V redakci jim říkáme motorky na ryby. Lehká endurka, u kterých se počítá spíš s každodenní dřinou než s nějakými extrémními offroadovými výkony. A taková je přesně Honda s označením CRF250L

Asi jsem to měl Gasovi formulovat víc přesně. Když jsem mu volal, že budeme fotit test, tak mi nějak nedošlo, že když jsem mu řekl A (tedy, že to bude Honda CRF250), měl jsem dodat také B (tedy, že se bude jednat o model L). Chlapec zřejmě čekal ostrou čtyřicetikoňovou krosku, a tak se na to oblékl. Navíc, když na něj koukám, jak s úsměvem zalétne do lesa, za chvíli z něj někde vyskočí po zadním kole, nedošlo mu to ještě ani teď. Ne, tohle není žádné ostré enduro, to je hodnej civil. V našich krajinách není tento typ motorek k vidění na silnicích v nějakých extra hojných počtech, což je ovšem škoda, jsou nedoceněné. Ta jejich neuvěřitelná univerzálnost…

 test Honda CRF250L

 

Z dobrého těsta

Honda šla na výrobu této motorky chytře. Jednoválcová kapalinou chlazená dvěpade už jí dlouho funguje ve sportovní CBR250R, tak proč by neměla v endurku. Lehce stáhli výkon na výsledných 23 koní, které doplňuje 22 Nm, obojí s vrcholem vcelku nahoře, tedy v 8500 otáčkách (resp. 7000 ot./min u točivého momentu). Zdá se vám to málo? Jak na co. O tomhle motoru totiž nemůžete říct nic jiného, než „fajnový ovocíčko“.

Už po nastartování vám dává jemným ševelením připomínajícím šicí stroj najevo, že není třeba se ničeho bát. Klap jedna (lehoučká spojka, přesná převodovka) a točit, točit, točit. Kvalty jsou poměrně krátké, takže jestli něco na téhle motorce využijete, pak je to právě šestistupňová převodovka. Ovšem pokud budete řadit poctivě a s přemýšlením, odvděčí se vám CRF poměrně svižnou jízdou, kdy i s mou mastodontní postavou není problém vyrobit na tachometru číslo 120. Tam už se ale trochu trápí a je to zbytečné. Ovšem rychlosti lehce nad sto nejsou pro Hondičku problém a vzhledem k jejím 144 kilům provozní hmotnosti vám na správných silnicích vyrobí úsměv od ucha k uchu. A o to přeci jde.

 test Honda CRF250L

Další chytrý tah konstruktérů Hondy – díky celkovému zpracování a klasickému endurovému designu dokáže CRF250L pěkně zmást, vypadá jako dospělé duro. Ano, pár detailů, jako je víčko nádrže (zbylo z nějakého starého VT?) nebo koncovka výfuku, vám prozradí, že tu asi nemáte čest se soutěžákem, ale jinak působí na první pohled bytelně, poctivě a dospěle.

 

Pro rybáře, farmáře i nevyblbnutý kluky

Naše první společné kilometry vedly po zapadlých okreskách, tady si tahle holka libuje. Úzké silničky, chvíli super asfalt, kde si dovolíte ji pod sebe narvat pěkně po motardovsku, pak zase rozmlácené tankodromy, kdy si užíváte její díry hltající podvozek. Jenže teď ji dostal do rukou sadista Gas a místo toho, aby se poklidně projížděl po polňačce, rve se s ní do lesa, přes kořeny, šutry a skoky. „Jo, ten předek je měkčí, ale i tak to všechno zvládá naprosto s přehledem. Dovedu si představit se s ní pustit i někam hlouběji do lesa, ale to asi nesmím, co?“ hlásí celej upocenej a samozřejmě se mu ode mě dostátá jen záporného kroucení hlavou. Proč by ji měl znásilňovat?

 test Honda CRF250L

Jen tak v klídku ji protáhnout za město a ona bude spokojeně příst jako kotě. Nepoletíte, budete si brblat kolem 40–50 km/h. Naprosto optimální motorka k tomu, abyste prozkoumávali všechny zapadlé cestičky, zkoušeli, která slepá ulice končí polňačkou a která jen plotem, užívali si opuštěné panelové cesty, občas zajeli kousek do lesa. Žádné skákání ze skal, brodění po pás ani šutry velikosti dětských hlav. Mám pocit, že podvozek by to zvládl, ale trápili byste se, a hlavně – na tohle ten výkon přeci jen chybí.

Jedním slovem ji vystihnout nedokážu, ale pokud mi dáte trochu víc prostoru, pak řeknu, že „měkká, hodná a vždy připravená“. To je ta motorka, kterou chcete mít opřenou o zeď garáže a najít ji tam, když jedete pro rohlíky, zkontrolovat ovce na pastvě, ale i prorvat se ucpaným městem. Každodenní dříč, který vám navíc nabídne klidné svezení po venkově.

 test Honda CRF250L

 

Verdikt Honda CRF250L

Teď si tedy milá Hondo na chvilku sedni, sklapni a poslouchej! Nebude to dlouhý. Pro tentokrát ti prominu pár nepěkných detailů i trochu divně zahnutý řídítka. Tahle motorka se vám totiž, pánové, opravdu povedla.

Dokázala mě povozit cestou necestou s naprostou pohodou a grácií, zvládla dva stopadesátikilometrové výlety i s bagáží (chválím háčky), na silnici mě bavila a držela, až jsem se divil, a navíc vše s průměrnou spotřebou kolem tří litrů. Za lehce přes sto tisíc je to parádní dospělej stroj, kterej bude dřít jak mezek, sloužit, milovat. Jen škoda, že jsem tak neskromný a rozmazlený.

 test Honda CRF250L

Foto: autor

1 komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno