Byl to jeden z těch dnů – vymetená obloha, skvělá silnice a dvě ikonické modré motorky k tomu. Tohle nemůže být špatný.
Moderní sportovní motorka je vážně věc. Nesmírně rychlá, soustředěná a až překvapivě použitelná. Dřív to tak totiž nebylo a my jsme tady dnes proto, abychom se do dob ryzích zážitků znovu podívali. A podle reakcí okolních lidí jsme si na to asi nemohli vybrat lepší stroje.
Jsou to nefalšované legendy, skuteční hrdinové dělnické třídy, kteří na zlomu milénia prahnuli po nekonečných otáčkách z vymotaného čtyřválce. Jsou to motorky pro skutečné fajnšmekry, kteří je dokážou využít a smířit se i s lehkou náladovostí nebo, řekněme, s charakterovými rysy sportovních motorek konce tisíciletí.
R6 – Hodná a uřvaná
„Když ono to tak pěkně vrčí, že bych si ji snad koupil jen kvůli tomu zvuku,“ pravil Honza, kterého bylo v Dymokurech slyšet na několik kilometrů daleko, když jsme si dávali sraz na pumpě. R6 to má v sobě, i přes ten obludný a dlouhatánský sériový výfuk. Dovede zpívat, když otáčky letí až k červenému poli. Tohle ti nic jinýho než opravdová sportovní šestka nedá.
Ta lehkost, s jakou se roztáčí, to je ten pravý rajc. Není tam žádný odpor ani pocit, že bys jí ubližoval. Ona o to doslova žadoní, a když jí to dáš, dovede se odměnit zážitkem, který se už dneska hodně špatně shání. „Baví mě, jak cítíš ty karburátory, když motor naplno nakrmí. Je tam ta naléhavost a přesnost dodávky paliva. To jasné spojení mezi plynem a zadní gumou. Na moderních motorkách už tohle nemůžeš zažít,“ pokračuje Honza. Jeho oči nelžou. Do R6 se totálně zabouchnul. Musím se taky projet. A to hned!
Jejda, ta je ale maličká! Všechno mám u sebe a naprosto boží jsou relativně vysoko umístěná řídítka. Je to stále sportovní posez, ale ani zdaleka tak extrémně jako u vedle stojící R1. Tohle je předposlední generace R6, která ještě úplně nezblbnula do okruhů, a díky tomu je to jedna z nejlepších silničních šestek. Pokud chceš jezdit co nejrychleji po okreskách, je R6 naprosto dokonalý nástroj.
Můžeš ji točit do bezvědomí a honit se za otáčkami, nic jiného ani nemá smysl. Nečekej silný střed otáček, to tady doopravdy není. „Šestka nejede, musíš mít litr.“ Tak tenhle holý nesmysl jsem už slyšel mockrát, a hlavně od lidí, kteří svou šestistovku nikdy nevytočili přes osm tisíc. Jenže, hošánkové, tady se všechno začne dít až za touhle hranicí. Dej jí to a budeš řvát nadšením.
Ne všechno je ale boží. Jakkoliv motor na našem exempláři (model 2002, najeto poctivých 13 000, takže vlastně nic) jde krásně čistě, na převodovku se musí s trochou důrazu a jako každá motorka je i R6 hodně náchylná na správné obutí. Jakmile je na přední gumě byť i sebemenší hranka, jízdní vlastnosti jdou do kopru. Její předek je díky strmému úhlu řízení hodně přesný a ochotně zatáčí, ale na hrbolech má tendenci k lehkému pohybu, což může někoho vyděsit.
V porovnání s ní je R1 na stejných místech absolutně stabilní, a to i přes to, že motor je o padesát koní silnější a umí přední kolo na požádání odlehčit. Pokud R6 nebudete respektovat, dokáže i kousnout, ale v tom je právě její kouzlo. Neustále cítíte, jak k vám mluví a dodává důvěru zatlačit v další zatáčce ještě o kousek víc. I dnes, po více než patnácti letech, má pořád špičkový podvozek.
To mě hodně překvapilo – od klasických teleskopů (USD vidlice měl až model 2005) bych nečekal tolik odezvy a citlivého pružení. Stejně tak je to i s brzdami. Modrá víčka třmenů znamenají silný zákus a dobrou dávkovatelnost. Vždyť je Yamaha používala i dlouhé roky potom. R6 je boží svezení. A bude i za dalších deset let. Jak jsme si mohli nechat tuhle šestistovkovou třídu svým nezájmem vzít, to mi pořád uniká. Je to opravdová tragédie.
