Vzali jsme typické představitele kategorie střední třídy naháčů, kteří které jsou každý za sebe přesným příkladem sice trochu rozpočtové, ale zábavné motorky pro každý den. Pečlivě jsme je očuchali, prozkoumali a porovnali

Srovnávací test : Honda CB600F Hornet vs. Suzuki GSF650 Bandit vs. Triumph Street Triple

Každý ten koktejl je rozdílného složení, množství i výsledné chuti. Každý zprostředkuje vašemu tělu jiný prožitek a vaši mysl hodí do jiného rozpoložení. A přitom jsou si docela podobné, však posoudíte sami – náš test má tři pokračování a budou na sebe postupně vzájemně navazovat…

Honda CB600F Hornet r.2009

Dovolte verš na začátek: „Život plyne jak voda, jednou jsi dole, jednou nahoře…,“ zpívá se v jedné starší písni od Voskovce a Wericha. A přestože tenhle šlágr vznikl v minulém století, je stále aktuální, a to nejen v životě lidském, ale i v evolučním životě motocyklového obecenstva.

Podobně houpavé to bylo zpočátku i s mou náklonností k hondímu Hornetovi. V době jeho představení jsem ze všech stran slyšel, jak jsou jeho tvary pokrokové, jak skvěle jezdí a jak je děsně cool. O to větší bylo mé zklamání, když jsem poprvé usedl na jeho sedlo a zápěstím pravé ruky dal poprvé zarážku.Žádnej zázrak, říkal jsem si tenkrát. Za lehce rozpačitý dojem možná mohlo jen přehnané očekávání něčeho, co podle všech okolo mělo být super, každopádně láska na první pohled to rozhodně nebyla.

Když jsme se s Hornetem potkali rok na to a já už věděl, že to není motorka pro mě, začalo vše najednou nějak fungovat a nakonec jsme se stali výbornými přáteli, kteří se od sebe nemohli odtrhnout. Začala se mi líbit jeho hypermoderní tvář a taky mi vysloveně sedla charakteristika čtyřválcovýho šestikila, naleděnýho víc na střed.

Nechápal jsem to, vždyť šlo pořád o stejnou motorku?! A právě z uvedených důvodů jsem vysloveně zvědav, jak dopadne naše další, v pořadí už třetí, setkání v roce 2009. Bude to jako na houpačce a budu letos otrávenej jako při našem prvním oťukávání, nebo mi vydrží nadšení z minulého roku? Čtěte dál a dozvíte se více…

 

Líbí?

Představovat vzhled známého šestkového Horneta by v dnešní době bylo stejně efektivní, jako vysvětlovat, kam to mají holky nejradši. (Pokud to nevíte, tak do peněženky.) V případě našeho testovacího kousku mi to ovšem nedá a musím zmínit pár libovejch doplňků, kterýma je tenhle svítivě žluto-zelenej Sršeň vybaven.

Tak například takový zadní podblatník obsahující zároveň i kryt řetězu považuju za skutečně skvělej nápad, nebo ten epesní štítek budíků, který kromě designového libida uspokojuje i tu praktickou stránku mojí duše, neboť celkem funguje.

Skutečně, tlak vzduchu tlačící ve vyšších rychlostech na hrudník tenhle pidištítek citelně zmenšuje, tedy pokud se nejednalo o pouhý placebo efekt. Z čeho ale šla moje řiť do kolen, bylo Alcantarou polstrované sedlo, zamezující pokluzu svislého úsměvu při akceleraci nebo prudkém brzdění – a navíc tahle průmyslová semiš mimořádně skvěle vypadá.

Pravda, po dešti v sobě takové sedlo drží vodu několikanásobně déle (než běžná koženka), ale tuto oběť za podobné sedlo rád podstoupím. Zbytek Horneta zůstal, tak jak ho známe z dřívějších testů, proto bez otálení skáču do sedla a probouzím ten k dokonalosti vyhlazenej čtyřválcovej řaďák. Než stačím vsunout prsty rukou do správných otvorů v rukavicích, je už Sršeň slušně zahřátý, takže klapu za jedna a mažu.

Vrčák

Dlouhé využitelné spektrum otáček malého čtyřválce umožňuje jízdu šedesátkou na šestku nebo naopak upalovat na jedničku kilčo. Ale protože mám pocit, že pohonná jednotka tohohle „šídla“ dychtí po otáčkách jako náruživá dívka po vlnách několikanásobného orgasmu, volím druhou variantu jízdy.

Střelka na budíku okamžitě letí vstříc rudému náručí otáčkoměru a tah, který zrychlování doprovází, je perfektní. Není to ani ten vaz lámající hukot z Fireblada, ani se nejedná o nějaký slabý mátový čaj. Hned na to přichází ke slovu další kvalty a než se stačím rozkoukat, směje se na mě z digitálního tachometru číslice 230 km/h, kterážto se na rovině ukázala jako údaj maximální rychlosti.

Nuda? No pak stačí na jedničku v rychlostech okolo 40 km/h brnknout o spojku a přední kolo Hondy zamíří k nebesům rychleji než jarní kejchanec. Ani si snad nepamatuju bike, kterej by tuhle proceduru zvládal tak rád a s takovou nezáludností. Ale zpět na zem, protože se blíží změť zatáček.

Jdu tvrdě na brzdy a přední Nissiny přináší větší jistotu než většina penzijních připojištění. Jasně, na ostré čtyřpístkové radiály tyhle dvojpístky nemají, ale vezmeme-li v potaz cenovou kategorii a zaměření stroje, není si skutečně na co stěžovat. Jejich nástup patří jednoznačně k dobře dávkovatelnému standardu a po přitlačení na „pilu“ se většině z nás bude zdát o čertech.

Než se ale stačím rozkoukat, jsme s Hornetem v první ostrý zatáčce, kde i přes lehce nerovný povrch českých okresek drží podvozek zvolenou stopu stejně dobře jako Mirek Dušín své čestné slovo.

Zatáčky – zrychlení

Během okamžiku a bez varování se zatáčka mění z levé na pravou, a proto šestku hbitě přehazuju do druhého náklonu. A i když Sršeň umí tanec mezi vingly dobře, musím v tomto bodě vznést první vážnější výtku směřující do země vycházejícího slunce. Lidi, proč dáváte na ty motorky tak titěrně úzká řidítka?! Jakej to má smysl?

Osobně se domnívám, že v širších rejdech by byl v náklonu nejen mnohonásobně větší cit, a tím by byla i o level lepší stabilita v náklonech, a zmíněné přehazování biku z vinglu do vinglu by bylo snadnější než změna poloh při kopulaci. Když projíždím poslední „vostrou“ zatáčkou, zrychlujeme s Hondou na trojku z nějakých 70 km/h a světe div se, ten motor má hodně slušný i otáčkový střed.

Za doprovodu bujarého bzučení zrychlujeme do táhlý levý vinty, v jejímž apexu už svištíme pěkných 150 km/h bez toho, aniž by se Sršeň nebo moje hlava nějak polekali. Zásluhu na tom nese i přední USD vidlice, od které do řidítek neustále teče dostatek informací o tom, co se právě děje pod předním kolem. Celkově vzato mi Hornet jako celek připadá rok od roku jako lepší a lepší mašina, a to nejen kvůli super ceně.

Snad jediný, co mi pilo krev mimo zmíněné šířky a zalomení řidítek, bylo neustálé rezonování (drnčení) předního štítku u budíků, kterej jsem na začátku tak chválil. Jedete-li kudlu, nic neslyšíte, ale ve středních otáčkách vám z toho praskne voštěp.

GASŮV VERDIKT

Nic to ale nemění na tom, že CB600 Hornet je veskrze povedenej bike. Vždyť na sto zábavnejch kiláků sosne jen 6,5 litru Naturalu 95, taky dokáže svého pána každodenně vozit do práce, zvládne i nějakou tu motodovolenou a v neposlední řadě umí bejt i za vostrýho chlapa třebas při dovádění na zadním kole. Jo, Hornet mě při našem třetím společným setkání bavil.

Foto: Honza Karásek

1 komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno