Málokdy se člověku podaří vlastnit jeden typ motocyklu dvakrát. Mně se to přihodilo a ta zkušenost byla jako noc a den, tedy se s ní musím konečně nějak vypořádat

Na téma nákup ojetého Bandita bych mohl s klidem napsat seminární práci anebo spíš učebnici pro dychtivce s podtitulem „ta správná ojetina“. Kupoval jsem si tuhle motorku dvakrát a pokaždé byla ta zkušenost naprosto jiná. Poprvé jsem měl ruku šťastnou, podruhé nikoli. Jednou bylo svezení pohádka, podruhé spíš špatný sen. A přitom to pokaždé byla vlastně tatáž motorka… Rada číslo jedna při nákupu ojetiny tedy zní: „Na žádnou motorku neexistuje nic jako univerzální rada…“


První šťastná volba

První Bandit 600 jsem si kupoval jako svou třetí japonskou motorku. Někdy v roce 1999 nebo tak nějak, přesně si to už vážně nepamatuju. V motorkách jsem se tehdy už nějaký ten čas pohyboval, takže jsem věděl, že při nákupu ojetiny musí mít člověk oči co nejvíce na stopkách. Inzerátů nebylo v té době moc. Navíc všechno v nich bylo tak dobité, poničené a pozohýbané, že jsem do toho své těžko uškudlené prachy zkrátka nedokázal obětovat. Motorky z vrakovišť z Německa, co byste taky chtěli. Nebylo z čeho vybírat. A věřte mi, bylo mi naprosto jedno, jakou motorku si koupím, jen aby byla dobrá. Bral bych cokoli, od kapotovaného supersporta po očesaný motard.

 

Inzeráty se tehdy hledaly hlavně v Anonnonci a taky v Motocyklových novinách. A protože jsme pořád taková maličká zemička, za chvilku jsem znal všechny motorky v nabídce nazpaměť. Bylo to k zoufání. Občas jsem se i někam rozjel, ale pokaždé z toho byly jen oči pro pláč. Z dnešního pohledu (o 15 roků později) možná až trochu nepochopitelné, dneska můžeme dobrý motorky přehazovat vidlema (… teda jako aspoň občas).


Když zavedli internet

Pak ale přišla důležitá novinka. V naší místní knihovně zavedli veřejný internet a já se poprvé podíval i tam. Byl podzim, konec listopadu nebo začátek prosince, opět si to úplně přesně nevybavuju, na letopočty já byl vždycky lama. V malé kolonce na netu na mě blikl inzerát: „Bandit 600, dva roky starý, kupovaný v Čechách, nikdy nebouraný…“ Pro mě tehdy informace o stejné velikosti, jakože na mě doma čeká Angelina Jolie a už komplet rozhekaná.

 

Ihned jsem se chopil své čerstvé Nokie 5110 a ze svého předplaceného tarifu „GO“ (15,50 Kč/min) jsem borce zavolal. Byl jsem první. Na druhém konci kluk, ajťák, mašinu si koupil novou před dvěma rokama, protože tehdy schopní kluci od compů ještě nevěděli, co s prachama. No ale teď ji nutně potřeboval prodat, protože se bude stavět barák.

Slovo dalo slovo a já druhý den se 150 000Kč!!! (ano, čtete dobře, tolik tenkrát stála ojetá šestistovka) pelášil nakupovat. Samotný akt měl sice trochu rozpačitý nádech kvůli totálně sjetému bráchovi pomotávajícímu se okolo nás, ale ani to mě neodradilo. Jen co kluk vytlačil černou Bandasku před garáž, poznal jsem, že jsem na to právě káp. Byla nepolíbená, jako z cukru. Ujel jsem asi 100 metrů po ulici, otočil se a povídám – beru! Borec na mě koukal, jak vyoraná myš, navíc když jsem ani trošku nesmlouval, zaplatil, co chtěl, a v mrazu po vlastní ose jel skoro 100 kilometrů domů, aby mi ji proboha snad ještě někdo nevyfouknul.

 

Pak do jara samozřejmě stála. Ovšem následující dvě sezony mě plně přesvědčily o tom, že to byl kup mýho života. Dvě super dovolený, Bandit ztratil dech jen jednou v plném naložení v Alpách. Naučil jsem se ho dobře pakovat, byl prostorný. Dobré odpružení mi poprvé dalo ochutnat, jak se má motorka vlastně správně chovat v zatáčkách. Až teď s odstupem mi dostatečně dochází, jak důležité je, když je motorka dobrá!


Druhá nešťastná volba

Pak jsem ale začal barák stavět i já. A byla zapotřebí nová střecha. Takže skvostná Banditka šla z baráku a dodnes mě mrzí, do rukou jakýho tydýta jsem ji tenkrát svěřil…

Nic, léta šla dál. Barák stál. Já začal pracovat v Motohouse a jednoho dne zrána na mě přišla taková jarní speciální touha – chuť nakupovat. Strašně jsem zatoužil mít vlastní motorku. A na rozum mi vážně nepřišlo nic jiného, než že by to měla být opět šestka Bandaska. Vždyť to přeci byla tak skvělá motorka. Psal se rok 2007 a já díky předchozí spokojenosti naprosto ztratil ostražitost při výběru. Měl jsem pocit, že se nemůže nic stát.

 

Motorku jsem si vytipoval vlastně v prvním bazaru po cestě z práce, za 70 000 Kč se mi zdála úžasná (a víc jsem stejně neměl), projel jsem se cik-cak po dvoře a ooups, už stála ta potvora doma. Dva dny nadšení, ale pak mi došlo, že to není úplně OK. Hodně chybělo jistoty na předním kole, zadek se choval spíš jako vytlučená kovadlina, z lehkonožky byla najednou taková humpolácká bublina.

Vzal jsem to tedy jako výzvu a začal se učit. Co všechno může ovlivnit standard jízdy? První na řadu přišla přední guma. Ta byla vyskákaná do zubů. Po přezutí motorka přestala padat do zatáček a já poznal, co s řízením dokáže provést blbě sjetá pneumatika.

 

Pak přišla na řadu repase zadního tlumiče – ejhle, motorka nás už uvezla i ve dvou. A nakonec jsem nechal udělat i přední, čímž Banditka opět trochu zesebejistěla. Byla to úporná činnost a šlo to dopředu po malých krůčcích.

Byla sice po pádu a trochu oťukaná, ale to hlavní meritum její nekondice spočívalo v tom, že byla zkrátka utahaná. Malá nahatá motorka, kterou předchozí majitel zjevně tahal na dlouhých štrekách (stav tachometru v bazaru neodpovídal ani v desítkových řádech), mraky naježděno spíš ve dvou a v plný náloži. To tu motorku položilo, nebyla na to zkrátka původně postavená…


Jaký tedy byl ten Bandit doopravdy

Přes všechny ty peripetie si ale myslím, že je to jedna z nejlepších a nejbytelnějších motorek, co kdy byly stvořeny. Pro mladý kluky na blbnutí ideální volba. Řadový čtyřválcový motor byl plněn čtveřicí karburátorů Keihin CVK32 a byl poskládán tak, aby měl zátah vespodu a ve středních otáčkách. Bylo velice přirozené ho takto ovládat. Motor usazen pevně v trubkovém ocelovém rámu, naprosto geniálně vyřešená jezdecká pozice – motorka působila lehce, nohy v ideálním úhlu a váha jezdce neležela na řídítkách.

Opticky skvělé! A to i z dnešního pohledu. Klasicky působí linka kulatého světla, chromované kapličky budíků, roztomile vytrčená tykadla zrcátek. Díky malému olejovému chladiči zůstalo na očích i žebrování motoru, směrem vpřed jsou sexy odhalená výfuková kolínka. I sedlo (z jednoho kusu) na velké oblé podsedlovce působí kompaktně, i když je trochu měkčí a po nějakých 500 km ujetých v kuse se vám už řádně zakousne – no, víte kam.

Přední teleskopy držely oněch 216 kg dlouho, dostatečně a statečně. Na paprskových 17palcových kolech byly namontovány pneumatiky o standardním rozměru 110/70 (předek) a 150/70 (zadek). Brzdy kotoučové, jednoduchý Nissin, nic, co by na běžné jezdce vybaflo zbytečnou urputností. Motorky před rokem 2000 ještě moc nekoketovaly s elektronikou a jejich podstata byla ještě taková mechanická, elementární a čistá.


Proč Bandit milovat

Je prosně krásný, když zaťukáte na motorku a slyšíte, že je ze železa. Stejně tak je nezaměnitelný ten okamžik, když přijdete k zaparkované mašině a z ní sálá ta chladná ocelová zima. Cítíte z toho tu živočišnost – podstatu. Šroub i svár je přesně tam, kde být má, a jediný větší svazek elektrických kabelů vede do blinkrů a zadního světla.

 

Dnešní motorky takové nejsou. Všechny ty hipsterské imitace na jakože retro motorky začínají být poslední dobou z povzdálí spíš pro smích. Moderní překoňované přeelektronizované naháče mi pak přijdou sice super, ale zároveň taky nějak křehké, bez podstaty a roztřesené, jako tělíčka našich k smrti vystresovaných slečen produkčních – a to taky není nic moc na opravdovou jízdu, věřte mi!

Všechno je to jenom na oko, nic není doopravdy. A v tom je ten největší rozdíl. Bandit je ještě z doby, kdy to doopravdy bylo, a právě proto je potřeba si ho vážit…


V čem je současný Bandit jiný?

Není toho moc, podstata si je hodně podobná, ale něco málo se přeci jen změnilo – logicky. Hlavní rozdíl je v jakési semišovosti, pokud bych chtěl tu vlastnost nějak přesně nazvat. V současnosti prodávaný Bandit 656 cm3 má již kapalinové chlazení, inteligentní vstřikování paliva, utlumený výfuk, digitální přístroje a případně možnost ABS. A tím vším ta motorka tak nějak zženštěla. Když se na ní vezete, chybí trocha chřastění, toho ocelového vjemu. A z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že soudobý Bandit skvěle veze, ale taky skvěle svého jezdce ukolébá (záměrně nepoužiju slovo unudí). A to asi není úplně dobře. Něco z faktoru X by se mu mělo při další modernizaci dodat, alespoň já bych se za to přimlouval.

 

Foto: archiv

3 KOMENTÁŘE

  1. Mám doma z 96 roku, je skvělá tachometr ukazuje přes 75k km (+100k ?? nikdo neví) a je super. Doufám že společně zestárneme.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno