Něco z Hondy, trochu Husqvarny, v pozadí Shineray

Pro řadu z vás je značka SWM stále velkou neznámou, a tak se vám pokusíme její existenci v rychlosti objasnit. Novodobá historie SWM začala v roce 2014 a hlavní zásluhu na tom má Ital Ampelio Macchi. Ten za řadu let v branži jakožto inženýr prošel Cagivou, Aprilií, a když se výroba Husqvarny přestěhovala do Itálie, zakotvil tam.

Pak ale Husku odkoupilo KTM a na břehu jezera Varese zůstala nevyužitá továrna, zaměstnanci bez práce, a navíc kompletní dokumentace včetně všech patentů. KTM chtěla jen značku. To nedalo Macchimu spát a začal hledat mecenáše. Peníze nakonec našel v Číně, hlavním investorem se stala světoznámá Shineray Group. Do italské továrny se vrátili dělníci i inženýři a začala se připravovat výroba pod značkou SWM.



Husqvarna, to byla vždy endura, a tak není divu, že SWM v této výrobě pokračuje. Ovšem Macchi se rozhodl navázat na historickou tradici značky (původně založena v roce 1971) a také se trochu svézt na momentální vlně retra. A tak se dostáváme ke dvojici Gran Milano (café racer) a Silver Vase (scrambler). Jestli vám připadá, že jste jejich společný motor už někde viděli, nepletete se. Jde o licenční motor vycházející z Hondy XBR500, který si ovšem u SWM upravili a vyrábí si ho na svých linkách. Každopádně třicet let stará konstrukce vzduchem chlazeného jednoválce se nezapře.

Ovšem o to tu právě jde, jakýkoliv jiný motor by v takové motorce snad ani nedával smysl. „Je to takovej relaxačně-masážní zážitek. Pod tři tisíce se jí moc nechce, ale pak se roztočí a běží až k devíti tisícům. Vibrace jsou na dnešní dobu silný, ale to k tomu prostě patří, není to moderní motorka. Však uvidíš sám,“ komentuje motor Kejmi a předává mi klíčky, abych cestu do Sosnové absolvoval na SWM já.

Malá mrštná lasička

Pravdou je, že jsem nešel tak úplně do neznáma. Na SWMkách jsem už jezdil během představovačky v Jablonci nad Jizerou letos na jaře, ale zážitek z Gran Milana tam nebyl úplně dobrý. K tomu, že je to malá motorka, na kterou se dvoumetrovej chlap ne úplně snadno skládá, se přidal mizerný povrch silnice. Jenže dneska je to úplně jiná písnička, asfalt je skvělý a legendární Dubá nás vítá svými krásnými zatáčkami.

A já se směju, směju se moc. Najednou to celý funguje naprosto geniálně. V továrně vzali starý motor, který svým projevem XBR hodně připomíná, strčili ho do klasického dvojitého kolébkového rámu a pak to nastrojili moderním a troufnu si říct „sportovním“ podvozkem. Jasně, není to R1, ale na takový druh motorky je podvozek nezvykle pevný a funkční, zatáčky jsou radost.

Nutno podotknout, že celá tahle věc váží 147 kg suché hmotnosti. „Hmotnost je samozřejmě zásadní, s lehkou motorkou se zatáčky jezdí úplně jinak. Najednou ani nevadí, že máš jenom 30 koní. Můžeš tu rychlost držet, do zatáček tolik nebrzdit. Je to hodně zábavný,“ přitakává Kejmi na můj nově získaný pohled na jízdu.

Shodujeme se, že trabl je evidentně při předjíždění, tam se Gran Milano nemůže moderním motorkám rovnat, ale i tak udržujeme rychlost na okreskách kolem 110 km/h, což bohatě stačí. Nad pět tisíc motorka vibruje tak, že v zrcátkách nejsou rozeznatelné tvary, spojka jde pěkně ztuha, dvojce v převodovce se občas nechce a i ostatní kvalty chtějí hrubější zacházení. Tohle je prostě jinej časoprostor. Pokud hledáte dokonalou motorku, jděte jinam. Pokud hledáte silný zážitek z každé jízdy, jste tu správně.

Mistr za řídítky

Zážitkem je rozhodně také vidět Pavla Kejmara na Gran Milanu v cíli naší kafe výpravy. Supermoto boty sice nechal Pavel doma, ale kombu navlékl, a tak tady teď lítá v teniskách a svém závodním oblečení. Některé zatáčky si dává klasicky se stupačkou zaraženou v asfaltu, do jiných se štorcuje bokem pěkně po motardovsku, gumy kvílí a Kejmi se tlemí jak malej harant. Ten podvozek je očividně hodně za zbytkem motorky a stejně jsou na tom brzdy. Stavitelná USD vidle a radiální čtyřpístky od Bremba na kafáči za 155 000? Konkurence se může učit.


Během pauzy v ježdění Pavla odchytávám a snažím se z něj dostat další moudra o motorce: „S tou převodovkou trochu bojuju, to víš, já jsem zvyklej na jemnou závodní. Ale od zajetí si to trochu sedlo, už mám naježděno 2300 kilometrů. Super je obří nádrž (20 litrů), ta motorka vůbec nežere, už ani nevím, kdy jsem byl naposled na pumpě. Docela mě baví i zvuk ze sériových výfuků, ale mám v úmyslu vyhodit katík a dát jiné koncovky. Ať celý město ví, že jedu!“ A jak je u něj obvyklé, zase se tlemí na celý kolo. Nevěřil bych, že to někdy řeknu, ale on se k té motorce vlastně skvěle hodí. Jedna velká radost.

 



Technická data – SWM Gran Milano 440

 

Motor
Typ:  vzduchem chlazený jednoválec
Objem:  445,3 cm3
Vrtání × zdvih:  90 × 70 mm
Maximální výkon:  30 koní @ 7000 ot./min.
Točivý moment: 36 Nm @ 5500 ot./min.
Počet rychlostí:  5
Sekundární převod: řetěz

 

Podvozek
Rám:   dvojitý kolébkový z ocelových trubek
Přední odpružení: USD vidlice, ø 47 mm
Zadní odpružení:  dvojice tlumičů, nastavitelné předpětí, odskok a komprese
Přední brzda: 320mm disk, radiální 4pístkový třmen
Zadní brzda: 220mm disk, 2pístkový třmen
Pneu přední: 120/70-17
Pneu zadní: 150/60-17

 

Rozměry
Rozvor:  1421 mm
Výška sedla: 813 mm
Objem nádrže:  20 l
Suchá hmotnost:  147 kg

 

3 KOMENTÁŘE

  1. Prosim Ta aky typ pneu na tom je ? Vyzeraju fajn a podla fotiek aj dobre drzia. Nieco podobne s takym vzorom hladam. Dik

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno