. A to celé pak dotvoří její vysoká úzká řídítka, kde je ta všudypřítomná černá barva doslova napráškovaná. Šmrnc opravdového železa.

 

V kontrastu k tomu fundamentu je na přídi napasanová svěží kulatá LED svítilna Daymaker. Ta svým bílým světlem nechává motorku v davu ihned rozpoznat. Co mě ale baví naprosto nejvíc, to je malá LCD přístrojovka velikosti pouzdra kartáčku na zuby (2,14 palce), která je umístěná přímo v centru na řídítkách. Žádné secesní ciferníky velikosti londýnského Big Benu, ale naopak jednoduchá věc, ke všemu krásně čitelná, a tím pádem i přehledná. Bílé lehce vystínované číslice aktuální rychlosti, palivoměr a indikovaný zařazený kvalt jako základ, k nim pak volitelné informace o otáčkách motoru, aktuálním času, najetém tripu nebo případném odhadovaném dojezdu na benzin, který vám v nádrži ještě zbývá (menu se ovládá pomocí spínače na levé straně řídítka).

Radost se na tu přístrojovčičku podívat a jak to šmrncovně na jednoho mrkne, když vjedete ze světla do tmy (anebo naopak). Tohle bych ode dneška povinně zavedl na většině motorek – protože v jednoduchosti je síla!

 

 

Motor

Jak znalci vědí, cudné číslo 107 na krytu vzduchového filtru značí v jednotkách inch (stará americká měrná jednotka) objem motoru 1745 cm3, což je nárůst oproti loňskému motoru s označením 103 o 55 kubických centimetrů. Jedná se již o devátou generaci agregátu Big Twin nyní s kmenovým označením Milwaukee-Eight 107. A s objemem samozřejmě roste síla. Zatímco předchozí verze měla 124 Nm, ta současná je mnohem udatnější a nabízí 145 Nm, a to už na nějakých 3000 otáčkách. Přidáte razantně plyn a jako by se motorka při rozjezdu s vámi nadnesla.

Na hranici 5600 otáček zasáhne do vašeho nadšení omezovač. Převodovka je odstupňovaná klasicky: prvních 5 kvaltů na běžné užití (jednička je dlooooouhá a dvojka jakbysmet), přičemž ty vyšší kvalty mají za úkol motorku už jen uklidňovat. A pak je tu ještě „šestka“, která je fakt údržbová (stroj se po jejím zařazení okamžitě neuvěřitelně uklidní) a na dálnici se to s ní dá švihat klidně i sto padesát!

Téma vibrace, tedy téma H-D vlastní. Nebojte se, pořád tady jsou, motor příjemně bublá, motorka na stojánku lehce poskakuje. Je ale použito technologie vyvažovací hřídele v motoru, která to přeci jen malinko umravnila. Motor je tak v rámu natvrdo, bez silentbloků.

 

Hodně tomu příjemnému dojmu z ovládání pomáhá i dopilované vícebodové elektronické vstřikování, které nedovolí, aby se motor pod vámi jen tak zakuckal. A i když se vám toto povede, pořád je tu klasicky lankem ovládaná spojka, která vás z toho vytáhne a s projevem V-2 není potřeba se prát.

Spotřebu bych rozdělil na dvě samostatné položky. Na běžné silnici, v rychlostech okolo stovky, věřím výrobcem deklarovaným 5,5 litru na 100 kilometrů. Dálniční přesun v režimu 140+ byl ale nejmíň za 8 litrů, a to jsem ještě optimista!

 

 

Podvozek

Nová přední vidlice pobírá dost, ale když najedete na kanál (nebo příčnou nerovnost), motorka skočí a do řídítek dostanete náraz. Na tom se nedá nic měnit, motorka je dlouhá a nízká a tohle je daň. Po třech dnech ježdění (najeto cca 600 km) jsem se cítil už docela dobitej. Bolely mě hlavně záda. I tedy mě napadlo vlézt pod sedlo a zkusit aspoň trochu povolit zadní péro (že prý dá…), ale ten přístup je tak šílenej, že jsem to po pár pokusech vzdal. Jo, kdeže jsou doby dvou pružin po stranách…

Zatáčky bravurní, gumy jsou masité, ale nejsou tlusté (Dunlop D401F) a díky tomu se dá celkem snadno překlápět ze strany na stranu, zadní 150 tomu prospěla (předchozí Street ji měl o 10 mm širší). Gumy nejsou „profilované do hrany“, nýbrž jsou klasicky oblejší, a to se člověk musí naučit vnímat, hlavně při naklápění v zatáčkách.

 

Stejně jako se musí naučit správně dávkovat plyn. To vnímám asi jako jediné negativum tohoto stroje – má v motoru už tolik, že když neopatrně (a fakt to nemusí být o moc!) přidáte plynu v náklonu, motorka se začne rovnat, oblouk se zvětšuje a průšvih by byl na světě natotata. Jedinou kontrareakcí je v takovém případě ještě větší náklon, ale tam zas samozřejmě H-D má své limity. A to jsme jezdili na exempláři, který měl už dávno odšroubované hlásiče ve stupačkách.

Na to prostě bacha. Je to motorka pro velký kluky a nejde na ni hupnout jak na středoškolačku. Chcete-li si užít dobrou chvilku, je potřeba se ji naučit trochu znát. Jinak ale i bod samotné „obratnosti“ hodnotím veskrze kladně, naučíte se kličkovat i vykružovat dlouhé oblouky a motorka je při každém takovém cviku stále poddajná, je z ní cítit, že i tohle má sakramentsky ráda. Trochu jsem se u zatáčení před testem bál těch úzkých a vysokých řídítek, ale i od nich jde odezva dobrá, nemám dojem, že by pode mnou jela někdy někam jinam, než jsem předpokládal.

 

Milosti

Co se mi nakonec líbilo nejvíc? Ty vypletený kola a hlavně ten boží náboj na předním 19placovým kolesu. Prostým poklepem se mi nepodařilo zjistit, zda je opravdu duralový, ale mně se líbí už jen ta možnost, že se takový zdá. Je to překrásný detail. A naprosto pevně věřím tomu, že mít tuhle motorku opravdu doma, chodil bych celou zimu pro relax náboj (a samozřejmě i výplet) hadříkem donekonečna pulírovat.

Pobavilo mě, jak milosrdná je tu rezerva. Nádrž má objem 13,2 litru, ale když se rozsvítí hladové očko, máte stále k dispozici paliva ještě nejmíň na 80 km! A to je dobrá časová rezerva, v přepočtu to totiž znamená, že v bandasce je pořád víc než 5 litrů (a to je, jestli se nepletu, téměř polovina).

Návykový je pak systém automatického vypínání blinkrů, který se mi sice nepodařilo rozklíčovat na 100 %, ale nakonec moc velké taje bych v něm nehledal. Prostě se ty blinkry po nějakém časovém intervalu vypnou a basta.

A ještě jedna poznámka k řídítkům. Měřím 180 cm, ale když jsem při šibování dal rejd úplně do pravého maxima, levou rukou už jsem na spojku nedosáhl!!! Holt, jsem asi v mládí málo hltal basketbal…

 

 

VERDIKT

Ukončeme to celé tak nějak po mém, přízemně. Prozradím vám, že motocyklová novinařina je sice věc emočně nabitá jako málokteré jiné zaměstnání, ale co se týče peněz, je to spíš taková „navoněná bída“. Rozumějte, nestěžuju si, ale pokud má jeden věčně nedodělanej barák a dvě malý děti, už mu na takovéto hračky v ceně okolo 400 000 prostě nezbývá.

Přesto byl Harley jednou můj sen. Jako druhá motorka do garáže. Na několik klidných vyjížděk v roce, na sváteční den, pro ten pocit, pro tu možnost… Nechat za hlubokým blatníkem všechen ten chvat.

Street Bob je sám o sobě nízká motorka, působí na mě strašně dobře její image pramenící z lehkosti a z „velkých“ Harlejů je to vlastně i ta nejlevnější volba. A to mě baví. A proto tuhle motorku doporučuju i vám.

 

Pro koho je?

 

Kup si ji, když…

  • nepotřebuješ kupovat to nejdražší,
  • dovedeš si užít moment,
  • zamiluješ se (jako já) do předního kola.

Nekupuj si ji, když…

  • budeš hledat číslici 200 na přístrojovce
  • máš trochu nižší práh bolesti

 

1 komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno