Marketingové oddělení Hondy má od nás jedničku s hvězdičkou. Dokázali vystihnout motorku pomocí tří slov, a to naprosto dokonale. Komfort, technologie a zážitky, to je přesně CTX
Hondě posledních pár let rozhodně nechybí odvaha. Její management perfektně vychytává ty pomyslné rozevírající se nůžky evropského a amerického trhu, a tak se kromě čím dál levnějších „tuctovek“, jako jsou řady CB500 nebo NC750, objevují v její nabídce ne zrovna levné kousky vynikající neobvyklým designem a stavbou. Velké CTX rozhodně patří mezi ty druhé.
Spousta lidí nad ním na první pohled ohrne nos a přiznám se, že jsem mezi ně patřil taky. Ale stačí se trochu víc zadívat a musím uznat, že má něco do sebe. Nejen očividné perfektní zpracování, ale i hodně extrovertní výraz, design, který prostě nepřehlédnete. Ergonomií je to sice v podstatě cruiser, ale designově má něco z velkých skútrů a také baggerů (podobností s Gold Wingem F6B se pár najde). Jako bych v ní viděl velkej kus DN-01, která mě před lety rozhodně zaujala.
Pět hvězdiček luxusu
Kolos, to je to slovo, které mě napadá jako první, když se usazuji za řídítka CTX. Před sebou mám obrovskou plochu nádrže a karoserie, příjemné ladné křivky, obří budíky a na stranách vyčnívající reproduktory audiosoustavy. Řídítka jsou tak široká, že by se jimi dal přemostit Suezský průplav, a zrcátka snad někdo sundal z kamionu. Navíc mám pocit, že přední kolo je někde v nedohlednu, což mě ale přejde, jakmile se rozjedu.
V ten moment si totiž opět vzpomenu na nekonečné omílání fráze „mass centralization“ na všech tiskových konferencích Hondy. Tak dlouho o centralizaci hmoty mluvili, až ji dotáhli k naprosté dokonalosti. Ano, CTX skutečně váží 338 kilo, ovšem s tak nízkým těžištěm s centrem kousek před vámi se zatáčkami vodí jako mnohem lehčí motorka.
Nohy přitom máte tak akorát před sebou, žádná křeč ani zbytečná ohnutost, ale zase ne někde vpředu, kde by vám nepomáhaly s řízením. Stupačky sice nejsou plotny, ale drobné taky ne, takže nohy nekomfortem rozhodně netrpí. Totéž si skrze nervovou soustavu vyslechnete i od vaší velectěné zadnice, která je usazena do křesla, a myslím to doslova. Co chtít víc?
No snad už jen nějakou tu ochranu před větrem. Oko sice říká, že chybí velké plexi, takže zaručeně musí fučet, jenže aerodynamika je mnohem složitější. Díky tomu, jak sedíte daleko od masky stroje, a tomu, jak je vrchní hrana čumáku nakloněna, jde velká část větru nad vás, takže není problém se pohybovat ani v rychlostech, které české zákony rozhodně nedovolují. Jedete sto osmdesát a kolem to jen tak zlehka šumí. Zásadní vlastnost dobré cestovní motorky.
Na vlnách točivého momentu
Rád bych vám pověděl, v jakých otáčkách má motor největší zátah, ale je to v podstatě nemožné. Kdo doteď nepostřehl, pro toho zásadní informace o CTX1300 – její motor pochází z legendárního Pan Europeana, cestovní motorky, která si vysloužila v různých obměnách 25 let existence a na některých trzích se prodává dodnes. Konkrétně tedy mluvíme o čtyřválcovém véčku, jehož válce svírají úhel 90° a trčí do boků. Na jednu stranu technicky zajímavá koncepce, ale především je tohle dokonalej motor do cesťáku. Odjakživa ho doprovázela pověst hladkého a silného služebníka, který svého majitele ničím neobtěžoval.
