První motorka se jménem podle slavné solné pláně, po které se od nepaměti prohánějí ty nejrychlejší stroje v honbě za rekordními rychlostmi, vyjela v roce 1959. Nyní máme před sebou poslední evoluci modelu, jenž formoval svoji třídu.

text: Roman Kadlčík, foto: Jan Stárek

Původní Bonneville byla motorka vytvořená s jiným cílem než ta současná. Byla postavená pro v té době vysoké rychlosti, tolik k vysvětlení jejího jména. Znovu vzkříšený Bonneville v roce 2001 sice svým designem a základní konfigurací silně připomínal dřívější modely, do vínku však dostal moderní techniku a hlavně se změnilo jeho zaměření. Z rychlíka se stal café racer. V následujících letech se Bonneville vlivem emisních norem stále více odchyloval od svého vzoru. Musel oželet karburátory, které byly nahrazeny elektronickým vstřikováním, a také objem motoru se časem navýšil až na současných 1200 kubíků.

Bonneville dnes představuje „mainstream“ v kategorii café raceru. Není umíněný ani zbytečně radikální. Žádné extrémně dole položené řídítka, které lovíte pomalu někde u předního kola, ani nevděčně tvrdé sedlo, i když k němu se ještě dostaneme. S T120 nemusíte trpět, abyste vypadali stylově. Můžete si jeho krásu užívat naprosto bez omezení a zbytečných designových kudrlinek, které sice vypadají mnohdy skvěle, ale řidič kvůli nim trpí. Kdepak, Bonneville je motorka na každý den.

Pro krásu nemusíte trpět!

Pletená kola jsou základ každého správného café raceru. Na předních vidlicích najdete gumové prachovky, které jsou spíše estetickým než funkčním doplňkem (v blátě s ním jezdit asi nebudete), za válci pak imitaci dvou karburátorů a výfuky černě lakované na konci zúžení se mi prostě líbí. Hlavním prvkem je ale motor, na pravé straně s kartery ve tvaru trojúhelníků a hrdě vyraženým velkým písmenem T. Pravověrcům by mohl vadit velký chladič, ale s tím se musíte smířit, tak to prostě je a jiné to nebude.

Zapomeňte na to, že by v dnešní době někdo masově vyráběl vzduchem chlazenou motorku. Krásný detail v podobě velkého T v trojúhelníku najdete taky uprostřed předního světla. Budíky jsou jednoduché a přehledné. Taková perlička – ručička otáčkoměru se mírně třepe, jako by byla poháněna lankem. Nevím, jestli to byl záměr, ale je to oldskůl jako prase a mě to prostě hrozně bavilo. Nechybí ukazatel stavu paliva a zařazené rychlosti.

Nejlepší Bonneville, jaký kdy spatřil světlo světa

Nový Bonneville prodělal zásadní operaci, ne jen malý facelift. Nové a vylepšené jsou všechny hlavní prvky. Nebudu vás zatěžovat technickými detaily a firemními prohlášeními. Řeči typu kompletně přepracovaný motor a podvozek vám řeknou asi tolik, jako prodejci hrnců na výletech pro důchodce. Zhola prd vám to řekne o chování samotné motorky. Jízda na ní je o pocitech a emocích, a jestli mi ten pocit zprostředkují zlaté obrácené vidlice, nebo obyčejný teleskop, je úplně jedno, ještě když občas to druhé funguje líp.

Ergonomie je výborná. Jak jsem již zmiňoval, T120 není žádný radikál. Posez je uvolněný a příjemný, není zde nic, co by vás vyloženě štvalo, a jezdeckou pozici si najdete prakticky okamžitě. Ani ovládací prvky vás nijak nepříjemně nepřekvapí, zrcátka poskytují dostatečný výhled vzad. Jediná výtka směřuje k sice nádhernému a designově povedenému sedlu, ale ten horný tlustý šev, co se táhne podél celého sedla, vaše zadnice po delší jízdě prostě pocítí. Kromě otravných švů na sedle vám ale nic nebrání v tom, abyste se vydali na delší výlet. Jo, zapomeňte na to, že si pod sedlo dáte třeba techničák, není pod ním místo vůbec na nic.

Podvozek je komfortní, při ostřejší jízdě trochu houpavý (nebo při jízdě se spolujezdcem, to by chtělo opravdu přitvrdit, pokud tedy nemáte rádi jízdu připomínající plavbu na výletní lodi). Hlavně je ale dokonale čitelný. Nestane se, že by se vám pod zadkem nečekaně zavrtěl a vy byste nevěděli, co se vlastně stalo a proč. Celkově naladění podvozku perfektně sedne k zaměření motorky a motoru. Jednoduše si řeknete, že to tak prostě má bejt. Na sportovnější jízdu si pořiďte radši Thruxtona. Limitujícím faktorem rychlé jízdy je nízká výška stupaček, stojanu a výfuku nad vozovkou, a to je vlastně dobře. Bonneville T120 vás za hranice svých možností nepustí, to byste museli být úplní idioti a ignorovat všechny varovné signály.

