Nová Jawa 350 – jaká doopravdy je?

Fakt do toho chci jít právě takhle: Vypínám všechny internetový debaty, odstřihávám se od toho, jak moc bych si přál, aby Jawa byla top značkou světa, a ani trochu mě nezajímá, že 95 % dílů na týhle „Konopnici“ má na sobě značku Made in China. Jdu mimo a zajímám se pouze o první dojem, jaký na mě tahle mašina udělá. A hlavně o to, jak se chová a jak jezdí – to je totiž věc ze všech věcí nejvíc podstatná…

Takže variace na legendární Jawu 350, tentokrát se čtyřtaktním jednoválcovým motorem a se základem v asijské produkci. Jak pravil jeden náš kamarád na Facebooku k prvním fotkám: „Hele, Shineray je vyzkoušenej, tak by to asi neměla být úplně blbá motorka…“

První kvalt

Neodporuju, nasedám. První pocity, tedy krom toho, že v polovině března je v Praze ještě fakt docela chlad? Motorka je to maličká. Měřím cca 180 centimetrů a na třindu sedám jako na kolibříka. Hned zkraje si všímám, jak málo je tu plastu. V tomhle si může opravdu říkat „klasická“, zůstala totiž hodně plechová. Možná naopak, kdyby byla větší, už by příjemně nepůsobila – každý kousek železa přeci jen něco váží. Takhle je to ale fajn a tak akorát…

Přehazujeme si ji z ruky do ruky s Carlosem a udivuje mě, že ani on po prvních kilometrech nad Jawou neohrne nos: „Je teda maličko vratká, ale to je kvůli těm gumám, jsou dost úzký. Každopádně na silnici dobře ovladatelná, hravá, máš radost ze změny směru, kličkuješ a podvozek to celkem v pohodě zvládá!“ Jedu za ním několik dalších oblouků a v zatáčkách si toho všímám. Nekecá, jízdu si doopravdy užívá. Pod Vrbovkou ve vinglu si zkouší i docela náklony, daří se – jedna nula pro třipade, pobavila!

Oproti tomu, co pamatuju z 350/634, je tahle nová motorka o něco málo tužší (i když ve srovnání se současnými mašinami je naopak zas spíš jakože měkká) a to nás oba okamžitě navádí na myšlenku pojmenovat zaměření – ano, tohle je ideální stroj do města. Už jenom tím, jak obrovskou budí pozornost. Ale samozřejmě taky tím, jaká je to štika a jak se v hustém provozu chová.

Navíc není vůbec ošklivá, když ji na náplavce fotíme. Hodí se tam stylově, celé nám to výborně do toho ruchu zapadá.

Druhý kvalt

Naopak na vesnici ji už vidím z pohledu uživatele trochu rozpačitěji. Motor se sice strašně ochotně a dobře vytáčí, krásně se hrne nahoru a motorka má díky tomu opravdu odšťuch (367 cm³), stejně jako je tichá a sametová převodovka. Jenomže za chvilku je tam maximálka a jako u každého jednoválce najednou cítíte konstantní vibrace a nejsem si úplně jistý, jestli bych na tomhle dokázal cestovat třeba někam dál. Ale jinak je pozice jezdce nadmíru pohodlná, řídítka jsou velice příjemně zalomená a v kulatých zrcátkách bylo všechno dobře vidět. Když bude projížďka krátká, bude příjemná.

Na skok pak ještě k brzdám. Na „první jízdu“ se nám do ruky dostal ještě stroj surový, destičky ještě nesedly. V kontextu je ale jasné, že ani až sednou, nebude to nikdy kdovíjaká jedovka. Zadek v klidu zablokujete do smyku (tady na ABS zapomeňte), předek je cítit, jak se brzdným efektem potápí, ale rozhodně se nezakusuje. Tedy polopaticky: jedna z těch motorek, kde se budeme muset naučit zpomalovat plynule a hlavně oběma! To není nic proti ničemu, přeci jen si dokážu představit Jawu 350 OHC i jako stroj pro nováčka či naopak staršího pomalejšího pána.

Třetí, poslední kvalt

Přední kolo je vysoké. Jezdíme chvilku po kostkách, na cestě jsme se nevyhnuli ani několika zpomalovacím hrbům a dírám. Tady veskrze plusové hodnocení, motorka si je sama sebou jistá. Hrby a nerovnosti zvládá, neodskakuje nikam do stran. Možná bych při téhle velikosti asi trochu váhal s jízdou ve dvou, tam už si podvozek asi nejednou řekne o doraz.

Baví mě bílé budíky, příjemné decentní ovladače, motorka není vůbec vulgární, je taková střízlivá a čistá. Červená barva jí taky sluší, a co si budeme povídat, ani zvuk z výfuků není špatný, podobně stavěná mašinka takový bublák zastřený tak nějak mít má.

Je tedy po prvních kilometrech spokojenost? Moje odpověď zní „ano“, a dokonce překvapivě spokojenost z kategorie vyšších! Shrňme to jednoduše asi tak, že se na trhu objevila motorka s nepopiratelnými dobrými vlastnostmi, za příjemné peníze a tak trochu s českým přídechem. A komu bych ji ze svých přátel doporučil? Tak o tom jsem, vážení, přemýšlel ten březnový den vážně skoro až do večera…

Kdybych byl člověkem, pro kterého by oněch 99 000 znamenalo vydat celoživotní úspory, asi bych do toho nešel, chyběla by mi u ní ona potřebná nadčasová hodnota. Pokud bych ale tu stovku neměl ušušlanou až tak urputně a chtěl bych hezkou, levnou a šikovnou motorku na každý den, pak by to pro mě byla docela jasná volba. Ač není pravověrná, pořád si v sobě nese něco, vztah k čemu…

Jak se s ní žije:

Toho se jeden prostě nepřejí. Kamkoli přijedete, ta motorka vzbuzuje zájem. Zastavíme, lidé po nás pokukují, u chlapů vidím na rtech údiv a vyslovení slůvka Jawa. Ano, pravověrní záhy ohrnou nos, ale ti by ho ve výsledku ohrnuli nad čímkoli. Většinu lidí ta motorka ale zajímá a skoro všem se taky líbí. Proto nemáme po testu vůbec špatný pocit. Dělala lidem okolo sebe radost, a to je u motorky občas věc taky hodně podstatná!