MH TEST – Suzuki SV650X

Suzuki má ve své nabídce SVéčko už někdy od třetihor a je to vlastně teprve dva roky (r. 2016), co ji výrazněji omladili a přizpůsobili tuhle masově rozšířenou „lidovku“ požadavkům současného zhýčkaného zákazníka.

Motorka se tak stala ještě lehčí a zvladatelnější, aniž by přestala být pochopitelná i v rukou absolutního laika! Loni přišla na trh novinka, která ke konceptu SV650 přidává stylově zaměřené písmeno X.

„X“ jakože styl, nebo taky prostá desítka. Dovolím si tedy vypsat své poznatky po testování právě do deseti základních bodů přesně tak, jak jsem si je během dne zaznamenal. Následně pak přizveme k testování našeho grafika Jirku, který to všechno popíše i pro lidi, pro něž je ono „X“ víc než jen obyčejná číslovka. Jedno vám ale prozradím na začátku – oba tu teď stojíme nad ní s blaženým úsměvem na tváři, protože nás ta šedá myška překvapila!

Moment první

Hned v garáži mě hodně chytilo u srdíčka lakování. Podle obrázků jsem to nějak nečekal, ale takhle naživo to tam najednou vidím – ta černá, stříbrná a v nich barevná linka. Sakra, tohle je přesně ve stylu motorek z osmdesátých let. Všechny ty GSX1100E, starý GSX-Ra, GPéZeta (sorry, to je jiná značka)… Ano, to všechno tam je.

Nová SV650X na mě dýchla dokonale tím, co už jsem jednou na motorkách znal. A jestli jsem hlavně já vcházel do tohoto testu s pocitem, že to asi nebude nic moc, hned tady v garáži jsem tu malou šedou Suzu adoptoval. Skvělé se u toho nadýchnout. A to koukněte na to šmrncovní kulaté světlo s maskou anebo třeba na nejklasičtější prošívání prostopášně velkého sedla!

Mimochodem, přeci jen jedna mírně negativní připomínka k sedlu. Tý měkkosti je tam opravdu nějak moc a po půl dne ježdění nalehko v džínách jsem pomalu už začínal vyhlížet vlka!

Moment druhý

Posadíš se a pochopíš, jak je malinká. Pro lidi nad 189 cm asi naprostý nesmyls si ji zkoušet, respektive pořizovat. Samotné SV není žádný habán, ale tady to ještě zmenšují uzoučká a dolů posazená řídítka.

Připadám si jako na sáňkách, když jedu prvních pár metrů. Navíc mě ihned začne bolet zápěstí, protože celý tohle moje nemakrobiologicky zkrmený tělo leží celu váhou položené právě na těch dolů posazených řídítkách. „Ale kuš, nebuď baba,“ říkám si. A vyrážím ještě dál…

Moment třetí

Jede to hezky, čistě a jakoby bez odporu. Rozhodně se nedá říct, že by to byla nějak nezkrotitelná síla. Naopak je to průzračné už od volnoběhu, vhodné pro každého, na prvních metrech není potřeba nijak hystericky „spojkovat“ jako u jiných dvouválců.

Ano, přiznávám, nemá zátah, takže když chci někoho předjíždět „jen plynem“, s největší pravděpodobností to raději dopředu vzdám. Je zapotřebí trochu zakvrdlat v převodovce, hodit dva dolů a pořádně přidat! Od takových 7500 začíná opravdový rej… I ten nejasný zvuk Euro výfukové koncovky se v téhle otáčkové hladině vymaní z nudného zastřeného bubláku a přemění se na ječák. A městem najednou jedeš a pod tebou sakra rychlá motorka! Nějakých 76 koní maximu, šest kvaltů – to je klasika, jen mě napadlo, co by to s tou motorkou udělalo, kdyby se jí na zadek nadělila trochu větší rozeta…

Moment čtvrtý

Najíždím na kostky, hledám děsný silnice, tramvajový pásy, projíždím džuznama. Chci si to zkusit, protože všechna města jsou právě taková. Tady už mě bolí ruce jako ďas, ale znovu o tom nechci psát. Pozitivní však je, že podvozek ty ramply pode mou docela pobírá a motorka (byť je lehoučká) neposkakuje, nehraji si na osla.

Podvozek zazlobí vlastně jen jednou, když mi zajede přední kolo do rýhy vedle tramvajové koleje a ta spára mi přední kolo doslova na chvíli ukradla. Až po přidání plynu motorka tuhle past opustila, ale dovedu si představit, že na mokru či slizu bychom se tam váleli tak nějak oba dva (myslím já i ten stroj).

Moment pátý

Co se týká brzd, nebudeme to moc pitvat. Obrovská výhoda je nízká váha, pevné nastavení pružení a ABS na klasických dvoupístkách. Při manévru se sice motorka vpředu samozřejmě jemně potápí, ale i to je dílem onoho položení jezdcova těla dost dopředu.

Schválně zkouším brzdit i na nerovné silnici, ani tady se však SV650X nerozskáče. Je to dítě svých zkušených rodičů, i když se snaží tvářit jako drsňák.

Moment šestý

Myšlenka v čase (+ 20 minut jízdy), která mě na dlouhou chvíli doslova očarovala. Začal jsem na kraji Prahy tahat (pospíchat) a nejdou mi secvaklo, jaký super racing se tady pode mnou odehrává. Takovej dřevní pocit z motorky. Musíš ji točit, mezi auta nepadat z boku, nýbrž ty mezírky pěkně trefovat. Bavím se tím. Ochutnávám…

A dochází mi ten paradox. Vlastně 95 % dnešních motorek lidi nepřipraví na jízdu na sportovních motorkách. Kluci na naháčích, cendurech atd. nemají zažitý ten klasický motorkářský posaz: dopředu hlava, položené tělo a snaha o řízení zatížením předního kola.

Zkrátka na většině motorek se dneska sedí sice pohodlně, ale jste posazení jako buchty na pekáč. Kdežto na SV650X je pozice aktivní, musíte si osvojit správný grify. Rychlost je pak odměna. A to mě baví nejvíc – že je to vlastně skvělá motorka na přípravu návyků na okruh… Uff, tak tohle bude vyhlášeno jako verdikt desetiletí – jestli se nepletu!!!!!

Moment sedmý

Chci sem laďák, protože ten zvuk je fakt na prd. Čím víc jedu, tím víc mi ta zvuková odezva chybí. Sakra, já se tady snažím a jedu, co to dá, a dole pode mnou odezva, jako když praskaj na hladině bublinky z azuritu… škoda.

Nicméně i tady z toho vytřískám plus pro SV650X. Když se na tu motorku společně koukáme, tak nám nezbývá než konstatovat, že výfuk je opravdu jediná věc zralá k úpravám. Jinak je ta motorka hotová, kompletní a vychytaná. S fričkou tady moc nevyčarujete a nějaké „cingrlátka“ navíc by se sem taky moc nehodily. Nechme ji, jak ji Pánbůh stvořil.

Moment osmý

Pravověrní vyznavači kultu Heritage se budou nejspíš ofrňovat, protože oproti těm „unikátním“ konceptům z renomovaných předražených dílen je tahle motorka vlastně spíš taková obyčejná socka. Za 174 900 Kč je však pytlík plný a není potřeba ho doplňovat.

Za mě tady jasná výhra! Možná časem bychom mohli vytáhnout trochu lepší „matroš“ a u ohně prodiskutovat, jak moc by se ta motorka změnila, kdyby Suzuki oživila duši svého SV-litra a do podobně zaměřené dvouválcové motorky nasypala daleko víc síly a urputnosti… To by mohla být výzva. Ale rozhodně ne pro nás kochače, ale spíč pro nějakého hodně zkušeného pilota (zdravíme jednoho na Šumavu!)

Moment devátý

Taky legrace. Jízda se spolujezdcem SV650X docela dost „čopruje“. Není to o tom, že byste měli nějak přehnaně moc místa, ale motorka se po usazení spolujezdce malinko potopí dozadu a to překvapivě dost mění jízdní vlastnosti. A popravdě, snad i k lepšímu, protože to dá alespoň maličko odpočinout rukám.

Ano, dva lidi na tomhle stroji už vypadají trochu komicky (lidský materiál okolo toho stroje přetéká), ale zmínit jsem to chtěl, protože je to důležitá charakterová vlastnost. A pokud se bavíme i o méně zkušených pilotech, tak jim tímto dejme echo, že se ani jízdy ve dvou nemusejí bát.

Moment desátý

A tím se dostáváme k závěru, komu je SV650X určena. Není to motorka na cestování. Není to motorka na ohromování okolí. Je to motorka šikula, stejně jako vzácná připomínka těch nejlepších let motorkové minulosti. Je to stroj, za který neutratíte balík peněz, a přitom jsou jeho jízdní vlastnosti vysoko nad drtivou většinou přímých konkurentů (myšleno právě v subkultuře stavebnic stylu Heritage). I tady radost bolí, a to dost! Ale na druhou stranu bude vždycky fajn mít motorku, která není jen smetený ponk, a bude tedy možné ji každé ráno nastartovat…

Technické údaje – Suzuki SV650X

Motor

Typ: kapalinou chlazený dvouválec do V (90°), DOHC
Objem: 645 cm³
Výkon: 76 koní @ 8500 ot./min.
Točivý moment: 64 Nm @ 8100 ot./min.
Počet rychlostí: 6
Sekundární převod: řetěz

Podvozek

Rám:   trubkový
Přední odpružení: klasické teleskopy
Zadní odpružení: centrální tlumič (nastavitelný)
Přední brzda: 2× 290mm disk, 2pístkový třmen
Zadní brzda: 240mm disk, 1pístek
Pneu přední: 120/60 ZR17
Pneu zadní: 160/60 ZR17

Rozměry

Rozvor: 1445 mm
Výška sedla: 785 mm
Objem nádrže: 14,5 l
Pohot. hmotnost: 198 kg