Jsem na řadě. Po tom, co se Jenda v minulém měsíci rozplynul nad jedním černým Harykem, mám teď já za úkol vydat se hledat zalíbení v pomalé kochací jízdě. Povede se mi to na velký třináctkový Yamaze?
Nechtěl jsem nic podcenit, proto jsem celý test pojmul naprosto zodpovědně. K opravdovýmu a nefiltrovanýmu zážitku patří otevřená helma, černý brejle a kožená bunda. Protože ale nemám ten správnej „emerickej“ ksicht, šklebí se na vás na obrázcích Somik, kterej k tak velký motorce pasuje pro focení přeci jenom trochu líp. Jezdit však na ní budu ale sám.
Rád bych vám teď povyprávěl, jak jsem si den za řídítky soudkovité motorky užil, proto to vezměme pěkně po časové ose. Dejte si skleničku něčeho dobrýho, začtěte se a užijte si se mnou tu moji první „čopr“ chvilku. Možná se malinko pobavíte…
8.20 hod
Přivstal jsem si, abych měl silnice jenom pro sebe. Sobotní ráno se mi zdálo jako ideální čas na testík. Soukám se do křiváku, nasazuju si kokos a brejle, a i když na mě Gáborka přes okno huláká, že vypadám jako debil, nenechám se odradit. Tohle bude můj den! K maximálnímu zážitku už mi chybí jenom třásně na loktech a pochcaná vesta, kterou mi Somik odmítnul zapůjčit. Asi k ní má nějakej osobní vztah nebo co…
Přičuchnutí k motorce jenom tak sucho mě ujistilo v tom, že dneska to bude vážně relax. Nikam se nepoženu, hodlám si to maximálně užít a zkusit si motorkaření z trochu jiný stránky, než na kterou jsem běžně navyklej.
XVS je poctivej kus motorky, obrovská halda železa, kterou někdo svařil dohromady. 1300 kubíků, 73 koní a jeden z nejdelších výfuků v motocyklový historii. Nejsou tady žádný cinkrlátka ani pozlátka, který by mě měly navodit falešný pocit, že sedím na něčem speciálním. Je tady jenom pořádný poctivý véčkový dvouválec, široká řídítka a pohodlný sedlo. Žádný nesmysly v podobě deseti světel, blikajících modrých diod nebo vlaječek tady nevidím. A dokonce ani jednu lebku. Hlavou se mi ale pořád prohání myšlenka, že takovej soudek Plzně místo zadní sedačky by Yamaze slušel daleko líp, ale nic takovýho jsem v katalogu originálního příslušenství nenašel, a to jsem hledal poctivě. Divný.
8.40 hod
Na tacháči přibylo prvních patnáct kiláků a zatím dobrý. Na odpočívadle si dávám malej voraz, abych vybral všechny vosy ze zubů, protože jsem zapomněl na šátek přes hubu. Hmyz je sice protivnej, ale nedostatek (vlastně přebytek) vzduchu při vyšších rychlostech je o dost větší problém.
OK, přestanu zkoušet, kolik to „dá“ (na stoosmdesáti jsem to hrdinsky vzdal) a šupem se přesunu do kochacího režimu. Motorce to vyhovuje. Není to sice klasickej čoprovskej motor „co rána, to kilometr“, ale tím líp. Kvalty jsou hodně dlouhý, takže třeba dvojka dokáže tohohle 304kg drobečka rozhulákat až za hranici stovky – to samozřejmě znamená, že příjemnou rychlost kolem devadesáti si pětka pobere tak tak. 106 Nm točáku je slušná porce, ale nemůžu se ubránit dojmu, že takhle točivej motor ke cruiseru úplně nepasuje.
9.30 hod
Konečně jsem na otevřený silnici z Mladé Boleslavi na Českou Lípu. Je to klasická „áčková“ cesta s kvalitním asfaltem a několika hezkými horizonty. Prořadím se až na pětku, zadek se mi rozteče po rozměrný sedačce a snažím se držet konstantní rychlost lehce nad rychlostním limitem.
Motor si pobroukává v nízkých otáčkách a mám tak spoustu času na přemýšlení. Z polospánku mě probudí až řev roztočenýho čtyřválce… Místní týpek na litrovým Fazeru na jednom z horizontů právě poslal přední kolo do vzduchu. V normální situaci bych se pousmál a ukázal mu palec nahoru, ale v týhle chvíli mu strašně závidím, strašně! Vím, je to blbost a na cruiseru nikdo kravit nebude, ale přišlo mi líto, že on může a já ne…
Snažím se tuhle smutnou chvilku nechat za sebou a soustředit se na jízdu. Midnight Star jede plavně a majestátně. Je to další z motorek, která odmění plynulou jízdu bez náznaku jenom špetky agresivity. Když na něj trochu zatlačím, podvozek mě nevybíravě plácne přes ruku. Rozměrné plotny se zaboří do země velmi brzo, a tím pádem máte hodně limitovaný náklon v zatáčce. Další oblouky si proto dávám s velkou rozvahou a klidem – nerad bych na vrcholu zatáčky zjistil, že ji potřebuju o kousek utáhnout a podvozek mě nepustí. Podvědomě mě to láká u Mácháče zatočit doleva a užít si pár vinglů na Dubou, ale rozum vítězí. Ne, dneska se závodit nebude.
11.40 hod
U pumpy do sebe láduju oschlou bagetu a mám trochu času na hodnocení designu. Motorka je to pěkná, veliká a pozornost budící. Poněkud mě matou žebra na motoru, protože vím, že tohle jádro chladí voda. Není tak vulgární jako velká devatenáctka, ale pořád je to kus poctivýho hardwaru. Mám maličko problém s kolotočářskými blinkry a kaplička budíků by mohla být líp zpracovaná, ale jako celek (kundolap) motorka funguje. Kdekoliv s ní zastavím, za chvilku je kolem ní hrozen zvědavců. Kdo si na tohle potrpí, bude se dmout pýchou.
12.00 hod
To kafe z automatu bylo fakt otřesný, takže doufám, že mi to domů dá a nebudu muset někde po cestě hledat „komůrku“. Poslední kousek cesty bych si rád užil trochu sportovnější jízdy, ale motorka mi opět naznačuje, že takhle se k ní chovat nemám. Nemá ráda častý řazení (spojka jde pořádně z těžka) ani najíždění do zatáček pod brzdama. Ne, že by nefungovaly nebo na motorku nestačily, to vůbec ne. Odezva z řídítek na mě ale dělá výhřužné „”ty, ty ty“. Znova se přepínám do cruisovacího módu, takže rychlost kolem devadesáti a pěkně na pohodu.
14.50 hod
Parkuju motorku pod barák a poslouchám, jak krásně praská pomalu chladnoucí motor. Líbilo se mi to, nebo byl dnešní den ztracenej čas? Upřímně řečeno, bylo to celkem fajn. Na chvilku vypnout, jenom tak sedět a nechat se vézt na vlně točivýho momentu. Na týhle Yamaze nemusíte nic řešit, ona vlastně dělá všechno za vás.
Je to dobrá motorka, ve svý třídě bych dokonce řekl, že nadprůměrná. A jestli bych ji chtěl? Zatím ne, protože jsem ještě tak úplně nedospěl. Jednou, až mi bude víc, tak možná. Jestli v tý době teda budou ještě nějaký motorky existovat a nebudeme všichni jezdit na elektro-hybridních skútr-bazmekách, co já vím.
Pokud by ta doba ale měla přijít, rád bych Midnight Stara zakonzervoval někam do sklepa, na zahradu zakopal cisternu s ulitým benzínem a až by přišla ta správná chvilka…
Somikům pohled
Tak předně, ač tak nevypadá, tohle je hodně moderní motorka. V motoru běhají kované písty, hlavy jsou čtyřventilové a dvojité vyvažovače se starají o to, aby vás neotravovaly zbytečné vibrace. Přesně o tom tahle motorka je. Tohle není žádný archaicky postavený kousek s OHV rozvody. Takže pokud toužíte po jízdním zážitku z dob hippies, jste tu špatně. Ale pozor, na druhou stranu prostřední Midnight Star rozhodně není žádný plasťák, tohle je bytelná kovová motorka, která slovo sport ani nezná, natož aby se o něj pokoušela.
Ano, jejích 106 Nm točivého momentu dovede zadní gumu pěkně potrápit, a když dáte ve správných otáčkách plnej, budete se zuby nehty držet. Ty správné točky najdete překvapivě vysoko v otáčkovém spektru a taky se budete divit, jak lehko a bez protestů se k nim motor dostane. Tohle všechno může část vyznavačů cruiser stylu odradit, druhou pak ale přilákat.
Pokud bych měl vyzdvihnout největší plus této motorky, pak to bude kromě technické vyspělosti a spolehlivosti hlavně její velikost a design. Za tyhle peníze totiž u konkurence takhle dospělou motorku, která je navíc svým designem specifická, nekoupíte. A tím u mě získává neodmyslitelné plus, ač je to vodník s hladkým chodem motoru, tedy něco, co bych u svého cruisera nikdy nechtěl.
Foto: archiv
