Přátelé, tady končí všechna sranda. Nový Super Duke GT přijíždí do segmentu cestovních motorek se zcela novou filozofií. Dojet, předjet a ujet! Vyrazili jsme za ním na totálně promáčenou Mallorcu.

Je to tady zase. Opět surfuju na té nekonečné vlně masivních úderů, které na zadní kolo posílá ten nukleární reaktor pode mnou a nemůžu se nabažit. Chci víc. Patřit do rodiny s příjmením Super Duke je něco, před čím je nutné mít se na pozoru. Představuju si, jak tahle partička mohla asi vzniknout a nemůžu se zbavit vtíravého dojmu, že na začátku muselo být nějaké podařené manželství mezi sourozenci. Jak mi sakra chcete jinak vysvětlit, že tihle pašáci už trhají asfalt zeměkoule víc než deset let a nikdo s tím nic nedělá. Naopak. Místo aby s rukama nad hlavou běhali sem a tam a vykřikovali „tohle jsme fakticky přehnali,“ chrlí na nás rakouská KTM další a další modely se sklonem k psychopatickému jednání. A tohle je jen další příklad toho, jak spojit dva zdánlivě neslučitelné světy.

 
Kdo ji bude chtít?

Pro koho ta motorka tedy je a jak vlastně vznikla? Důvod k její existenci je vlastně docela jednoduchý. Jednoho dne se vrátil testovací jezdec z delší rundy na Super Duku R a nechal se slyšet, že kdyby měl o kousek lepší ochranu proti větru, byl by to docela schopný cesťák. V utajených útrobách vývojového střediska tak vzniknul první funkční prototyp, který byl vlastně Super Duke R s přimontovaným plexi. Nic víc nebylo potřeba, alespoň v této fázi. Testovací jezdci prostě chtěli trochu víc komfortu. A díky tomu mám teď před sebou něco, co se tváří doopravdy seriózně a zároveň laškovně, tak jak to umí jedině KTM.

Na druhou stranu se nikdo netají tím, že bylo nutný přiznat maličko uvážlivější přístup a do jisté míry je to pravda. Je to sice motorka pro cestovatele, ale ani na vteřinu si nemyslete, že zpáprdovatěla. Z toho, co jsme měli možnost ochutnat, můžeme napsat, že turistika ještě nikdy neměla tak velký faktor zábavy, jako právě teď!

 
Fucking power!

„Uvědomte si, že abyste mohli v klidu zakusovat obrovský porce kilometrů a zažít přitom srandu, budete potřebovat sílu. Kurevskou sílu!“, zvýšeným hlasem prohlásil Thomas z PR oddělení KTM a místnost plná novinářů jakoby nevěděla, co v tuhle mimořádnou chvíli udělat. Většina z nás vyprsknula smíchy, vedle mě sedící Japonec byl ale evidentně zaskočený. Víte, jezdím po těchhle prezentacích už přes deset let, ale tohle jsem nikdy nezažil. Většinou jsou to přesně nalajnované a pečlivě připravené powerpointové prezentace do nejmenších podrobností rozebraných detailů. Žádný velký nadšení a rozhodně ne sprostý slova.

SDR x 2

Hned na zatáčku je potřeba vypíchnout jednu věc. GT není jako Super Duke. Je totiž lepší! A o hodně. „Sakra, ty si teda věří,“ pomyslel jsem si, ale zároveň jsem si byl víc než dobře vědom toho, že Rakušáky není dobré podceňovat. To nám totiž už v minulosti několikrát dokázali a jejich nová kreace není žádnou výjimkou. Možná se tváří jako rozumný cesťák pro někoho, kdo má rád přebytek a nekonečnou zásobu výkonu, ale v hloubi duše je to pořád ten janek, do kterého jsem se už několikrát bezhlavě zamiloval. Upřímně řečeno, není podstatné, co si o něm na první dobrou pomyslíte. Musíte se totiž svézt, abyste pochopili, o čem to celý je. Tady nejde o design, tady jde o zážitky. Je fakt, že asi nemůžu říct, že bych si z jeho vzhledu sednul na zadek a dokážu si představit, že u fotek z katalogu se vám asi nepostaví všechny chlupy na krku.

To obrovské světlo zakomponované v kachním zobáku je moc velké a bez kufrů je zadek až moc hubený, i když je podsedlák kompletně přepracovaný a zesílený. S kufry už je mašina vyváženější a pěkně celistvá – zkrátka vrcholný model se vším, co dnes můžete chtít. Jsou tady jízdní režimy, kontrola trakce, rychlořazení, ABS reagující na náklony, semi-aktivní odpružení, LED světla s přisvěcováním nebo tempomat a vyhřívané hefty. Radost mi udělaly kufry, které jsou festovní, prostorné a s jednoduchým uchycením. Konečně, díky. Navíc není znát, že by měly neblahý vliv na jízdní vlastnosti. Motorka je stabilní i v rychlostech několikrát přesahující náš národní limit a předek není zbytečně odlehčený.

Adrenalinový expres

A jak je na tom motor? No, jakkoliv byly veškeré změny snahou o civilnější přístup, ta bestie v něm pořád dřímá a je jenom na vás, jestli ji pustíte z klece a hodíte kus žrádla. Po většinu času se neprojevuje nijak zběsile – dodávka paliva je přesná, bez sebemenšího trhnutí, i když se k plynové rukojeti budete chovat jako pako. Dokonce i na nejostřejší mapu Sport se prvotní reakce motoru dá přirovnat k tomu, jako kdyby anděl hrál na harfu. Je to doopravdy působivá práce motorářů a precizního vyladění elektroniky, která dokáže zkrotit tu vskutku extrémní sílu třináctistovkového dvouválce. Ostatní mohou jen tiše závidět, na tuhle KTM v tomto ohledu nic nemá.

Změny na motoru šly cestou lepšího průběhu na úkor lehkého povadnutí v úplné špičce, ale upřímně – ničeho takového si stejně nevšimnete. Nezáleží na zařazeném kvaltu nebo aktuální rychlosti, GT po přidání vyrazí bez slitování kupředu a přizvednutým předním kolem. Na první dvě rychlosti krotí tendenci zvedat se velmi dobře zkalibrované anti-wheelie, i když je pravda, že některé nejmodernější systémy na superbicích jdou ještě dál a předek drží v lehkém nadzvednutí téměř sami. Po přepnutí na mód Street se přední kolo pevně drží asfaltu a kontrola kontroly trakce bliká jako barevná hudba na předrevolučním zesilovači. Je to fajn, máte možnost volby a není jich zbytečně moc.

… celý test najdete v Motohouse 5/2016.

Foto: Marco Campelli, Sebas Romero

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno