Tohle a pro tohle miluju
Topím se v radosti. Trochu si teda namlouvám, že ty „zahřáté“ gumy fungují skvěle, ale každopádně mi to dovoluje pod tou motorkou trochu víc zatápět, než bych to asi normálně dokázal.
Jenže jako by se tu vůbec nehrálo o grip, největším plusem tohoto strojku je jeho nevelikost, jak to všechno intuitivně lehce padne do ruky, jak to splyne s osobou jezdce, jak jemně a plyšově se to všechno ovládá. Jenom se tak pohupujete ze strany na stranu a ona to za vás se smajlíkem v oku všechno vykoná. Přirozeně, nenuceně, sama…
Na tomhle místě velice rád přicházím s nějakou písničkou nebo třeba jenom motivem, který se mi v tu chvíli honil v hlavě, který jsem si právě prozpěvoval. Nához, který by snad dokázal výstižněji popsat to, jaká ta motorka ve skutečnosti je a jaký zážitek svému jezdci dopřává. A teď si teda nemůžu pomoct, ale na mozek se mi dere slavná kubánská Guantanamera. „V rukou těch nejobyčejnějších lidí na světě ta nejobyčejnější kytara…“
Street Cup je přesně tahle písnička, jenomže tak trochu vysochaná do železa. Není náročná, je jednoduchá, radostná a pochopitelná. V letním světle si to pelášíme v zatáčkách naší známé testovací trasy „nebe–Mcely–ráj“ a není nic snazšího než se v tom rytmu uvolnit, přizpůsobit se a nakonec i nečekaně silně porychlovat.
Ohromný svist dokáže dát… A přitom tu jsou jen loukoťová kola, trubkový rám, jeden kotouč na předku, dva tlumiče pod zadkem a pak už jen ta titěrná krovka a štítek velikosti trsátka. Pro pocit ohlušujícího větru šlehajícího zátylek ale není třeba pokaždé šimrat hektolitr à la superbike!
Real vlastnosti
Určitě mě překvapily následující věci: U naprosté většiny motorek stylu café racer narazíte na trpký úděl, že je zde jezdec „položen“ do předklonu na hloupý úhel nízkých a většinou i úzkých řídítek. Tortura. T
u většinou řidiči následně eliminují tak, že tahají jak blázni po silnicích, protože s rychlostí se bolest na předloktí vykompenzovává protivětrem. U tohoto Triumphu se však tento handicap nekoná. Příjemná jezdecká pozice zajišťuje, že je ultra pohodlná i naprosto pomalá a „couravá“ jízda. I nohy jsou zalomené do správného úhlu, sedačka pevná, pohodlná, jakoby na míru každému, všechno je tu přesně tak akorát.
Příznivá je užitková hodnota Street Cupu. Skvělý parťák do města. V zrcátkách pod řídítky je skvěle vidět dozadu i kolem sebe, na tenkých kolech se výborně mění směr i v nižších rychlostech a díky tlumení Kayaba se úsměvem „přeskočí“ i lecjaký městský výmol a jáma.
Motorka má deklarováno 218 kg suché váhy a to je jistě další z aspektů, které utváří onen pocit lehkosti a dominance. Naprosto jednoduše řečeno – není se tady s čím prát. Dokonce když později naše křehká jazyková korektorka Jana uvažovala o nové motorce (a chtěla jednoznačně jen Triumpha), byl právě Street Cup to, co jsem ji ze všeho nejvíc doporučoval.
Doušek o motoru
A teď jedna taková informace do života – rumba se říká tanci, který se na Guantanameru tancuje. Pomalá a houpavá rumba. Řadový dvouválec 900 cm3 má přesně ten samý potenciál, aby ji k tomu správně doprovodil. Přesazená klika dodá zvuku hutnosti, neztřeštěná míra 6000 otáček k dosažení výkonového maxima 55 koní tomu dodá ten šmrnc a glanc.
Přesně tak, aby přišla ladná a splývavá jízda. Potěší vás tím, že je to jen pětikvalt a má rychlostní stupně poskládané tak, abyste nemuseli moc kvrdlat. Klasický řetěz vzadu je tu proto, aby sebou motorka zbytečně necukala (konkurenční V9 od Guzzi nasadila kardan).
Co se týče elektronických pomocníčků, je obojí – odpojitelná kontrola trakce a neodpojitelné ABS – napojeno s velkou mírou nadhledu, takže při normální svižné jízdě se s nimi jezdec vlastně vůbec nepotká.
Budíky jsou za malým štítkem uloženy dva, jsou kulaté a s klasickýma ručičkama. Moc se mi při zběžné obhlídce líbí i zpracování a materiály. Není to nabubřelé, ale je znát, že je to motorka zpracovaná s láskou a s fortelem.
Levicový kontrakt
A už u toho zůstanu, když jsem s tou levicovou Střední Amerikou a jejich nejoblíbenější písničkou začal. Poslouží mi i při verdiktu. Velice často jsem totiž u finálního hodnocení této motorky v jiných testech četl všelijaké povídánky buď o nějakých anglických gentlemanech, pin-up „kalčr“, nebo dokonce syrových londýnských uličkách plných zdivočelých sígrů. To mi ale nepasuje, nehodí se mi to k tomu.
Pokud bych chtěl připodobnit charakter Triumphu Street Cup k něčemu konkrétnímu, pak by to měl být právě naturel „jihu“ – jeho nesešněrovanost, nezávislost, jeho lehkovážný přístup naprosto ke všemu. Hlavně ta uvolněnost a přirozenost…
Pro tuhle motorku byl stvořen svět, kde nikdo nepotřebuje ke štěstí bazény nadbytečného a zbytečného výkonu a lidé si zde vůbec nejlíp vystačí s tím, co mají. Street Cup nebude nikdy prodejní hit, ale taky to není drahá motorka, a tak si ten pocit vřelosti a náhle uvolněného štěstí může zažít v jejím sedle vlastně každičký z nás… Co zbývá dodat? Už jen: Viva la revolución!!!
Kup si ji, když…
*máš doma kytaru,
*rád se houpeš do rytmu,
*máš rád solidně udělané věci.
Nekupuj si ji, když…
*věříš vždycky jen tomu, co vidíš,
*něco tě nutí se hloupě poměřovat.
Technické údaje – 2018 Triumph Street Cup
Motor
Typ: kapalinou chlazený, SOHC, řadový dvouválec, zážehový interval 270°
Objem: 900 cm3
Vrtání × zdvih: 84,6 × 80 mm
Výkon: 55 koní při 5900 ot./min.
Točivý moment: 80 Nm při 3230 ot./min.
Počet rychlostí: 5
Sekundární převod: řetěz
Podvozek
Rám: ocelový kolébkový
Přední odpružení: Kayaba, ø 41 mm, zdvih 120 mm
Zadní odpružení: Kayaba, stavitelné předpětí, zdvih 120 mm
Přední brzda: 310mm disk, 2pístek Nissin, ABS
Zadní brzda: 255mm disk, 2pístek Nissin, ABS
Pneu přední: 100/90-18
Pneu zadní: 150/70-17
Rozměry
Rozvor: 1435 mm
Výška sedla: 780 mm
Objem nádrže: 12 l
Suchá hmotnost: 218 kg
Platí vše, co je napsáno. A právě proto jsem si Street Cup koupil. Původně nebyl Triumph vůbec v plánu,ale jedna náhodná zkušební jízda a bylo rozhodnuto: láska na první pohled. A ideální moto pro závěr “motocyklové kariéry” po přežití všeho na “sportech”.