Pohled do tiskových materiálů a Hondy prozradí ještě jednu důležitou věc, týkající se toho čtyřválcového véčka. Oproti motoru v Pan Europeanu má CTX podstatně méně koní a i slabší točivý moment (118 vs. 84 koní a 117 vs. 106 Nm). Co to znamená? Částečně to asi můžeme připsat na účet neutuchajícím snahám EU a jejích úředníků při pokusu o záchranu planety pomocí zabití motorek, ale hlavně jde o vyhlazení výkonové křivky. Tady už opravdu nenajdete moment, kdy by motor netáhl, nebo naopak táhl víc. Prostě za to vezmete na volnoběhu a končíte u červeného pole (začíná na 7000), mezi tím je to pořád stejné. Jako by vás zapřáhli do vleku na vodních lyžích.
Rozvor dlouhý skoro jako u Gold Winga a k tomu vzadu pěkně široká 200milimetrová guma, rozhodně se k CTX nesmím chovat jako ke sportovní motorce. Takže pěkně si to všechno najíždět zeširoka a pod plynem ven. K dispozici mám kontrolu trakce, takže se nemusím bát dát tomu plnej. Mimochodem trakce se vypíná krátkým stisknutím jednoho tlačítka, takhle to má podle mě bejt. Ne nějaký dlouhý držení, pak potvrdit a ještě pomalu zadat PIN.
Zásadní výtku mám ale k přednímu kolu, respektive k jeho vedení. To, že je vidle pěkně nakloněná jako na čopru a přední kolo vám tak nedává tunu odezvy jako na supersportech, mi nevadí. Ale v kombinaci s nesmyslně dlouhými řídítky, která jsou uložena pěkně natvrdo, to znamená, že když přehlédnete díru a vletíte do ní, dostanete do rukou takovou pecku, že máte pocit, že vám někdo právě urval dlaně. Podotýkám, že to byla první věc, kterou mi řekl každý, kdo na CTX jel, takže rozhodně ne žádný subjektivní pocit, který by jiný přehlédl. Tohle ne, Hondo, prosím vyřešte to.
Technologie vpřed
Pro koho vlastně takové CTX je? Přemýšlím o tom regulérně každý den, kdy na ní jedu, a napadají mě jen dvě skupiny lidí. Mladí bohatí, kteří netouží po extrémních rychlostech a chtějí vyčnívat z davu. A pak střední věk se stejnými parametry. Obě skupiny rozhodně ocení moderní výbavu CTX. LEDky jsou tu všudypřítomné, přední světlo s pruhy pro denní svícení vypadá skvěle. Navíc tu nechybí palubní počítač s řadou užitečných informací a také již zmiňovaná audiosoustava. Rádio chybí, tady jedem po modernu, takže možnost propojení telefonu pomocí Bluetooth a v pravém kastlíku pod řídítky USB zdířka, do které můžete strčit nejen flash disk, ale klidně i telefon. Motorka s ním zvládne pracovat jako s diskem, takže si v něm hudbu najde a ještě vám při přehrávání telefon dobije.
Super, akorát mi chybí intuitivní ovládání. Regulérně jsem si musel vzít návod, abych dokázal telefon přes modrý zub připojit. To samozřejmě není nic zásadního, jakožto majitel bych se to hned naučil a pak už to neřešil, ale je pravda, že některé značky už to dokázaly vyřešit tak, aby to zvládl bez návodu každý uživatel moderních technologií. Každopádně muzička hraje parádně a poslouchat se dá v integrálce do nějakých 140 km/h.
Celé CTX je vlastně takovou kombinací moderny a klasiky. Na jednu stranu futuristické tvary, na druhou tradiční ergonomie cruiserů. LED světla a velký displej se potkávají s klasickými analogovými budíky, vše doprovázeno obrovským množstvím komfortu. Tedy pokud hledáte motorku, která vás poslušně doveze kamkoliv po Evropě (ve dvou a s kufry), a zároveň chcete vyčnívat z davu, našli jste.
Foto: Karel Táborský
