Motocyklové mýty, kterým lidi (bohužel) věří…

1/ Obuju závodní gumy, budu na silnici rychlejší

Naprostá pitomost! Závodní gumy potřebují pro své fungování opravdu vysokou teplotu a tu do nich na běžný silnici v dopravě nikdy nedostanete! Ani kdybyste se jmenovali nakrásně třeba Michael Dunlop…
Kupovat tedy starý slicky a dělat si do nich prořezávačkou vzorek, to není nic jiného než nezodpovědná kravina, protože jednak se líp nesvezeš, ale navíc semůžeš dostat i do zbytečnýho průšvihu, protože ani se neptejte, jak moc takový gumy nehorázně nefungujou, když se mají zakousnout do studený nebo vlhký vesnický asfaltky.

2/ V zimě se jezdit nedá

V zimě se jezdit dá. Navíc město je pro takřka celoroční ježdění na motorce i poměrně přívětivé prostředí. Ale ke každému vyřčenému A se musí říct i B. Důležitou roli tady jednoznačně hraje dobréoblečení, a tím pádemi čas, který si musíte pokaždé(!!) vyhradit, abyste na sebe všechny ty vrstvy a hadry pořádně navlékli, pak je ze sebe svlékli a někam si je taky (nejmíň dvakrát denně) odložili.
Neleze to do peněz, ale žere to čas. A po stopadesáté už to leze na nervy, to je bohužel taky pravda.

3/ Rossi je bůh

Rossi není bůh, má taky své běžné a lidské chyby. Věřte tomu, že i on, když leze ráno z postele, má co dělat, aby vstal! Proto jeho nekritické vzývání coby nezničitelného boha bývá opravdu mnohdy až úsměvné. Ale zároveň je v tom i hodně sympatického. Jelikož je to sport jako každý jiný, žije z toho, jak oddané fanouškymá. Kult VR46 navíc nabírá oprávněnosti skaždým dalším startem, kdy se Vale staví na rošt proti jezdcům o generaci mladším – a je pořád schopen jim dát!

4/ Musím začít malým objemem

Nemusíš bezpodmínečně. Protože současný motory jsou díky vstřikování tak jemně ovladatelné, že začít se dá klidně i lecjakým litrem (řadové čtyřválce jsou na to fakt v pohodě). Jde jen o to, jaký si při takovém elévském zajíždění zažiješ návyky. Litr tě nenaučí pořádně řadit, aktivně reagovat a co naplat, pro mnohé z nás znamená drahý velký stroj ohromnou investici, a tím pádem nás od prvních krůčků bude doprovázet strach. A to taky není úplně cajk…

5/ Dřív nebo později spadneš

Každej spadne. S tím nic nenaděláte. A kdo ještě nespadl, tak je buď opravdu dítě štěstěny, nebo prostě zkrátka nejezdí. Někdy se padá při špatně zvolené minimální rychlosti, jindy třeba při špatném došlápnutí při parkování.
Protipólem je pak třeba v plným trapu podcenění zatáčky nebo nečekaná změna směru jízdy některého z okolo vyskytujících se aut. Něco se dá odhadnout, něco moc ne. Právě pro tohle všechno existují všemožné školy a kurzy, abyste se naučili na všechny tyhle situace aspoň trochu reagovat. A nemusí to být úplná paralela, že čím větší rapl, tím častěji rána…

6/ Máš motorku, tak nevíš, co s penězma

To je takový mýtus někdy z devadesátých let a mysi myslíme, že už dnes všeobecně moc neplatí. Ani majitelé těch nejnejnejluxusnějšíchmotokorábů už nezažívají okamžiky, že by se k nim seběhla půlka návsi, když někde zastaví. A pořady, jako byl Top Gear, naučily i českého diváka vnímat, že auta, ne motorky jsou tím pravým barometrem okázalosti. Je to vlastně dobře. Protože se tímto z rodiny majitelů motorek pomalu vyselektovávají všichni ti, kteří je brali jen jako módní doplněk, a zůstávají jenom skalní fans!

7/ Motorka je víc sexy než auto

Viz o bod výš…

8/ Motorkáři pořád porušují silniční předpisy

Pořád ne, ale pravda je, že na nich je to snazší. Co proti tomu dělat? Myslet a nejezdit, jakoby každá jízda měla být tou poslední. To pro začátek úplně postačí!
Mimochodem, chodí k nám do redakce občas i dopisy z nápravně výchovných zařízení, kde si řada kluků odklepává právě taková „vyvádění“. A ten verdikt na konci jejich dopisů je pokaždé vlastně stejný – byla to pitomost a vážně to za to nestojí.

9/ Dražší motorky jsou lepší

Na frajeřinu a potěšení z pokoukání jsou opravdu ty dražší samozřejmě lepší. Protože lidské oko má nějak podvědomě rádo ušlechtilé tvary, exkluzivitu a lepší materiál. Kolikrát je až překvapující, že i naprostý laik u nějakého vymazleného modelu na stojánku pozná: „Hele, ale tahle je nějaká lepší, že jo…“
Co se ale týče opravdu reálného využití toho opravdu nejlepšího materiálu, to zas jako ruku na srdce, to už musíte být sakra dobří taviči, abyste ho využili. A asi teprve okruh rozhodne, jestli jste kilo za podvozek vyplázli kvůli svému egu, nebo vám vážně tento pomohl udělat i lepší čas…

10/ Kdo je desátý, toho to přeci nemůže bavit

Oblíbená scénka jednoho televizního komentátora, který ani po letech své praxe nedokáže pochopit, proč jsou na závodní trati lidi tak od desátého místa výš… Ne, nebudeme v tom hledat takový český mindráček. Spíš by to mělo být o vůli pochopit, že lidi zkrátka závodí proto, že je to baví a pro spousty z nás se z pobytu v závodním depu stala i celoživotní náplň. Zaplať pánbůh tedy za všechny ty, kteří startují pravidelně třeba až z předposlední řady!

11/ Až si koupím cenduro, začnu jezdit v terénu

Nejspíš ne. Většina lidí se na tyhle stroje rekrutuje z běžných silničních motorek a dělají to hlavně proto, že na cendurech je víc pohodlí. A terén, to je vlastně nepohodlí. Navíc velká cendura už vyžadují ve skutečném terénu opravdový um, který stěží získáte v sedle těžké a neohrabané velké motorky.
Tedy ti, kteří to s blátem myslí vážně, koupí si v tomto stádiu krosku nebo lehké enduro a začnou správně od začátku. Ti zbylí skončí maximálně někde na polňačce, ale spíš zas jen přilepení u silnice. Ale aby bylo jasno, to nehorujeme nikomu, to jen na vysvětlení a možná ipro zamyšlení…

12/ Každá druhá motorka je křivá jako rohlík

Čím více testujeme ojeté motorky, tím asi opravdu častěji se s tím setkáváme. Rozjedeme se a ona padá do zatáčky, nedrží směr, pere se s námi v řízení, jakoby byla celá ohnutá. Proč je tomu tak? Jsou snad všechny ojetiny v Česku zříceniny?
Prdlajs! Je to skoro až k nevíře, ale vlastně ve všech těchhle případech jde nakonec o to, že jsou přední gumy na dotyčné motorce podfouknutý. A to někdy až pod katastrofální hranici (0,7 atmosféry, i s tím jsem se setkal!). Přitom stačí několik minut u pumpy s manometrem a lup, motorka je rázem spravená…

13/ Mám trakci, nemůžu upadnout!

To, co bylo původně zamýšleno jako záchranná síť, se stalo zaklínadlem dnešní doby. Díky kontrole trakce se dostanete na limit přilnavosti v relativním bezpečí, ale existují situace, ve kterých nic nezmůže ani moderní elektronika. Nemůžete jen tak v plném náklonu beztrestně otočit plynem a čekat, že „ono si to nějak přechroupe“. Pokud to zkusíte, nepište nám pak zarmoucený e-maily, že jste se rozbili…