Mohlo by se zdát, že jsem kochač, ale pravda je, že většinu času nad jízdou přemýšlím, na silnici si maluju pomyslné čáry a snažím se najít optimální stopu.

Ovšem to teď neplatí. Nepřemýšlím nad ničím. Je to, jako bych měl před sebou plátno a ruka sama vedla štětec, automatické pohyby. Jo, to vlastně sedí, maluju si zatáčky. Nad Českým rájem pomalu zapadá slunce a z téměř úplné letargie mě vyvádí až zajíc, kterej si to střihne přes cestu pár metrů přede mnou. „Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore?“

 

Velkej, ale…

Klasici od Triumphu měli tuhle vlastnost vždycky. Pamatuju si na první setkání s první generací moderních Bonnevillů někdy před deseti lety. Už tehdy mě motorka okamžitě přepnula do stavu „usměvavej dement“. Od konce padesátých let, kdy byl první Bonny představen, si s sebou sice nese jakejsi punc chuligánský motorky, na který se britští Rockers proháněli mezi rvačkama s partičkou nažehlenejchskútrařů, ale i přesto pro mě vždycky znamenaly spíš klid a pohodu.

Býval to velkej vzduchem chlazenej dvouválec s hladkým chodem, žádný přehnaný koně, žvejkavej rám, měkkej podvozek, prostě nic, kvůli čemu bych se chtěl do zatáčky hrnout. A tím nechápej, že mě vypínala jen proto, že technicky nezvládla jet rychle, to nechci říct. Nechci používat klišé o duchu motorky, ale řekněme, že to prostě měla v sobě. Pohoda, klídek a tabáček.

Pak přišla v roce 2016 velká změna. Z T100 (vzduch a objem 865 cm3) se najednou vydělily dvě řady. Úplně nové motory, chlazení vodou, víc síly i u devítistovky, natož u T120, tedy dvanáctistovky. Ta oproti původnímu modelu pocitově narostla (i když na rozvoru je kratší), najednou je z toho velká motorka, na kterou se i obr mojí postavy na pohodu složí.

Na tom se shodujeme i s Jirkou, kterého na Bonnym fotím a kterej má jen o pár centimetrů míň, i když na rozdíl ode mě medvěda je to spíš takovej pavouk, všude ruce, všude nohy, všude kecy. „Akorát velká motorka a přijde mi, že pro všechny. Prcek v pohodě dosáhne, sedlo není vysoko, velkej se v pohodě uvelebí. Ale zároveň žádnejobrovskejcruiser, se kterým by ses ve městě dřel.“

No dobře, takže velkej stroj s větším a silnějším motorem. A silnějším výrazně, 80 koní a hlavně 105 Nm dostupných už v 3100 otáčkách, tomu se nedá říkat jinak než hutnej dvouválec. Všichni jsme čekali, že díky tomu se z Bonnyhostane rychlá motorka, ale silný neznamená automaticky rychlý.

Spíš tomu říkejme zrychlující. Na světlech nikoho nebrzdím, pěkně si to odpálím, ale pak už to dál neženu, pěkně po gentlemansku se proplétám provozem. Je skvělý vědět, že v motoru ta síla je, ale zároveň mě nic nenutí ji z něj ždímat každou vteřinu.

 

Znamená oldschool nefunkční?

Dobře, tak se vykašleme na ducha, filozofii a všechny ty neuchopitelné věci a pojďme se zkusit dopídit, proč je Bonnevilletak klidná motorka. Jasně, určitě na tom má podíl to, jak vypadá. Žádné ostré tvary, nic z designu, co by se dalo označit jako dynamické. Přimhouříš oči a najednou jsou tu dámy v dlouhých rukavičkách s cigaretama ve špičkách, auta nejsou plastový a mají hluboké blatníky, z lokomotiv stoupá pára. Jemnost, elegance a cit pro detail. A vůbec nic na tom nekazí moderní věci, jako přední LED s denním svícením.

Ergonomie, to taky není žádná divokost. Proč být předkloněnej s vahou na rukách, když jde sedět pěkně vzpřímeně a na pána, nohama obepínat bachratou nádrž. Řídítka akorát široká, aby ruce neunavovaly, ale zároveň motorku přesvědčivě vodily. Sedačka rovná, ale dostatečně vystlaná, aby se ani po 250 km za den nevytlačila a nedala to vaší zadnici sežrat, což starší modely občas uměly.

Neopomeňmerozměry použitých pneumatik. Přední osmnáctka i zadní sedmnáctka jsou docela uzoučký, alespoň na tahle velkou a těžkou motorku. Takový háďátka. I přesto je potřeba těch 224 kg suché váhy do zatáčky trochu popohnat, není to žádná žiletka. Do jízdy podvědomě zapojuju celý tělo, je to jako tanec.

Tlumiče KYB jsou pěkný měkkoty a dohnat Bonnyho na limit není problém. Jenže on o tom dá dostatečně dopředu vědět, všechno je to krásně čitelný. Taky brzdy jsou tak akorát. Nemůžu říct slabý, ty dva velký kotouče na předku si s ním hravě poradí, ale žádná velká rezerva za zády nečeká.

V neposlední řadě pak zpátky k motoru. Dvouválcovej řaďák sice pálí v intervalu 270°, takže se chová jako véčko, ale není to divoch jako Bobber nebo Thruxton. Měl jsem možnost přímého srovnání s prvně jmenovaným a musím říct, že až čumím, co dokáže jen jiné namapování.

Bobber vám chce vyrvat řídítka z ruky, naproti tomu Bonneville nemá ani známky agresivního chování. V úplně spodním spektru otáček lehce pocukává, ale od dvou a půl tisíc jede krásně hladce a jemně. Nejlíp je mu v rozpětí od tří do pěti, křivka výkonu vrcholí na 6500 otáčkách, ale tam jsem se dostal snad jednou. Tenhle motor nepotřebuje vytáčet. Krásně si bublá a i to navozuje pocit pohody.

Dostali jste dost objektivních důvodů, proč je Bonneville T120 pohodářem? A máte pocit, že by to byla motorka, která vás nutí jezdit pomalu, protože z pohledu 21. století nefunguje? Já rozhodně ne.

 

Kochal, kochal

Je to jako pohlazení, hezkej moment. Teď už nemluvím o jízdě, ale o chvilce, kdy zaparkuju, slezu, sednu si s kafem v ruce a jen tak čumím. Jestli si za něco Triumph zaslouží velkou pochvalu, tak je to kvalita zpracování, a hlavně dotaženost jednotlivých komponentů. Můžete se kolem motorky plazit klidně hodinu a věnovat chvilku každému milimetru a stejně najdete jen minimum detailů, který byste chtěli ukopnout.

A to se v dnešní době nenosí, bohužel to není standard. Jasně, katalyzátor není hezká věc, ale aspoň ho šikovně zašantročili mezi trubky rámu a schovali pod kryt. Plastíkový ovladače, jinak tomu říct neumím, sice do celkovýho konceptu úplně nezapadají, ale neznám motorku, kde by vypadaly nějak extra dobře. A tím končím, zbytek je jednoduše řečeno nádhera.

Bezpochyby se najde řada z vás, na který je Bonneville T120 moc velká leštěnka, zbytečnej chrom, málo dravosti, prostě moc důchodcovská motorka. Jenže pro ty má Triumph jednoduchou odpověď – podívej se na ostatní klasiky z jejich řady. OstrejThruxton? DrsnejBobber Black? Nenápadně boží Speed Twin? Nebo divokejScrambler 1200? Nenajdeš se? Nevadí, já se stejně budu při jízdě na T120 usmívat dál jako dement. Šťastnej dement.

 

 

Kup si ji, když…
–          víš, co je swing,
–          baví tě leštit,
–          pohoda je základem tvého bytí.

Nekupuj si ji, když…
–          se chceš pořád někam hnát,
–          tě u klasika štve voda,
–          chceš lehkou motorku.

 

Technické údaje – TriumphBonneville T120

Motor
Typ:  kapalinou chlazený řadový dvouválec, SOHC
Objem: 1200 cm3
Vrtání × zdvih: 97,6 × 80 mm
Max. výkon: 80 koní @ 6550 ot./min.
Točivý moment: 105 Nm @ 3100 ot./min.
Počet rychlostí: 6
Sekundární převod:  řetěz

Podvozek
Rám: ocelový trubkový
Přední brzda: 2× 310mm disk, 2pístek, ABS
Zadní brzda: 1× 255mm disk, 2pístek, ABS
Pneu přední: 100/90-18
Pneu zadní: 150/70-17

Rozměry
Rozvor: 1445 mm
Výška sedla:  785 mm
Objem nádrže:  14,5 l
Suchá hmotnost:224 kg

 

 


text, foto: Jan “Somik” Somerauer

3 KOMENTÁŘE

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here