V tiskové zprávě k Victory Judge sice stojí, že byl design přizpůsoben evropskému trhu, ale nezlobte se na mě, já tam nic takového nevidím. Není tam ani Ferrari 250 GTO, ani Mini Cooper, a už vůbec ne Citroën 2CV.
Naopak, na první pohled si vzpomenu na všechna ta Camara, Firebirdy a Mustangy. Naprosto bez okolků přiznaná svalová hmota, americký sen. Určitě můžeme mluvit o zajímavých tvarech, podívejte se na nádrž, zadní blatník s vnořeným světlem nebo ráfky, kdy ten přední je z pravé strany krásně odkrytý – tohle přeci Evropani neumějí…
Spirit Lake
Abychom pochopili tuhle motorku, bylo by asi dobré se nejprve mrknout, kde se vlastně vzala, co je zač ta Victory. To si takhle jednou u opravdu velké firmy Polaris (čtyřkolky, sněžné skútry, atd.) řekli, že Harley-Davidson má sice na americkém trhu jasnou nadvládu, ale že když se daří ukrajovat z koláče prodejů čím dál víc i japonským cruiserům, nebylo by od věci zkusit si taky trochu zobnout. V roce 1997 tak byla založena společnost Victory Motorcycles a představen první model V92C. O rok později začala v továrně u jezera Spirit Lake sériová produkce a za další rok už se Victory proháněly po amerických highways.
Majitelé a prodejci obou značek mě za to budou asi nenávidět, ale já si v tuto chvíli neodpustím srovnání Harley-Davidsonu s Victory. Na rovinu říkám, že spoustu toho prostě u Polarisu od H-D okoukali, jenže kde ne. H-D je prostě 110 let historie a značka, která udává směr v celé jedné kategorii motorek. Takže ano, i tady máme vzduchem a olejem chlazené véčko s velkým objemem (1731 cm3), dvojitý kolébkový rám, to vše stejné pro většinu modelů značky. A že jich není málo. Pak už se zase mění jen poloha stupaček, řídítka, výška sedla a tvary kapotáže. Hodně modelů, jeden základ.
Svobodu!
Také u Victory pak najdete luxusní zpracování, všechno sedí na svém místě, lak nevypadá vůbec levně, všechno je mohutné, předimenzované a plastu najdete minimum. Až sem jdou oba američtí výrobci podobnou cestou. Čím se ale liší, je stavba a charakteristika motoru.
Ano, také Freedom, jak říkají svému véčku u Victory, je mohutný vzducháč, ale úhel válců svírá 50° (45° u H-D) a hlavně tu máme SOHC rozvody (OHV u H-D). S výkonem necelých sto koní a točivým momentem 149 Nm je Freedom o kus silnějším motorem než Twin Cam 103B. Podstatným rozdílem je ale chování motoru.
Tam, kde z H-D cítíte tu historii, motor se trochu klepe a jeho chod je hrubší, působí Victory jako čistě moderní pohonná jednotka. Tady nejsem schopen říct, co je lepší. Na jedné straně charakter, na druhé funkčnost, ovšem trochu sterilní.
Pravdou ale je, že konkrétně u tohoto motoru proklínám všechny úředníky, kteří ho vší tou honbou za emisními a hlukovými limity zatloukli. Tak strašně je cítit, jak by se chtěl pořádně nadechnout, zařvat si a poslat ze sebe maximum.
Ano, 149 Nm je ukrutná nálož, ale tady ji dostanete naservírovanou bez jakéhokoliv náznaku agrese. Otočíte plynem, zrychlíte, ale ten pocit, kdy vás něco čapne za varlata a ohrožuje na životě, tu není. Jedni sice ohrnou nos, ale podle mě je tohle právě silnou devízou Victory. Ne každý totiž chce být vyloženě drsňákem.
Nejlepší cruiser?
Když jsem na nové Victory Judge odjížděl z pražské prodejny MR43, kde je prodávají, tak trochu jsem se posmíval. Radim, který mi motorku předával, totiž utrousil větu: „Nejlepší cruiser, co jsem kdy řídil, fakt.“ A já si pomyslel něco o zbytečné reklamě. Jenže jak mě moje nafoukanost vytrestala. Stačilo totiž pár metrů a já tomu klukovi musel dát z hodně velké části za pravdu. Přiznávám, tenhle motor mě sice baví, ale rozhodně to není můj nejoblíbenější. Ale ten zbytek!