Dostatek síly

Nejvíce změn na novém modelu zasáhlo pohonnou jednotku. Dvouválcový řadový motor má 79 koní a 105 Nm. Základ je stejný jako v Thruxtonu, ale byl trochu umírněn, má těžší klikovku, jiný airbox a hlavně jiný kompresní poměr. Jeho charakter je odlišný, pomaleji se vytáčí, ale vysoký krouťák je společným jmenovatelem obou motorek. Musím říct, že mě svým projevem bavil.

Má dostatek síly v celém spektru otáček, krouťák se nezapře, má příjemný zvuk a jeho projev je na dvanáctistovku možná až moc hladký. Uživatelsky je přívětivý, i když malou výtku mám k elektronickému plynu. Není ucukaný, jak někdy elektronický plyn umí být (některé elektronické plyny mě prostě vytáčí a dokážou motorku úplně pohřbít), ale reakce na přidání ze zavřeného plynu je maličko opožděná, jako by byl na gumicuku. Není to žádná tragédie a ten pocit po pár kilometrech zmizí.

Kultivovaný parťák na každý den

T120 je vybavena systémem ABS, má vyhřívané hefty, antihoppingovou spojku, USB pro nabíjení telefonu (to je něco pro metrosexuály s jablíčkem) a kontrolu trakce. Ne, že by se bez ní Bonneville neobešel, takový trhač asfaltu to není, ale zase máte zadeček neustále v suchu a bezpečí, a co si budem povídat, člověk, co by se kontroly trakce dobrovolně vzdal, je buď magor, nebo Pepa Sršeň.

Jízda na novém Bonnevillu je jedním slovem příjemná. Nepleťte si to s pojmem nudná, to v žádném případě. Pokud se na dvou kolech rádi kocháte a užíváte si, pokud na motorce všechno funguje tak, jak má, a vy se soustředíte jenom na jízdu samotnou, pak je Bonneville přesně to, co hledáte. Já pomalé motorky moc nemusím, ne, že bych byl v provozu nějaké prase, ale rád za hefty občas vezmu. U Triumphu mě toto nutkání nepřepadávalo. To berte jako nejhlubší poklonu.

Verdikt

Triumph si na novém Bonnevillu dal fakt hodně záležet. Aby taky ne, jeho prodeje nejsou zrovna malé. Nic na něm neodflákli, propracované detaily najdete na každém kousíčku motorky. Namíchali dokonalý mix retra a moderních technologií, k tomu přihodili rozsáhlé možnosti úprav motorky (na výběr je toho spousta, my měli v testu třeba verzi Black edition) a to vše okořenili dlouhými servisními intervaly (16 000 km). Oproti předchozímu modelu udělal Bonneville velký krok vpřed, a pokud máte café racery rádi a po Bonnevillu jste už nějakou dobu pokukovali, je načase přestat o něm jen přemýšlet a jít si ho prostě koupit. Je to doposud nejlepší Bonneville. Tečka.


Jak šel čas

Triumph Bonneville se vyráběl ve třech generacích ve třech oddělených obdobích. První dvě generace se vyráběly v období let 1959–1983 a 1985–1988 v Meridenu v oblasti West Midlands. Třetí generace se vyrábí v Hinckley v Leicestershire, její produkce začala v roce 2001 a pokračuje dodnes. Má úplně nový design, který ale odkazuje na předchozí dvě generace. Název Bonneville je odvozen od slavných solních plání Bonneville Salt Flats v Utahu USA, kde se Triumph a jiné značky pokoušely překonat rychlostní rekordy. V roce 1983 zkrachoval původní výrobce Triumph Engineering a firmu koupil John Bloor. Vznikla společnost Triumph Motorcycles Ltd, největší současný britský výrobce motocyklů, která v roce 2012 vyrobila 49 000 motorek a zaměstnává kolem 1600 zaměstnanců.

1 komentář

  1. Hm tak jsem asi magor, měl jsem mašinu s TC i ABS a vzdal jsem se toho a vím, že jsem pro svůj pocit z jízdy udělal to nejlepší. Měl jsem se narodit tak před 70. lety aby mi motorky dělaly radost… Ale jinak je Bonnie krásnej, ale už to není Bonnie.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno