Portland, Oregon – sídlo firmy Icon 1000, která vyrábí designově neobvyklé motorkářské oblečení a helmy a do toho si čas od času střihne nějakou tu motorku. V jejich podání rozhodně výrazné promo, dobrej marketing.
Stojí za ním Kurt Walter, designový ředitel společnosti Icon 1000. Ten si očividně libuje v postapokalyptickém stylu, a když už od něj upustí jako v případě této Suzuki, pak máme co dělat s designem vycházejícím ze závodních motorek osmdesátých a devadesátých let.
Plukovník Butterscotch
Bandit 1200 z roku 1999 je skvělá motorka, ale když přišel tento kus do dílny Iconu, byl na něj žalostný pohled. Na zadku po domácku nastrojené ohavné kufry, ošuntělá přední maska s popraskanými plasty polepenými hromadou samolepek. Měl toho chlapec za sebou dost, sloužil léta různým majitelům a zasloužil si ještě jednu šanci
Zlatá 80. a 90. léta přinesla skvosty, podívejte se na použité komponenty. Už jenom ten motor. Krásný mohutný blok s jemným žebrováním na válcích, jednotka, která jako by z oka vypadla prvním motorům na GSX-R. A ona taky v podstatě ano (derivát GSX-R1100). Motor v sérii hodně uškrcený, rozhodně je v něm víc než 97 koní.
A tak kromě kompletního repasu a nového laku přišly jiné karburátory Mikuni s otevřenými filtry K&N. Na druhé straně pak výfuková soustava vlastní výroby zakončená dvojicí kónických koncovek, přičemž jedna je moc pěkně zapasovaná pod sedlo. A podle Kurta je to hned patnáct koní navrch a motor, který se z nudného turisty probudil v divokou šelmu.
Kola dělaj motorku
Že jste už někde viděli ta kola? Nepletete se, jsou to Comstary, původem z Hondy VFR1000R, vpředu 16″, vzadu 17″. Řádné superbikové rozměry z osmdesátých let a k tomu stylově také pneu Avon Roadrunners. Jasně, kyvku taky každý znalec klasiků této doby hned pozná, legendární kousek s untercukem z Kawy ZRX1200.
Pěkná hliníkovka rozhodně dělá větší parádu, než původní jekl. Samozřejmě, chtělo to trochu práce s napasováním kyvky do rámu, ale ta energie za to rozhodně stála. Jedinou na první pohled moderní věcí jsou pak zadní tlumiče, dvojice Nitronů s perfektní funkčností. Přeci jen byl Butterscotch stavěn jako okruhovka pro hobby ježdění a lokální závody.
Rám prošel obvyklou úpravou – zadní část odříznuta a místo ní navařena nová, kompletní odstranění laku a v tomto případě záměrně nevýrazná stříbrná barva. Nádrž původní, plasty na zakázku, do masky zapasována dvojice oldschool svítilen Per-Lux 36.
Byl čas testovat. První jízda na okruhu, velká zábava. Pak to ale přišlo. Pozdní brzdy a následný pád, plasty polámané, nádrž prohnutá, odřený rám, originální vidle ohnuté do úhlu, ze kterého není návratu. Stane se, k motorkám patří i pády.
Z kolen hrdě vzhůru
Mohlo být hotovo, konec. Do Bandita sice byla investována nějaká energie a finance, ale zase ne tak moc, aby nemohl skončit jako hromada dílů někde v rohu dílny. Jenže to tým kolem Kurta nemá tak úplně ve zvyku. Plukovník Butterscotch nebyl jediným projektem, a tak trvalo půl roku, než byl znovu definitivně znovuzrozen. Ale nejen to, on se zdvihl silnější.
Co čert nechtěl, nikde se totiž nedařilo sehnat originální vidlice, a tak se u Iconu rozhodli pro inovaci. Zvolili vidlici z Triumphu Daytona, která je plně nastavitelná, navíc je se svými 45 mm masivnější. Pryč musely i brýle, na jejichž místo se nastěhovaly upravené z Hondy CBR900RR Fireblade.
Změna vidlice přinesla také nové brzdiče, čtyřpístkové Nissiny, které doplnily úzké neperforované kotouče EBC, brzdová pumpa Magura a opletené hadice Goodridge. Na plasty už byla hotová forma, takže nebyl problém je vyrobit znovu, nádrž koupena nová. Lakýra si zopakoval svoji práci jedna ku jedné. Ručně šité sedlo zůstalo bez poškození.
Plukovník Butterscotch vstal ze zákopu a znovu vyrazil do první linie. Z nenápadného turisticky zaměřeného univerzála se stal pomník o něco starších závodních motorek. Optická lehkost a elegance, motor jako výrazný prvek a navíc dvojice legendárních dílů (kola, kyvka) jako taková pomyslná tečka. Tohle jsou osmdesátky ve své nejryzejší podobě. A že se u toho odřela jedna kombinéza? To už holt patří k životu.
text: Jan „Somik“ Somerauer, foto credit: Icon 1000
Krásná práce! 🙂