Tak předně – Judge není motorka pro prcky, přijde mi, jako by mi ji ušili na míru. Sedlo nízko, řídítka parádně široká a hodně vpředu. Kdo by k tomu čekal stupačky někde na úrovni přední linky rámu, bude zklamán, já naopak nadšen. Tím, že je u Victory posunuli pod motor, změnili těžiště jezdce a motorka se díky tomu skvěle ovládá. Pokud si k tomu přidám šestnáctipalcová kola s velmi neobvyklými rozměry (pneu 130/90-16 a 140/90-16), nízké těžiště celé motorky a nějaké kouzlo, které u Polarisu ovládají, je z toho tak neuvěřitelně dobře řiditelný cruiser. Předponu nej nerad používám, takže se té definice nedočkáte, ale je to opravdu hodně dobře postavenej stroj.
Za všechno mluví skoro ubroušenej hlásič na levé stupačce, která rozhodně není nějak extra nízko. Neuvěřitelná stabilita plyne z délky motorky (rozvor 1647 mm), k tomu zmiňovaná chuť zatáčet a máte motorku, se kterou si každý výjezd pod plynem ven budete užívat naplno. Stačí podržet motor v rozpětí 2 a 3000 otáček a nebát se. Tím nechci říct, že by v jiných otáčkách nefungoval. Chytá se bez cukání už od nějakých 1500 a vrchol má někde kolem 5000, ale ve zmiňovaném rozpětí dvou a tří se cítí nejlépe.
S motorem dobře spolupracuje šestirychlostní převodovka, pohodové dlouhé kvalty, šestka opravdu jen na dálnici. Carlos sice prohlásil, že je to převodovka jak z tanku, ale já bych u takovéhle motorky jemné řazení jak ze supersportu nejen neočekával, ale ani nechtěl. Prostě to tam kopnout a valit.
Lehkou připomínku si dovolím k přední brzdě. Chápu sice, že dvojice kotoučů by schovala parádní kolo, ale přeci jen nejde jen o design a Judge by mohl brzdit líp. Jsem zvyklý na cruiserech hodně používat zadní brzdu, ale ani tak jsem si chvílema nepřipadal úplně v pohodě.
Porota rozhodla
Dělám to nerad, ale v tuto chvíli si dovolím citovat PR kecy z katalogu Victory: „Americký muscle nikdy nezemře. Judge hřmí z dob, kdy se nic jemného neukázalo na silnici. Je to moderní výkon s old schoolovou duší.“ Tři věty, ale je to tam všechno, za tohle si marketingové oddělení zasloužilo jedničku s hvězdičkou. Jen tak lehce se dotknout historie (když vlastní nemáme), poukázat na moderní motor a hlavně tam pořádně nacpat tu svalnatost.
Victory Judge je minimálně další zajímavou alternativou na trhu. Moderní, luxusně zpracovaná motorka, co vás dokáže potěšit, notná míra exkluzivity, a navíc zajímavá cena. Za necelých 393 990 Kč se dostává nejen pod cenu svého největšího rivala z Milwaukee, ale také na cenovou úroveň japonských cruiserů. A to by pro něj mohlo být zásadní.
Hračky pro velký chlapy
Je to záměr, nebo náhoda? V nabídce obou největších amerických výrobců se letos objevil cruiser, na kterém se jezdci malých postav dobře nesvezou. Prostě nedosáhnou. Na H-D Softail Breakout máme sice najeto zatím asi dva kilometry, ale pocit z něj takovej je. Ovšem do přímého srovnání bychom se neradi pouštěli. Obě motorky jsou sice nízké, svalnaté a řekněme drsňácké, ale u Breakouta máme na zadku o deset centimetrů silnější gumu, a to prostě bude jiná hra. Ovšem postavte si je vedle sebe a uvidíte tam toho tolik společného. Prostě Amerika.
Foto: Jan Karásek
