Na rozdíl od svlečené verze disponuje celokapotáží, nastavitelným plexištítem a sympatickým analogovým otáčkoměrem namísto full digitálek, které na světlo boží špulí nahatý Zed

Verzi SX si navíc lze dovybavit dvojicí bočních kufrů, jejichž objem snadno polkne věci potřebné na delší víkend, ale které nijak nenarušují kompaktnost stroje při proplétání se dopravní zácpou či během bujarého klopení v sérii oblíbených zatáček. Teoreticky se tak Z1000SX tváří jako naprosto a komplexně univerzální stroj pro každý den. Pojďme se společně mrknout na to, jaká je realita.

Praktičnost v první řadě

Když mi Carlos předává klíče od univerzálního Zeda, jsem poněkud na rozpacích. Čekal jsem testovačku celokapotovanou, ale rozhodně ne s kufry (verze Tourer je má v sérii společně s taškami do kufrů). Jak se ovšem záhy ukazuje, tato výbava bude velice praktická nejen pro cestovatelsky orientované sportovce, nám se hodila i pro přepravu zrcadlovky na focení a především zásobu chlazených nápojů, které vzhledem k teplotám olizujícím na teploměru číslici 35 přišly velmi vhod. Jejich otevírání není nijak obtížné, k odemčení poslouží klíč od zapalování, a to i v případě, že je chcete ze stroje sundat.

Po vytažení pojistky lze kufry sejmout i připevnit během doslova pár vteřin. U jejich integrace do podsedlové části někdo navíc přemýšlel hlavou, takže nedělají Zedovi nějak přehnaně tlustou zadnici. Dokonce, i když jedete bez kufrů a potřebujete si někam schovat drobnost, jako například šrajtofli či mobil, lze k tomu využít menší prostor pod sedadlem spolujezdce. Přístup k jeho zámku je příkladný do okamžiku, než nasadíte kufry, které přístup zhorší, ovšem to už zase prostor pod sedlem není tolik potřeba.

 

Přední partie Kawy přitom vypadá poměrně dost agresivně, a to bez ohledu na to, zdali máte plexištít v nejnižší poloze pro létání v zatáčkách, nebo naopak vztyčený pro maximální cestovní komfort. Mimochodem, nastavování polohy pléga by se dalo přirovnat k dětské hře. Stačí k tomu jednou rukou stlačit aretační tlačítko pod palubní deskou a druhou si nastavit jeho požadovaný úhel. Pravda, jednoruční ovládání by se hodilo více, neboť by bylo možné měnit setup štítu během jízdy, ale i přesto jsem ze snadnosti a především rychlosti nastavování plexi nadšený.

„Zadané“ jezdce potěší i jednoduchá změna předpětí zadní centrální pružicí jednotky, kterou naleznete u spolujezdcovy stupačky, čímž se přenastavení předpětí pro jízdu sólo / s kufry / s partnerkou stává dílem okamžiku.

Zahříváme

Už první metry v „Zedově“ sedle vedoucí od Carlosovy haciendy naznačují, že by to mohl být příjemný týden… Posez je uvolněný s decentně orientovanou váhou na ruce tak, aby vás nebolely, a přitom ideálně, abyste měli dobrý pocit z předního kola. Zrcátka tu nejsou jen prvkem na ozdobu, ale skutečně v nich uvidíte dozadu bez negativního přenášení vibrací do zorného pole zrcadlových ploch. Palubní počítač lze zase využít pro zkrácení dlouhé chvíle během nudných přesunů v obcích, neb ho můžete ovládat z řídítek integrovaným ovladačem. V jeho menu najedete údaje o dojezdu, průměrné spotřebě, teplotě motoru a pochopitelně i o ujeté vzdálenosti.

Vlastně vše až na jeden údaj, který mi během testování skutečně scházel. Tím byl ukazatel rychlostního stupně, který by si Zed rozhodně zasloužil. Ne, že bych neuměl počítat do 6, ale poměrně krátké zpřevodování do síly společně se skutečně chlapáckým zátahem mě donutily nesčetněkrát zkusit, zda tam skutečně už šestka je, přestože jsem podvědomě věděl, že ano. Pohled na indikaci kvaltu by takovou tu drobnou pihu na kráse vyřešil.

Zároveň mi je dost líto, že přes poměrně luxusní detaily, jako jsou excentrické napínáky řetězu či skutečně hluboký metalický lak, nedisponuje Z1000SX nastavitelnou páčkou spojky, která byla na můj vkus příliš blízko u řídítek. Je to drobnost, která se dá vyřešit jejím dokoupením, ale proč, když ji najdete na levné ER6, a zde ne?!

Na druhou stranu ovládací síla spojky společně se skutečně přesnou převodovkou zaručeně vykouzlí úsměv na vaší tázavé tváři. Ten podpoří i zvukový projev řadového, kapalinou chlazeného čtyřválce, který zní naprosto mechanicky čistě. Zatímco z mnoha jiných řaďáků slyšíte tikat to či ono, Kawasaki svůj motor sestavila tak, že v jezdci evokuje pocit, jako by mu v žilách místo oleje koloval med. To podvědomě vyvolává v potencionálním zákazníkovi dojem, že všechny díly musely být sestaveny s pečlivostí švýcarských hodinářů, a nebudu lhát, že právě kvůli takové drobnosti jsem si Zedův motor zamiloval.

Plný tah Z1000SX

Konečně opouštíme zastavěnou aglomeraci, dokonce i motor má již tu správnou teplotu, a tak ve zvolené palivové mapě F (full) dávám poprvé plyn na doraz. (Mimochodem mapa low dává cca 75–80 % výkonu a hodí se snad jen pro začátečníky, neboť i za deště vás v mapě F bezpečně hlídá 3stupňová kontrola trakce.)

Žabák v kvádru nabírá na otáčkách, přední kolo i se zapnutou kontrolou trakce ve stupni č. 1 ztrácí kontakt se zemí a na tachometru se dějí věci… Se zvednutým plégem je pocit z rychlosti klamavý, a než se stačím rozkoukat, je tu maximálka. Díky kratšímu zpřevodování jezdce z opravdu svižné akcelerace vyruší omezovač, ovšem nikoliv omezovač rychlosti, ale otáček. Švuňk, s jakým se na poslední kvalt Kawa roztočí k omezovači, je tak silný, že jeho zásah vypadá spíše, jako by vám vypadl kvalt. Mimochodem tou dobou tachometr ukazuje 257 km/h. Zároveň by se asi slušelo podotknout, že od 230 km/h se na stabilitě jízdy přeci jen negativně podepisují kufry, ale vzhledem k tomu, že by se oficiálně měly používat (tuším do 140 km/h), jim to nemohu mít za zlé. Po jejich demontáži se stabilita i při topspeedu změní v naprosto příkladnou.

Pochopitelně tahle Kawasaki není o maximálce a rychlostních závodech v přímce, proto spolu míříme do zatáčkovitého úseku vedoucího kolem rozhledny U borovice (hledejte), kde se teprve ukazuje účel, ke kterému byl bike stvořen. Bez ohledu na to, zda jedete agresivně, tedy točíte motorku k omezovači a hned nato využíváte plný brzdný účinek radiálních brzd Tocico, (které mají výborný nástup, skvěle se dávkují a vadnou až při skutečně dlouhodobém agresivním řádění), nebo jen pádíte svižně a plynule okolní krajinou, za všech okolností doslova cítíte, jak to vám i Z1000SX dělá dobře.

Motor a motorka

Motor, ač jeho výkon činí papírově nijak šokujících 142 koní, má reálné síly skutečně na rozdávání. Díky krouťáku 111 Nm vrcholícího u 7300 otáček to za řídítky vypadá na mnohem větší pumelenici než takhle na papíře. Čtyřválec má dokonce tolik síly, že na šestku se můžete pohybovat takřka celý den, neb bez protestů a chvění zrychluje z 50km/h nahoru ochotněji než kdejaká šestistovka v poslední třetině otáčkového spektra.

Zcela záměrně pak trávím první den ve vinglech v plné polní s kufry, abych zjistil, zda nějakým způsoben nepřekáží v náklonu, nebo zda nějak zásadně nemění ovladatelnost.

Dovolím si tvrdit, že v dlouhých rychlých obloucích o zavazadlech nebudete ani vědět, z náklonu do náklonu se stroj překlápí naprosto lehce, eventuálně postačí drobný tlak na protirejd (vnitřní řídítko), abyste se do náklonu dostali. V ostřejších zatáčkách kufry sice trochu cítit jsou, respektive projevují se nepatrnou tendencí zavírat řídítka, nicméně není to nic, na co by si člověk brzy nezvykl nebo co by ho zpomalovalo.