R1 – Zlá a klidná
„Čekal jsem strašlivý peklo, ale nic z toho se nestalo. Je taková poctivě masitá, mám z ní pocit hutnosti, a i když je tam i dneska hodně koní, vytáčí se trochu líně,“ sype ze sebe Honza, když přeskočí na R1. „A ty řídítka jsou vzhledem k mojí zasloužilé postavě už trochu moc extrémní. Musím se přes pupek natahovat přes nádrž a do Mugella bych na ní jet teda asi nechtěl.“ Má pravdu. R1 je z hlediska jízdní pozice úplně něco jiného. Zatímco její předchůdce litrový Thunder Ace byl klasický cesťák, R1 je ryzí závoďák.
A s tím jsou spojené i drobné nepříjemnosti – nedostatek komfortu, spotřeba paliva nebo nahrbená jezdecká pozice. Jenže v tuhle chvíli, kdy se mi tachometr s otáčkoměrem dostává do míst, kde to zavání policejní eskortou, mi to vůbec nevadí. R1 jede majestátně a dokáže si poradit s čímkoliv, co jí předhodím před čumák.
Ve své době neexistovalo nic, co by jí mohlo stačit, a i dneska je to znát. Papírových 150 koní už tam asi dneska není (za dvacet let jich pár z ohrady muselo určitě zdrhnout), ale pořád je tady dost síly na to, aby si na dvojku zvedla předek nebo na výjezdu pohodila zadkem, když pořádně vezmu za plyn. Každá sekunda na ní je událost. Neustále jsem ve střehu a vlastně ani nemám proč.
Ta motorka je až neuvěřitelně klidná! Pořád mám v hlavě děsivý historiky původních majitelů. „Jakmile tam máš pět tisíc otáček, předek nejde udržet na zemi! Furt se zvedá. Je to bestie!“ Víte co? Jsou to kecy. Pravda, je to silná motorka, ale kvůli dlouhým kvaltům mi nepřijde nijak děsivá. Rychlá ano, ale žádný velký teror v tom není. Spíš až neuvěřitelná účinnost a schopnost pohlcovat velké vzdálenosti.
Mám na ní pocit, že dokáže polykat obrovské porce kilometrů na jedno nadechnutí. Jenže pak jí ukážete sérii dobře poskládaných rychlých zatáček a ona je zařízne s precizností mnohem mladších motorek. Řídítka zůstávají klidná v případě, že to na výjezdu přeženu s plynem a ona se přizvedne. Kompletně zrepasovaný podvozek s novým zadním tlumičem je strašně znát.
Oproti tomu, jak se motorka chovala, když jsem ji přivezl domů, je to jako den a noc. Moderní gumy samozřejmě taky pomohly. Na Pirelli Rosso III si je ohromně jistá a přemoct grip dá hodně velkou práci. Je to první motorka nové generace sportovních litrů. Ta, podle které se ostatní začali poměřovat a chtěli ji dostihnout. Dlouhé roky se jim to nedařilo.
Je to jedinečná ukázka skvěle propracovaného inženýrství. Ta, kterou jsem měl na plakátě u postele.
Na co si dát pozor při koupi – Yamaha R6
*Ložiska v hlavě řízení. Sportovní motorky s váhou na předku na to obecně dost trpí. Zkontrolujte při koupi, zda nebudou potřeba vyměnit. Výměna není drahá záležitost.
*Přední brzdy jsou sice silné, ale vyžadují časté čistění, jinak mají třmeny tendenci se zasekávat a nevrací se úplně volně. Nezanedbávejte čistotu, prodloužíte tak jejich životnost.
*Vidlice mohou občas trochu rosit olej. Většinou to bývá zpuchřelým těsněním, nebo když se vám nepovede wheelie a praštíte s ní o zem.
*První modely měly rozměr přední gumy 120/60, což znamenalo ne zrovna pěkné ovládání. Vyměňte ji za standardní 120/70, ale pozor, aby vám nechytal přední blatník. Moc místa tam není.
*Převodovka musí přesně fungovat, vyzkoušejte řazení všech rychlostí. Žádná nesmí vypadnout. Oprava může být drahá.
Na co si dát pozor při koupi – Yamaha R1
*R1 trpí na ne zrovna kvalitní převodovky. Hlavní problém bývá při tvrdé akceleraci na plný plyn při řazení z jedničky na dvojku. Pokud ucítíte jakýkoliv odpor nebo cvaknutí, převodovka je už načatá. Pokud některá rychlost úplně vypadne, skříň je už po smrti a připravte se na často nákladnou opravu.
*Pokud zmoknete, může motor občas jet jen na tři nebo dva válce. Při mytí dejte pozor a nemiřte wapkou na kabely nebo konektory.
*Někdo si stěžoval na občas tvrdohlavý startér, který nechtěl motorem otočit, když byl teplý.
*Spojka vydrží přes dvacet tisíc kilometrů, ale není dobrý ji zatěžovat závodními starty.
*Ložiska v krku řízení, to samé jako u R6. Pokud jezdíte často po zadním nebo se to teprve učíte, dopřejte jí nová.
text: Karel Táborský, foto: Honza Karásek, vyšlo Motohouse 12/2019
