Píše se datum 18. 8. 1996 a v té době ještě neznámý, zato talentovaný mladík projíždí cílem Velké ceny v Brně na prvním místě. Hádáte správně. Není to nikdo jiný než Valentino Rossi. A právě na základě jeho závodní Aprilie vznikla tato civilní replika.
V té době to totiž ve světě malorážek fungovalo jinak než dnes. Špičkové technologie a použité materiály opravdu vycházely ze závodních sérií. Dneska vám prodají „závodní“ maximálně barevnou kombinaci. Výrobci se předháněli v tom, kdo nabídne nadrženým 16letým motorkářům to nejlepší. Hliníkové lité rámy, banánové asymetrické kyvné vidlice, obrácené přední vidlice a vysoce výkonné dvoutaktní motory. To dnes nenajdete ani na mnohem silnějších kubaturách (ty motory určitě ne).
V té době standard u Aprilie, Cagivy a Yamahy (Honda se svou NSR přeci jenom nebyla tak ostrá jako Mito, TZR a RS). Doslova výsměch proti regulím pak byla možnost odškrtit si svoji dvácu více či méně složitější úpravou na dvounásobný výkon, než který povolovalo řidičské oprávnění A1 (22 kW vůči 11 kW).
Dycky 2T
Přiznám se, miluju vůni spáleného dvoutaktního oleje a pohrdám čtyřtaktními stopětadvacítkami, které mají zadní kolo užší než přední na mém RSu. Na druhou stranu jsem schopný pochopit, že ne každý je ochotný podstoupit cenu za vysoký výkon a jízdní vlastnosti. Tedy relativně náročný servis. Píst vydrží zhruba 20 000 km, ojnice jednou za dva až tři písty. Ovšem takovéto životnosti se prakticky nedožijí. Motory se rády zadřely mnohem dříve.
Ať už kvůli točení za studena, nekvalitnímu oleji, nebo poruše olejového čerpadla. Výfuková přívěra vyžadovala časté čistění, ladily se trysky, výfuky, no prostě člověk musel být trochu mechanik. Díky tomu si ale k motorce vybudujete opravdový vztah. Ještě bych vyhrabal fotku s motorkou v příkopě a otevřeným víkem spojky.
Jízda a pocity
Jízda na sportovní Aprilii RS 125 je specifická. Předně je to dvoutakt. V nízkých otáčkách vůbec nejede. Kvůli hlukovým nebo emisním normám navíc u RS kolem 5000 otáček přijde citelná výkonová díra a dostat se přes toto číslo třeba na šestku chce nutnou dávku trpělivosti. Jenže s otáčkami citelně roste výkon a v 8000, kdy dojde k otevření výfukové přívěry, se rozpoutá dvoutaktní peklo.
Motorka citelně zrychluje a je hladová po otáčkách. Pokud si chcete užít vyloženě sportovní jízdu, je potřeba nenechat otáčky spadnout pod 8000 a ždímat ji až k červenému poli. Čtyřtakty se ztrácejí v kouři spáleného oleje, na otevřenou dvoutaktní dvácu nemají šanci.
Dobře vyladěné RS může jet až 160 km/h (někteří se budou chlubit mnohem vyšším číslem) bez zásahu do motoru a zrychlí z nuly na sto za sedm vteřin. Tomu zdatně sekunduje špičkový podvozek. Ideálně tuhý a hliníkový rám se ani náznakem nehne. Tohle je opravdu sportovní náčiní. Tak bychom jej měli vzít na okruh, ne?
Na Masecu
Přehazuju kola na slickách (jako by to bylo snad potřeba), musím oddělat přední blatník, protože vysoký slick se pod něj nevleze a modlím se, aby motor vydržel aspoň pár kol. Nesmějte se, byť moje RS platilo vždy za ty spolehlivější kousky, na okruhu to bude prakticky neustále plný plyn a vysoké otáčky.
První dojmy? Na šestnáctimetrové ranveji – trochu pomalé. Rychlost se ledabyle zvyšuje a maximálka se zasekne někde okolo 145 km/h. Do kopce za Schwantzovkou trhám rekord o hodnotě 105 km/h.
Do zatáček prakticky není nutné brzdit, stačí pustit plyn a podřadit. V plném náklonu je RSo jako doma. Co je hlavní, váží asi 115 kilo bez paliva a oleje! Litrové supersporty váží těsně pod 200. To se projevuje na rychlosti v zatáčkách, kdy kosíte vše, co vám přijde do cesty. Když je motorka v plném náklonu, jede po menším obvodu pneumatiky.
S tím, jak ji rovnáte, se obvod gumy zvětšuje. Logicky k tomu se snižují otáčky motoru. Zatímco u silnějších strojů tento efekt kompenzuje síla motoru, RSu na výjezdech regulérně klesá rychlost. Musím se přiznat, že je to docela skličující pocit. Přesto je to neuvěřitelný zážitek.
Sportovních dvoutaktních stopětadvacítek z té éry je dnes jako šafránu. Spousta jich popadala nebo je napadena kutilem. Sehnat původní kousek je prakticky nemožné. Pokud trpíte vyšší formou sebemrskačství, doporučuju zkusit sehnat dvěstěpadesátku. To je teprve zlo.
* Specifikace: 34 koní, 6 rychlostí, jednoválec 2takt (54 × 54,5mm), vidlice ø 40 mm, přední pneu 110/70-17, zadní pneu 150/60-17, suchá váha 115 kg
text a foto: Roman Kadlčík (Okruháři.cz)