Druhý den vyrážím do stejného místa nalehko, což má za důsledek nejen zmizení negativního zavírání řízení v ostrých vinglech, ale ještě více mě to poňouká tahat za plyn. Jediné, co vás možná bude občas v náklonech limitovat, jsou stupačky, jejichž hlásiče náklonů budou mít podle mého názoru jepičí život. Na druhou stranu, díky níže položeným stupačkám vás nebudou bolet při delších štacích kolena kvůli pokrčení.

Technologie

Kawasaki se pyšní elektronickými pomocníky, jakými jsou dnes již běžné ABS, jehož zásahy mě nerušily ani během skutečně prudších brzdných manévrů, či 3stupňová kontrola trakce KTRC s možností úplné deaktivace. Jak jsem již poznamenal, piloty sportovního ražení nechá i stupeň číslo 1 udělat decentní wheelie, nicméně zásah KTRC je při jízdě na zadním přeci jen cítit, což sice zamezuje přehození biku na krovky, ale zase zhoršuje možnost přeřadit na druhý rychlostní stupeň kvůli omezení většího úhlu zvednutí.

Proto se bez mučení přiznávám, že většinu testu jsem strávil s režimem přepnutým na OFF. Za zmínku stojí, že přednastavený stupeň trakce si stroj pamatuje i po vypnutí zapalování, tedy až na zmíněný režim OFF, který musí jezdec zvolit po každém novém startu, a navíc u stojícího motocyklu. Ostatní režimy už naštěstí lze volit i za jízdy.

Péruňk

O tom, že Z1000SX není žádná lowend rozpočtovka, svědčí detaily jako zmíněný napínák řetězu, provedení kyvné vidlice, technologie radiálních brzd a především plně seřiditelné odpružení, které už v přednastaveném továrním setupu dobře pobíralo rozmary českých silnic a přitom nemělo tendenci labilně se kývat v zatáčkách jako otec ze „Studny“ Majora Zemana. Dokonce i na roletách vytvořených brzděním kamionů před semafory měla kola stále adheze na rozdávání, takže nedocházelo ke zmatečným reakcím sériově dodávaného ABS, jak tomu u některých biků bývá.

Ani během zatížení stroje dvěma osobami nebylo nutné přitvrzovat předpětí pružiny, za což do jisté míry může i skladných 53 kg hmotnosti manželky a skromný náklad v kufrech skládající se pouze z minerálky, deky a balíčku kondomů. Dobře, dobře, v posledních dvou bodech kecám. Vše ovšem nasvědčuje tomu, že při tripu například do Dolomit a v plném obsazení nebude podvozková skupina narážet na své limity, což je víc než dobře.

Kolik si koštne

Spotřeba jako taková by neměla být nejdůležitějším faktorem při výběru stroje, nicméně máte-li toulavou povahu, může vám tento údaj pomoci. Během agresivní jízdy svítil na palubní desce údaj s číslicí 8,5 l na 100 km, nicméně to se chuděra Z1000SX co chvíli ocitl v rudém otáčkovém poli a tak trochu zbytečně jezdil stále podřazený na kvalt, ze kterého mohl být vymrštěn maximální možnou silou vpřed. Během klidnější jízdy se mi zase snadno podařilo docílit spotřeby pod 6 litrů, což ve spojení s 19litrovou nádrží umožňuje poměrně dlouhý akční rádius.

Pro koho teda?

Pokud netoužíte po výletech po nezpevněném povrchu a drasticky rozbitých zapadlých okreskách, pak v Zedím sedle bude spokojený snad každý. Jak cestovatel, streetfighter, tak kochací typ.

Osobně jsem se přistihl u toho, že čím déle na Kawasaki Z1000SX jezdím, tím víc se mi líbí a jeho vracení seneslo v dost sentimentálním duchu. Až na pár nepatrných drobností, kterými jsem si do něj rýpnul, ho považuji za bike, co se až nebezpečně blíží dokonalosti, tedy alespoň z mého univerzálního pohledu.


Super zrcátka, zvuk motoru, zátah a pružnost motoru, brzdy, kapotáž skutečně funguje, přístup k nastavení předpětí zadní pružiny, ovládání budíku na řídítku, snadné nastavení pléga, snadná demontáž kufrů, clony na kufrech za výfuky proti teplu, maximálka 257 (omezovač otáček).

Nenastavitelná páčka spojky, schází odkládací přihrádka v kapotáži, horší přístup pod sedlo, když jsou kufry, kufry v rychlosti nad 230 km/h zhoršují stabilitu jízdy, vypnutí trakce možné jen při stojícím stroji, schází indikace kvaltu.

Foto: Karel Táborský

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno