Yamaha SCR 950 není motorka, po které bych slintal a nutně ji potřeboval mít doma. Ale i přesto si dobře pamatuji (u mě ne často používané spojení slov) už její představení. Bylo to na veletrhu Intermot na podzim roku 2016, Yamaha tam tehdy představovala i novou MT-09, na kterou se soustředila většina pozornosti.
A tenhle „trochu překopanej cruiser XV“ stál tak trochu stranou. Jenže pro mě to bylo to hlavní. Krásná silueta, poctivá železná motorka, taková sympaťanda. A v té červeno-bílé kombinaci… no, nějak se mi prostě zapsala do srdce hned ten první den.
Uplynulo pár měsíců a my si s Yamahou udělali výlet na Sardinii a mohli se poprvé svézt. Vybavuje se mi moment, jak jsme s Honzou Altnerem zastavili na světlech vedle sebe a jenom se smáli. To ona totiž umí. Stupačky jsou pořád hodně nízko a motor má sílu odspodu, takže se celá jízda proměnila ve střídání zvuku kovu drhnoucího o asfalt a brumlání dvouválce. Hezkej moment. Teda až na ty holeně okopané od pitomých stupaček.
Rumunsko…
Na jaře vyrážíme s pěticí scramblerů na týden do Rumunska a na korbě jednoho z pick-upů nechybí ani SCR. Tentokrát v černé barvě s bílými linkami, taková elegance. Polňačky, šotoliny, skákání, bahno… hodně intenzivní zážitky stlačené do krátkého časového období. SCR se v terénních vlastnostech nemohlo rovnat tehdejší konkurenci (a nemůže ani dnes), ale přesto jsme se shodli na tom, že je to milá motorka a všechny nás svým způsobem baví.
Akorát ty stupačky – spousta sprostých slov a dlouhé týdny potom setrvávající znamení pod kůží.
No a dneska tady stojí zase. Dokonce je to ten samej kus, co s námi byl v Rumunsku – poznám to podle pár drobných bebíček, co jsme jí tam tehdy udělali (promiň). A teď přichází to nejdůležitější – ten pocit, že už ji dobře znám, a navíc ji moc rád vidím. Jako stará známá, kterou potkáte na ulici a rozzáří vám den.
S hodnou dívkou
Pokusím se vám nastínit, proč má SCR schopnost vyvolávat takové pocity. Dochází mi to, když se po loukách za Libercem proháníme s kamarády Vláďou a Eliškou, které jsem se rozhodl SCR dnes půjčit, aby mi pomohla s testem. Eli je odvážná holka, ale přeci jenom moc toho naježděno nemá, a tak by se chtělo pochybovat, jestli je dobrej nápad strčit jí pod zadeček 250kilovou motorku. A to je právě ono, vůbec jsem nepochyboval.
Tahle černá dáma totiž dokáže uklidnit, ukonejšit, prostě vytvořit „na palubě“ naprostou pohodu. A jak tak koukám na Elišku, nejenže to zvládá, ale navíc si to i užívá: „Když jsem ji sundávala ze stojánku, trochu jsem se vyděsila, je to fakt těžká motorka. Jenže jenom na místě. Hodně váhy je totiž úplně dole, a tak máš sice za jízdy pocit, že řídíš menší parník, ale zároveň vůbec není problém ji ovládat.“ Potvrzuje to mnohé otáčení během focení, které Eliška s SCR zvládá na poměrně malém prostoru a naprosto hravě. Až na těch pár výkřiků bolesti (že by stupačky?).
Nízké těžiště je velkou výhodou SCR. Jak ukázala opakovaná zkušenost, světlá výška opravdu nic moc, to bylo příčinou i zmiňovaného ubližování, ale váha dole, sedlo taky docela nízko… jsou to vlastně takový ocelový saně. Tam, kde na ostatních scramblerech jedu spíš jako na enduru, tady všechno pěkně vsedě a s pocitem naprosté kontroly nad strojem.
A aby to nevypadalo, že se snažím o „offroad test“, to vůbec. Je jasný, že většina majitelů téhle motorky dojede tak maximálně po zpevněné cestě někam k ohni. Jenže to, co se ukazuje v terénu, platí i na silnici (prostě se o stupačky kopneš na světlech). Příjemně rovný posaz, široká řídítka, zmiňované rozložení hmoty a dlouhý rozvor, tomu nejde říkat jinak než „na pána“.
Přední 19″ kolo na poměrně nakloněné vidli (je to prostě pořád trochu čopr) se na nerovnostech v zatáčce trochu zavrtí, ale zbylá hmota motorky ho hned uklidní a stopu drží jak lokomotiva. A vysvětlit jí, kudy má jet, vůbec není trápení, ona je pokorná a poslouchá.
Klasika a Eliška
Pořád jako bych poskakoval kolem horké kaše (bacha na holeně!), ale teď to řeknu naplno. Může za to on…! Dosaďte si svého „oblíbeného politika“. Teda pardon, vlastně ne, téma je jinde. On je totiž motor. Tohle není žádná součást týmu, ale naprostá dominanta, která všemu vévod, a ostatní komponenty jsou tu jakoby pouhými doplňky.
Tenhle dojem na vás to vzduchem chlazené véčko udělá už při prvním pohledu. SCR je totiž z určitých úhlů pohledu docela drobná motorka. Dělá to samozřejmě hlavně úzká nádrž a motoru byste naopak klidně tipovali větší objem než necelý litr.
A jak na oko, tak na silnici. Už po chvilce úplně přestanete přemýšlet nad tím, jak se motorka občas zavrtí, jak kvůli velkému krytu vzduchového filtru sedíte trochu nepřirozeně i nad vším ostatním a veškerou pozornost si na sebe strhne právě motor. Papírových 54 koní je sice v dnešní době skoro na posměch, ovšem vůbec nemám pocit, že by SCR nemělo dost síly.
Ono je tu totiž ještě téměř 80 Nm točivého momentu, a navíc všechno nahnáno hned pěkně od spodu. Táááááááááákže zátah a pak už se jenom smějete. Ale když se vrátím oklikou zpátky k Elišce, tedy drobné to dívčině s pár stovkami kilometrů zkušeností, všechna ta síla je podávána v klidu, takže nevyděsí. Musíme si přiznat, že XV se tak nějak (ne)nápadně snažilo podobat Sportsteru, ale o motoru se dá s klidem říct, že je ještě jemnější.
Přívětivá spojka, do města příjemně krátké první kvalty, dostatečná akcelerace i maximálka za hranicí 160 km/h, to všechno dělá z SCR 950 dobrou volbu jak pro fousatý mlaďochy, co chtějí něco výjimečného a budou jezdit hlavně na kafe, tak pro zkušený pány, pro které je nedělní odpolední projížďka odměnou za to všechno, co mají na hrbu. Lehkým nedostatkem budiž brzdy – předek není nejsilnější, takže často potřebuje pomoc od zadní brzdy, obě navíc dost gumové.
Zda to přijmete jako součást oldschoolového výrazu, či ne, je na vás. Komfort na dlouhé výlety… no, určitě se i v rámci kategorie najdou pohodlnější motorky, ale zas to není žádný ničitel těl. Sedlo je příjemně tvrdé, i když úzké, trojúhelník ke stupačkám a řídítkům je pěkně roztažený, takže se vejdou i větší jezdci, a… au! Zase ta stupačka.
Hele, občas si do nich pěkně kopneš a fakt to bolí, ale chápu, že ty stupačky prostě nemohly být jinde. To je holt daň za míchání stylů. Zajímalo by mě, kolik tisíc kilometrů by člověk potřeboval, aby si na to fakt začal dávat bacha a naučil se nějaký grif při sundávání nohou na zem. Ale rád jí to odpustím, protože ji prostě rád vidím a každé naše kratší či delší setkání ve finále vyústilo v příjemné spojení. Tak doufám, že zase za rok.
Kup si ji, když…
* se nechceš nikam honit
* baví tě brousit stupačky
* pokukuješ po cruiserech, ale bojíš se bolavých zad.
Nekupuj si ji, když…
* chceš jezdit opravdu terén
* myslíš si, že motorka má být lehká
* miluješ svoje holeně.
Technická data – Yamaha SCR 950
Motor
Typ: vzduchem chlazený dvouválec do V, SOHC
Objem: 942 ccm
Vrtání × zdvih: 85 × 83 mm
Maximální výkon: 54,3 koně @ 5500 ot./min.
Točivý moment: 79,5 Nm @ 3000 ot./min.
Počet rychlostí: 5
Sekundární převod: řemen
Podvozek
Rám: dvojitý kolébkový
Přední odpružení: teleskopická vidlice, ø 41 mm, zdvih 135 mm
Zadní odpružení: dvojice tlumičů, zdvih 110 mm
Přední brzda: 298mm disk, 4pístkový třmen
Zadní brzda: 298mm disk, 2pístkový třmen
Pneu přední: 100/90-19
Pneu zadní: 140/80-17
Rozměry
Rozvor: 1575 mm
Výška sedla: 830 mm
Objem nádrže: 13 l
Pohotovostní hmotnost: 252 kg
text a foto: Jan „Somik“ Somerauer
